It's in my blood

Chapter 32

Je 18:15, sedím na posteli ve svých oblíbených vínových šatech, kabát s kabelkou vedle mě a mobil v mé ruce. Harry nikde. Překvapivě.

Čím déle tu čekám, tím více přemýšlím o tom, co vlastně dělám. Jdu na rande s HARRYM, který mě políbil na chodbě školičky a já ho políbila zpátky. A souhlasila jsem s večeří, která pravděpodobně ani neproběhne. Což by mi vůbec nemělo vadit. Ale popravdě mě to docela mrzí. .

Z přemýšlení mě vytrhne můj vibrující telefon.

„Čekám před domem. xoxo"

Protočím nad jeho zprávou oči. Samozřejmě, že nemohl přijít ke dveřím a zazvonit, jak se to normálně sluší a patří.

Vezmu si kabát a poté si obuji své hnědé kotníkové boty.

'Tak jdeme na to' hluboce se nadechnu.

„Ahoj." nervózně se usměji, když si sedám do auta.

„Ahoj." mrkne na mě a vyrazí kdo ví kam.

V autě potichu hraje rádio, vlastně Harryho telefon, ani jeden nic neříkáme. Tohle je trapné. Neměla jsem chodit.

„Už zase to děláš." promluví Harry.

„Co dělám?" otočím se na něho nechápavě.

„Tohle..." položí svoji ruku na mou. „Nemusíš být nervózní, Emily." pohladí mě palcem a oddělá svoji ruku.

Nic mu na to neodpovím. Stále se dívám na svůj klín, na místo, kde se mě před chvílí dotýkal. S tebou jsem vždycky nervózní Harry.

„Kam vlastně jedeme?" snažím se změnit téma.

„Uvidíš." ušklíbne se.

„Ale notak. Snad mi můžeš říct, kam mě vezeš."

„Můžu. Ale nechci." mykne rameny a usměje se na mě.

Tak tohle bude zábava.

„Co to hraje?" snažím se roztrhnout trapné ticho.

„Fleetwood Mac." odpoví s očima stále na silnici.

„Žádný Black.Peaches?" uchechtnu se. Vzpomenu, jak se bavil a zpíval si jejich písničky na koncertě.

„Dnes ne."

Tím naše konverzace opět skončila a já pokračuji v pozorování Washingtonských ulic. Po chvíli začínám domy poznávat. Počkat...

„My jedeme do galerie?!" otočím se na Harryho.

„Jep." je jediné, co řekne a dál se věnuje řízení.

Harry zaparkuje před galerií a oba vystoupíme z auta a zamíříme do budovy.

„Prosím, madam." podrží mi Harry dveře od budovy. Jeho nečekané gesto mi na tváří vykouzlí úsměv.

„Nevěděla jsem, že umíš být i gentleman." popichuju ho.

„Umím toho spoustu." ušklíbne se TÍM jeho úšklebkem. Rychle odvrátím zrak a jdu vstříc špinavým a nepořádným chodbám. Harry mě tiše následuje. Je dneska celkově velmi tichý. Je také nervózní? Moje srdce zaplesá. Pak se ale sama sobě zasměji. Harry je všechno, ale určitě teď není nervózní.

„S dovolením, princezno." chytne mě Harry za ramena a posuneme ke straně, když se blížíme ke vchodu do galerie.

„Emily." opravím ho.