It's in my blood

Chapter 27

V minulé části:

„Tak na zdraví!" vykřikne Louis a všichni si připijí. Já svůj zrak stále nespouštím z Harryho.
„Jdu pro další!" řekne Louis a s k jdou zpátky k pultu.
„Ty mě dneska opravdu nepřestáváš překvapovat." Řekne hluboký hlas vedle mě.
Nejistě se na něho podívám. „Co tím myslíš?" nechápavě se zeptám.
Harry sklopí svůj pohled na mé tělo. Po chvilce se podívá zpět do mých očí.
„Neumíš si představit, co všechno se mi teď honí hlavou." Řekne hlubším hlasem než normálně. Dívám se mu přímo do očí, neschopná nic říct. Harry si oblízne svůj spodní rez a pak si ho skousne. Jediné na co v té chvíli dokážu myslet je to, jak moc sexy to bylo.

„Další runda děti!" zakřičí Louis a tím mě dostane zpátky do reality.
  
„Ty vážně nebudeš pít?" podívá se na mě Niall.

„Opravdu ne." usměji se na něho. 

„Jak myslíš holka." zatřepe nevěřícně hlavou.

Opět na sobě cítím Harryho pohled, což mě velmi znervózňuje. Nelíbí se mi, jaké myšlenky mě napadaly. Nechci o něm takhle smýšlet. „Asi půjdu na čerstvý vzduch, omluvte mě." řeknu rychle a prodírám se davem pryč.

 Pořád ho nemůžu dostat z hlavy. Ten způsob, jak se na mě díval... Chtěla jsem ho políbit. Pane Bože co se to děje? Potřebuji vzduch! Nutně potřebuji jít ven! Trošku zpanikařím, když nemůžu najít přes masu lidí dveře do zahrady.
„Prosím tě, kudy se dostanu na zahradu?" zeptám se holky v kostýmu čarodějnice.

„Musíš jít támhle do kuchyně a tam se dostaneš ven." ukáže za sebe. „Ale party je tady kočko." mrkne na mě a zasměje se, ale to už utíkám do kuchyně.

V kuchyně je spousta lidí, kteří se baví, popíjí, ale také se líbají. Snažím se obejít jeden pár, který by si měl radši najít pokoj, když zjistím, že je to Kate a nějaký kluk.

„Kate, co to děláš?" nevěřícně a zároveň trochu znechuceně se na ni podívám.

„Oh, Em," odstrčí od sebe toho kluka  „tomuhle se říká užívání. Taky bys to měla někdy zkusit." řekne opile a opět se vrhne na blonďatého svalovce.

Vážně potřebuji vzduch! Čerstvý a studený vzduch.

Rozhlédnu se a konečně uvidím velké prosklené dveře, které jsou mou záchranou před tímto neřestným místem. Bez váhání se k nim rozejdu.

„Konečně!" vydechnu nahlas, když mě ovane studený říjnový vítr. Až moc studený. Měla jsem si vzít kabát. Dovnitř už ale zpátky nejdu. Řeknu si pro sebe, když se otočím na dům. Nikdy! Omotám svoje ruce a snažím se zahřát.

„Vevnitř ti bude větší teplo." ozve se za mnou. Otočím se za hlasem a uvidím tam stát Scotta.

„Já radši zůstanu tady." otočím se zpátky a koukám do bazénu, kde už je několik červených kelímku a hawaiský věnec.

„Ale takhle tady umrzneš."

„Já se tam nevrátím. A navíc jsem silná holka a zvládnu to."

„Jasně Emmy," uchechtne se „tady máš."

Prvně nechápu, co tím myslí, ale když ucítím teplou látky na svých holých ramenou, pochopím.

„To nemusíš Scotte." zakývu hlavou.

„Je pravda, že se mi moc nelíbí schovávat tě v téhle veliké bundě, ale mě je v ní teplo a tobě je zima, takže je to velmi výhodný obchod." mrkne na mě, když mi pomáhá s oblékáním bundy.