It's in my blood

Chapter 10

Po trošku delší době nový díl, ale snad vám to nevadí. :)
A děkuji strašně moc za všechny votes, komentáře a přečtení, jste zlatí! <3 
Vaše Kami*

Nakonec jsem u Mii byla až do neděle. Dneska mají kluci ten zápas a já jsem se na to překvapivě těšila. Mia mi o nich celou dobu, co jsem byla u ní, vyprávěla. Možná nebudou tak špatní, ale rozhodně to nejsou lidi, které bych si vybrala za kamarády. A v tom to možná celé je, že jsou něco, co se najednou objevilo, něco nového a jiného. 

"Nechci tě nijak urazit, ale za chvilku tu bude Leslie a ty máš pořád pyžamo, ještě sis nevyčistila zuby a ke všemu ležíš v posteli." stoupla si Mia před postel a dala si ruce v bok. 

"Mio, drahoušku, tohle je nová móda. Říká se tomu homeless style." stoupla jsem si na postel, jednu ruku dala do vzduchu, druhou v bok a levou nohu na špičku. Snažila jsem se udělat modelkovskou pózu, abych ukázala svůj model.

Mia se zasmála a hodila po mě polštář, který ležel na zemi. Já jsem zeskočila z postela a zamířila si to do koupelny. Vzala jsem si s sebou džíny a košily, které si po sprše obléknu.

Když jsem umytá, oblečená, namalovaná a učesaná, vylezla z koupelny, Mia v pokoji už nebyla. Pravděpodobně se šla najíst a tak jsem šla rovnou do kuchyně.

 Mia tam stála s její mamkou a o nečem se bavily. "Dobré odpoledne Joanno" pozdravila jsem Miinu mámu. Znám ji od svých pěti let, takže jí normálně tykám a beru ji spíše jako svoji tetu. 

"Ahoj drahoušku." vrátila mi pozdrav s velkým upřímným úsměvem. Joanna je třicetišesti letá paní, s tmavší pletí, tmavými vlasy. Jednoduše starší Mia.

"Emilyyyy" uslyším dětský pisklavý hlásek za sebou a stihnu se jen tak tak otočit, abych chytila Elizabeth.

 "Ahoj Elis" vzala jsem ji do náručí a ukazováčkem jsem ji cvrnkla do nosu. Elis je mladší sestra Mii. Jsou jí čtyři roky a je to ta nejroztomilejší holčička na celém světě. 

"Les už mi napsala, že čeka před domem, tak pojď" kývne na mě Mia. 

"Tak jdeme." odpověděla jsem jí a pustila jsem Elis na zem.

 "Měj se krásně ty malej ďáblíku" pohladila jsem ji po vlasech, což způsobilo, že se roztomile zahihňala a řekla "Ahoj, Emily"

"Ahoj Joanno" zamávala jsem ještě Joanne a utíkala za Miou.

Na stadionu u školy, do které kluci chodí, bylo naprosto narváno, když jsme dorazily. A to jsme tu byly o půl hodiny dřív, protože se holky musely podívat, jak se kluci rozcvičují. 

"Tady je ale lidí!" řekla jsem s údivem. 

"Je to nejlepší tým v celých státech a hrajou proti New Yorku, který se taky řadí mezi ty nejlepší týmy, takže se není čemu divit." odpověděla mi Leslie.

Páni! Takže tohle není jen tak obyčejný školní zápas, jak jsem si myslela.

"Ale kde budeme sedět? Vždyť tu není žádné volné místo."

"Zlato, my jsme VIP." mrkla na me Leslie "Vidíš tamhle ty sedačky?" ukázala naproti nám, kde byly jediné volné sedačky hned u hřiště. " Tak to jsou naše místa každý zápas. S Miou jsme si je vydobily a teď už jsou naše." chytila Miu kolem ramen a rozešla se přesně opačným směrem než byly naše místa.

"Kam to jdeme?" zeptala jsem se. 

"Podívat se na kluky, jak se pěkně protahují a natahují a taky jim popřát hodně štěstí" řekla Mia a chytila mě za ruku.

Prošli jsme kolem nějaké budovy a tam bylo ještě další, o něco menší, hřiště. Několik kluků v červených dresech a několik v modrých si navzájem různě přihrávali, stříleli na brankáře nebo se jen tak protahovali. Jako prvního jsem si všimla Nialla, který si přihrával s Louisem. Měli na sobě červené dresy, takže předpokládám, že ti v modrým jsou Newyorčané.

"Ahoj holky, tak jste přece jenom dorazily." přiběhl Harry s míčem v ruce a zastavil svůj pohled na mě. Nevydržela jsem jeho pohled a musela jsem odvrátit svůj zrak na ostatní hráče. Musím uznat, že pohled to nebyl špatný, vlastně byl o hodně lepší,  než se dívat na Harryho. 

"Jasná věc! Přece nemůžete hrát bez svých největších a nejlepších fanynek." řekla Leslie.

" A navíc musíme zaškolit tady naši novou fanynku" drbla do mě loktem, což mě donutilo se na ni kouknout. Koutkem oka jsem viděla Harryho, který se zase přihlouple usmíval. 

"Takže už patří do mého fanklubu?!" zeptal se se zdviženým obočím a přehodil si míč z jedné ruky do druhé.

"Ne, ještě ne. Uvidíme po tvém výkonu. Pokud nebudeš skórovat, tak do tvého fanklubu patřit nehodlám, protože já fandím jenom těm nejlepším z nejlepších."

"Takže do mého fanklubu, protože já dávám góly neustále, princezničko" řekl sebejistě. O bože, zase ta jeho nezdravá sebejistota.

"Harry, víš jak to dopadá, když hrajete s New Yorkem..." vložila se do toho Leslie.  Otočila se ke mě a když uviděla můj nechápající a zárověň zvědavý obličej, začala mi to vysvětlovat.

"Washington a New York jsou strašní rivalové. Tady náš Harry a kapitán z New Yorku, Liam, ten co sedí a má ty červený kopačky, " ukázala nenápadně na kluka sedícího proti nám. " se přímo nesnáší. Většinou každý zápas skončí bitkou nebo se pak poperou někde jinde." 

"Já nemůžu za to, že je to kretén" bránil se Harry.

Pak někdo zapískal na píšťalku a zakřičel, že mají jít všichni do šaten, že se za čtvrt hodiny htaje. 

"Tak jo Harry, nakopte jim zadek!" obejmula Leslie Harryho a odešla za ostatníma, aby je taky povzbudila. Já jsem ji chtěla následovat, ale zastavil mě Harryho hlas "Ty mi jako nepopřeješ štěstí?" 

"Hodně štěstí?" 

"To je jako všechno?" nevěřícně se zatvářil, až se mu mezi obočím vytvořila taková malá roztomilá vráska. Ne! Není roztomilá.

" A co bych ti měla jako říct?" 

Harry se na chvilku zatvářil, že přemýšlí a pak se ke mě přiblížil a natáhl ke mě míč.

"Polib mi míč pro štěstí" 

"Co? To nedělám!"

"Proč ne? Je to jenom míč. Nebo chceš snad políbit pro štěstí mě?" úšklíbl se.

To si dělá legraci?! On je tak strašně arogantní!

"Ne! To je dobrý. Ale nemyslím si, že by to pomohlo. A navíc je to trapný, abych dávala pusu špinavému balónu."

"Fajn, princezničko." protočil očima a ruce s míčem dal zpátky k tělu.

 "Moje tvář, ale není špinavá." nastavil mi svou tvář.

Předstíraně jsem se zasmála "To se nestane." 

"Proč by se to nestalo?" narovnal zpátky svou tvář, která ale byla podezřele blízko té mé a pokračoval "U Nialla v kuchyni stačila ještě pár vteřin a stalo by se to."

Zmrzla jsem na místě. Jak to může říct?! Já bych ho nikdy nepolíbila! 

"Vůbec nevím o čem mluvíš." snažila jsem se to říct tvrdě a odhodlaně, ale Harryho posměšek mi naznačil, že mi to neuvěřil.

"Harry nech tu chuděru být a pojď sakra!" zakřičel na něho někdo než stačil promluvit.

"Musím jít princezničko, tak se pořádně koukej a fandi" mrknul na mě a běžel do šaten. Pak se ale ještě v půlce cesty otočil a zakřičel "A neboj se, někdy to dokončíme!"