It's in my blood

Chapter 17

"Co se děje?" zeptala jsem se.

"No...víš...Já ti musím něco říct.." začne nervózně. Tohle se mi nelíbí. Zack nebývá nervózní.

"Já...strašně se omlouvám, ale možná tady nebudu na ples.." vychrlí ze sebe a zadívá se na své spojené ruce na stole.

Chvíli na něho jen koukám. "Možná?" promluvím, což způsobí, že se na mě Zack koukne.

"Možná," kývne. "Když jsem byl v Texasu, mamka mě seznámila s jednou paní, které jsem se líbil jako tanečník a ona chce, abych tancoval v jejím souboru. Jenže se s ní mám setkat v tom termínu, kdy je ples a já nevím jestli se stihnu vrátit."

"To je skvělé, Zacku!" usmála jsem se a chystala jsem se ho obejmout, ale on mě zastavil. "Skvělé? Ty se nezlobíš?" udiveně se na mě podíval.

"Proč bych se měla zlobit?"

"Protože mě vybrala bez tebe a já tady možná nebudu na tvůj velký ples." Vzdychla jsem si.

"Zacku... To není můj velký ples a ty to víš. A nemám žádný důvod se na tebe zlobit za to, že si tě vybrala. Ano, jsme taneční pár, ale to neznamená, že musíme tancovat jenom spolu. Jsi neuvěřitelně talentovaný tanečník a jsem na tebe strašně pyšná." pohladila jsem ho po levé paži. On se usmál a obejmul mě.

"Emily, já jsem z toho tak nadšený. Ona si vybrala z milionu tanečníku právě mě."

"Já vím, Zacku, je to skvělé."

Můj úsměv mi zmizel z tváře. Jak mu mám teď říct, že je načase jít každý svou vlastní cestou?!

Se Zackem jsme si dali ještě večeři a pak odešel. Teď stojím v šatně a převlékám se na další hodinu s panem Braithonem. Dneska se máme učit tradiční tanec, který se tancuje rok co rok na úvod celého plesu. Když otevírám dveře, někdo do mě vrazí. Mia.

"Jdeš pozdě, Mio." pokárám ji s úsměvem.

"Neříkej, Emily." řekne sarkasticky Mia, když se snaží co nejrychleji převléknout.

"Počkám na tebe ve sále."

V tanečním sále se už všichni rozcvičují a protahují. Odložím si pití a přidám se k nim.

"Vážení," zatleská pan Braithon. Celá třída přestaneme v tom, co dělali a stoupneme si co nejblíže k němu.

"Jak víte, dnes se budete učit tradiční tanec. Ti, kteří už na nějakém debutanstkém plese byli jistě vědí, jak tanec vypadá. Je to velmi jednoduchá choreografie. Takže si stoupněte ke svým partnerům na ples a začneme."

Porozhlédla jsem se okolo a hledala Zacka. Nikde jsem ho neviděla.

"Hledáš někoho?" ozvalo se mi za zády. Cukla jsem úlekem.

"Víš, jak moc se lekám, ale stejně to pořád děláš." naoko naštvaně řeknu Zackovi.

"Baví mě to." pokrčí rameny. Pak mě chytne za ruku a vede mě do řady k ostatním. Zrovna když pan Braithon vysvětluje první kroky, Mia vtrhne do místnosti.

"Ale, slečna Carterová je tady." dobíral si ji Braithon.

"Pane profesore, moc se omlouvám, já jsem zaspala." omluvila se Mia s úsměvem. Většina by se cítila trapně nebo aspoň provinile, že přijdou pozdě do hodiny, ale Mia ne. Mia je prostě Mia a všechno bere moc pozitivně a je jí to úplně jedno.

"Běžte ke svému partnerovi a pokračujeme."

"No to byl zase den." stěžovala si Mia, když jsme odcházeli ze školy. "Ani jsem neměla čas ti vynadat za to, že si mě nepozvala na koncert."