It's in my blood

Chapter 19

Vyběhla jsem z galerie a běžela jsem až na ulici, kde jsem se zastavila, protože mi došlo, že vlastně vůbec nevím, kam běžím. Musím zavolat Zackovi! Musím zavolat Zackovi, mému přítelovi! 'Se kterým se chceš rozejít' křičelo na mě mé podvědomí.

 Pořád je to můj přítel, se kterým bych právě teď měla být!

'Místo toho jsi byla s Harrym, kterého si chtěla políbit!' 

"Nechtěla!"

Když se na mě vyděšeně podívala paní, která šla kolem, došlo mi, že jsem to asi řekla nahlas.

 Sakra, já jsem naprosto zešílela!

 Nádech, výdech, nádech, výdech... "Je vám něco slečno?" položí mi nějaká žena ruka na rameno.

"Ne, já jsem naprosto v pořádku." řeknu rychle.

 "Opravdu? Jste strašně bledá." ustaraně se na mě podívá

 "To je normální," zalžu "ale děkuji vám." pokusím se upřímný úsměv. Paní mi to očividně uvěřila, když se na mě také usmála a odešla.

Musím zavolat Zackovi!
Když konečně najdu telefon, na obrazovce mi svítí tři nepřijaté hovory od mamky a čtyři od Zacka a ještě nějaké zprávy. Jak to, že jsem to neslyšela?! 'Byla jsi zaměstnaná někým jiným.' opět se ozve moje podvědomí. Potřepu hlavou abych zahnala tyto zlé myšlenky a vytáčím Zackovo číslo.

 "Emily?" ozve se z mobilu. "Jsi v pořádku? Tolikrát jsem ti volal a psal a ty ses mi vůbec neozývala. Měl jsem o tebe strašný strach!"
"Moc se omlouvám Zacku, jen jsem potřebovala čas pro sebe." zalžu. Zase.

"No..dobře... Ale stále si mi aspoň mohla napsat. Dokonce jsem volal i Stephanie. Za což se omlouvám, protože je teď mírně rozrušená." Mírně rozrušená? To si dokážu představit.

 "To nevadí Zacku. Mohl by si pro mě aspoň přijet a zavést mě domů, ať matce nemusím čelit sama?" "Jistě Emily, samozřejmě. Kde jsi?" 

"Jsem pořád tam, kde si mě- kde jsem vystoupila."

"O můj Bože Emily! Hned jsem tam!"

Nestihla jsem mu odpovědět, protože hned zavěsil.

Když jsem tam tak čekala, začala jsem přemýšlet nad tím, co se to stalo...Proč je na mě jednou Harry tak zlý, pak je na mě milý a pak mě chce líbat. Jakmile jsem pomyslela na líbání, vzpomněla jsem si na to, jak moc blízko u mě byl, no to, jak se mě dotýkal, a neubránila jsem se a musela jsem se dotknout svých rtů. Proč to takové není se Zackem? Proč se tak necítím kvůli Zackovi? Proč to Harry dělá? Proč to se mnou dělá to, co to dělá? Nerozumím tomu. Nerozumím ničemu.

 V dálce uvidím Zackovo auto a znervózním. Co když na mě něco pozná? Co když pozná, že jsem mu lhala nebo co když se na něco bude ptát? Auto zastaví vedle mě a já rychle nastoupím.

Nedám Zackovi prostor k mluvení a hned ho políbím nejvášnivěji, jak to dokážu. Zčásti proto, aby se mě namohl na nic zeptat, a z části proto, že jsem musela vyzkoušet, jaké pocity to ve mě vyvolává. Zack je chvíli zaskočený, ale pak spolupracuje. Pak se ale oddálí a udiveně se na mě podívá.

"Co to děláš Emily?"

 "Ehm...líbám tě?"

 "To jsem si všiml," zasměje se "Ale proč? Nejsi na mě náhodou naštvaná? Nestalo se něco?"

Ne ne ne! Na nic se neptej! "Nic se nestalo. Prosím už jeď!" posadím se do sedačky a koukám se před sebe.

"Dobře" řekne pomalu a rozjíždí se.

 Cesta byla v tichosti, hlavně kvůli mně, protože jsem se vyhýbala jakékoliv komunikaci. Až když jsme dojeli před náš dům, tak jsem konečně promluvila.

 "Na stupnici od jedné do desíti, jak moc je naštvaná?"

 "Jedenáct a půl?" podíval se na mě smutně Zack.

"Proč? Vždyť jsem toho zas tolik neudělala!" bouchnu silně dveřmi.

 "No nebrala si jí telefon, to je vždycky naštvaná na sedmičku a když jsem jí k tomu ještě řekl, v jaké ulici si vystoupila..."

"A proč není naštvaná na tebe? Ty si mě tam nechal! Kvůli tobě jsem tam vlastně byla!" šťouchnu do něho. Zack už se nadechoval, že něco řekne, ale já jsem ho přerušila."Ne, nic neříkej, všichni víme, že si Zack, ten perfekní chlapec, který je ze všech nejlepší, nejinteligentnější a prostě nejlepší, teď dokonce bude tancovat u slavné tanečnice, což znamená, že si u mamky nehorázně šplhnul... Jak by na něho mohla být naštvaná že?" řeknu sarkasticky.

 "Emily to nebylo hezké," pokárá mě "Nevím, co ti to dneska přelítlo přes nos, ale si vážně nepříjemná."

 "Já nejsem nepříjemná." odseknu. 

 "S tebou se dneska nedá mluvit. Víš co, vyřeš si to s mamkou sama, já odcházím. Nebudu ti krýt záda, když si na mě taková."

 "Co? Děláš si srandu, že jo?!"
 "Vypadám na to?" rozhodí rukama a začne couvat k autu.

 "Co to s tebou je?" zakroutím hlavou. Tohle vůbec není ten hodný Zack, který byl vždycky na mé straně, který byl vždycky a ve všem se mnou. Tohohle egoistického neZacka vůbec nepoznávám.

"Co je se mnou?" ukáže na sebe "Co je s tebou Emily. Poslední dobou, vlastně od té doby, co jsem se vrátil, si úplně jako vyměněná. Nepoznávám tě."

"Můžu říct to stejný." vrátím mu.

 "Tohle nemá cenu, Emily. Měj se hezky." řekne a nasedne do auta.Já jen stojím u vchodových dveří a dívám se za autem. MŮŽE MI NěKDO ŘÍCT, CO SE TO SE VŠEMA DNESKA DĚJE?

Otevřu dveře a připravuju se na proslov od mamky a nejsem si jistá, jestli to zvládnu. Když ji vidím, jak stojí v chodbě s rukama v bok, vím, že to nezvládnu."Mami, teď ne. Měla jsem těžký den a další hádku nezvládnu." jdu do kuchyně pro slenici vody.

"Tak ty si měla těžký den mladá dámo? Já se tady o tebe strachuju, protože si jen tak vystoupíš v jedný z nejhorších ulic ve městě a pak o tobě nikdo nic neví, protože nikomu nebereš telefon a ty mi řekneš, že si měla těžký den?" jde za mnou a hubuje mi.

 "Mami, já jsem tam vystoupila, protože jsme se se Zackem pohádali a on odjel a nechal mě tam, takže to je více méně jeho chyba. A nemusíš se o mě bát, protože jsem vystoupila na místě, kde to znám." tak trochu...

"Vy jste se pohádali? Proč?" řekla mamka podstatně jiným tónem.
"To je jedno mami. Já na to teď opravdu nemám náladu. Promluvíme si o tom zítra?" napiju se konečně své vody. Mamka jde ke mě a obejme mě."Jistě, zlatíčko. Vyspi se, zítra budeš mít čistou hlavu a můžeme si o tom popovídat."
 "Je půl sedmé, ještě nepůjdu spát, ale máš pravdu. Děkuji."

 "Tak si běž zatancovat. To ti vždykcy pomohlo." pohladí mě po tváři. Jen kývnu a zadívám se do sklenice."Všechno bude dobré zlatíčko, neboj se." dá mi pusu na čelo a odejde."Jo a abych nezapomněla, tak jsem ti připravila program na příští týden, tak se na to podívej a taky by ses měla připravit na holky , protože Halloween se blíží a taky se blíží ples, takže by si měla začít něco dělat." A je to zase ta máma, která mi kontroluje život. "Jistě, mami." dnes už podruhé zkouším svůj "nejupřímnější" úsměv a zdá se, že zase funguje, když mamka spokojeně opouští kuchyň.Potřebuju studenou sprchu!

*********

Další díl... Ano, opět po dlouhé době, ale konec roku nebyla zrovna procházka růžovou zahradou a neměla jsem moc času na psaní. :D A moc se omlouvám za chyby, moc jsem to nekontrolovala :D

Hezké čtení! :)

Vaše Kami*