It's in my blood

Chapter 24

Hypnotizuji jeho rty, které jsou pořád blíž a blíž a cítím jeho ruku na svém pase a jak si mě přitahuje blíž k sobě. Tohle všechno je tak nové a vzrušující a svým způsobem se mi to líbí. Ale když se pořádně kouknu, kdo to přede mnou stojí, všechny moje dřívější myšlenky se rozplynou a já začnu uvažovat racionálně. Vymaním se z jeho sevření a ustoupím pár kroků. On se na mě otočí s TÍM jeho úšklebkem na tváři, ale nic neříká. Zase si ze mě dělá srandu. Zase málem vyhrál. Znechucená sama sebou se otočím a rychlým krokem opouštím tu zpropadenou místnost.
Ten člověk je vážně neuvěřitelnej. Já jsem neuvěřitelná. Jak jsem ho mohla chtít políbit? Bože!

Když jsem skoro u vchodu do haly, slyším, že už je zase koncert v plném proudu. Doufám, že mě to aspoň přivede na jiné myšlenky.

"Hej, Em, kde si byla tak dlouho?" zakřičí na mě Mia. "A kde máš to pivo?" zamračí se.
Pivo!

"No..já...ono.." začnu drmolit, ale Mia mě přeruší "Jo tak slečna na to má lidi." natáhne ruku za mě. Nechápavě se tím směrem otočím. Za mnou stojí Harry a rozdávám všem pivo. Udiveně na něho koukám. Asi bych mu měla říct díky, ale po tom, co se stalo, se mi vůbec nechce a ani si to nezaslouží. Proto se otočím k pódiu a snažím se vypadat, že si to užívám a že jsem si jeho přítomnosti vůbec nevšimla.

Celkem se mi to dařilo, až do chvíle, kdy mě někdo šťouchl do ramene. Samozřejmě to byl on "Na." řekl a podal mi flašku vody.
On mi přinesl vodu? Donesl všem pivo, které jsem měla donést já, a ještě k tomu mě samotné přinesl vodu?
Nemohla jsem si pomoct, ale zkoumala jsem jeho tvář, jestli si ze mě náhodou nedělá srandu nebo jestli si ze mě zase nechce utahovat, protože k tomu má další nové důvody, ale na jeho tváři žádný úšklebek ani žádný úsměv nebyl. Vlastně byl úplně bez výrazu.
"Tak vezmeš si to?" řekl nepříjemně. Rychle jsem vodu vzala z jeho ruky a dávala jsem si velký pozor, abych se ho nedotkla. Jakmile flaška opustila jeho ruku, otočil se a šel za Leslie a Louisem.
Tak tohle bylo zvláštní.

Od té doby, kdy mi dal tu vodu, jsem se vůbec nemohla soustředit na koncert. Pořád jsem se nenápadně koukala jeho směrem. Je pro mě obrovská záhada. Proč je jednou příjemný a kamarádský, pak mě najednou svádí a hraje si se mnou a pak je zase úplně odtažitý a chová se, jakoby mě vůbec neznal a je ke mně nepříjemný. Něco ve mě se o něm chce dozvědět víc a zjistit, proč je takový, jaký je. Další část mě se od něho chce držet co nejdál. Takhle to bylo od samého začátku, co jsem ho poznala. Jakoby jsem se rozdělila na dvě Emily. Na tu, co jsem byla před tím, než se objevil a na Emily, která chce být poblíž Harryho, protože se jí líbí ten pocit, který díky němu má, protože to ještě nikdy nepoznala. A ta druhá Emily se silnější.

"Emily tancuj! Tohle je naše nejoblíbenější!" přiskotačí ke mně Mia, vezme mě za ruce a začne se mnou tancovat. Jsem ale myslí úplně někde jinde a nemůže se donutit se pohnout.

"Notááák, Em!" nevzdává se Mia a začne předvádět ty nejšílenější kreace, což mě donutí se usmát.

"Mio, tohle ale není tanec." zatřepu nevěřícně hlavou a stále se nepřestávám usmívat.

"To je teď úplně jedno. Teď nejsme ve škole. Teď jsme na bestovním koncertě a tady žádná pravidla neplatí. Ani pravidla tance, " vezme mi vodu z ruky a chodí ji někam na zem "tady si to prostě užíváš!" chytne mě zase za ruce a začne skákat a zpívat text naší nejoblíbenější písničky.
Chvíli ji se smíchem pozoruji, ale pak mi to nedá a připojím se k ní. "Tohle ale stejně není tanec." řeknu se smíchem a poskakuju s rukama nad hlavou.