It's in my blood

Chapter 30

„Kde na něho máš čekat?" zeptala se Mia a nezapomněla u toho laškovně zvednout obočí. Tak teď je to legrace jo?!

„Já vlastně ani nevím..." nervózně si dám vlasy za ucho.

„Tak si stoupneme támhle vedle tribuny. Tam dobře uvidíme na šatny a můžeme ho vyčkávat. Snad půjde dřív než Harry." drbne do mě.

Pak si ještě chvilku povídáme, dokud nás nepřeruší něčí hlas.

„Tak tady tě mám." Otočíme se za hlasem. „Ty seš Mia, viď?" ukáže Liam na Miu. „To jsem já." Řekne otráveně Mia.

„Tak já teda mizím." Obejme mě a běží pryč.

A je pryč. A jsme tu jen my dva.

„Připravená?" zeptá se mě a pokyne rukou, abych šla.

„Asi ano." Nervózně se usměju.

„Je tu nějaký speciální podnik, kam bychom měli zajít?" mrkne na mě, když mi otevírá dveře od auta. Od velmi luxusního auta. Kluci a jejich ega...

„O jednom místě bych věděla." mrknu na něj. Liam se usmál a šel si sednout na místo řidiče.

„Vafle? Vážně?" řekne s úsměvem Liam, když se zastavíme před mým oblíbeným WafflesHouse.

„Lepší vafle nenajdeš!" mrknu na něho a s nadšením otevírám dveře. Liam mě následuje a společně jdeme dovnitř.

„Já nejsem moc na sladký... Víš co... Musím si hlídat figuru a tak." prohrábne si vlasy a ušklíbne se.

„Jednou tě to nezabije." sedám si do mého oblíbeného boxu, kde vždycky sedáváme s Miou. Liam nad mou poznámkou pouze protočí oči a také se posadí. „Vážně nebudeš litovat." mrknu na něho a vezmu si jídelní lístek.

Naše cesta autem byla překvapivě poklidná. Moje nervozita hned upadla a s Liamem se cítím příjemně. Jako kdybychom se znali delší dobu. Ne jako s Harrym. To jsem stále napjatá a nervózní a..

„Slyšíš?" dotkne se Liam mé ruky.

„Hm?" kouknu na něho.

„Říkám, ať mi něco vybereš." usměje se. Cítím, jak mě na ruce začíná jemně hladit. Leknu se a rukou cuknu.

„Doporučila bych ti třeba ty s čokoládou a kokosem. Jsou skvělý! Ale jestli si hlídáš figuru, tak mají i zdravou verzi s arašídovým máslem, která je moje nejoblíbenější."

„Které si dáš ty?" ušklíbne se.

„Nevím... Dneska mám chuť experimentovat." 

 Liam na moji odpověď zareagoval ušklíbnutím. TÍM ušklíbnutí, který měl, když jsem ho viděla poprvé. Nelíbilo se mi to, což zapříčinilo, že jsem se trošku zavrtěla.

„Já teda ochutnám tvoje oblíbené." zaklapne menu a usměje se.

„Super." řeknu neutrálně, stále rozhozená z jeho doteku.

'Co to vlastně dělám?'  zeptám se sama sebe. Měla bych být doba. Trénovat. Tancovat. Za chvíli máme ples a čekají mě přijímačky na Julliard. Tohle vůbec nejsem já. Nikdy bych si nevyšla s klukem, kterého neznám a ostatní o něj ještě k tomu říkají špatné věci. Poslední dobou vůbec nejsem sama sebou...

„Emily?" vytrhne mě z přemýšlení hlas.

„Ano?"

„Jako obvykle?" zeptá se mě Claire, postarší číšnice, která nás vždy obsluhuje.