Chapter 20

512 55 3
                                    

Dneska se mi vůbec nechce do školy. A to jsem letos ještě neřekla, protože mám školu celkem ráda. Dělám to, co mě baví, takže si nemám proč stežovat. Včera v noci jsem ale neustále přemýšlela a jsem totálně vyšťavená a navíc bude ve škole Zack a Mia a ani s jedním se teď nechci vidět.

Bohužel pro mě mám hned první hodinu s Miou. Cestou do školy jsem si plánovala, jak ji budu ignorovat a počkám, až z toho zešílí a pak s ní teprve budu mluvit, ale jakmile jsem vstoupila do třídy a viděla ji sedět na mém místě, bylo mi jasné, že to dlouho nevydržím.

"Ahoooj, Em!" obejmula mě Mia. Když jsem ji neopětovala objetí ani pozdrav, oddálila se a na tváři měla zmatený výraz "Stalo se něco?"

Držela jsem se svého plánu a neodpověděla jsem jí a prostě si šla sednou do své lavice.

"Emily?" opřela si Mia ruku o lavici a důležitě se na mě dívala. Já jsem předstírala, že tam není a hledala jsem svůj sešit s poznámkami v tašce.

"Proč se mnou nemluvíš? Udělala jsem něco?" Mii postoj se změnil. Nebyla to ta sebevědomá dívka jako vždycky. Donutilo mě to se na ni poprvé podívat.

"No, víš, já nevěděla, že jsme kamarádky, které si něco říkají." řekla jsem sarkasticky.

Na to už mi nestačila odpovědět, protože paní Brownová přišla do třídy a začala hodina.

Paní Brownová byla jedna z mých oblíbených učitelů. Byla to starší dáma, nosila brýle a nikdy jsem ji neviděla v ničem jiném než v nějakém kostýmku. Strašně ráda vyprávěla své příhody z mládí, které byly vždycky mimo látku, ale zase byly opravdu velmi legrační. Zrovna když se chystala jeden vyprávět, přistál mi na lavici papírek.

Po hodině na tebe počkám a ty mi řekneš, co to mělo znamenat! -M

Papírek jsem zmačkala, aby si nemyslela, že to bude mít tak jednoduché, ale rozhodla jsem se, že chci vědět, proč mi to neřekla a počkám na ni.

Hned, jak zvonek oznámil konec hodiny, stála Mia u mé lavice.

"Tak? Co se sakra děje?!"

"Proč si mi neřekla, že spíš s Niallem?" vysypala jsem to. Proč taky čekat, že?

Mia zmrzla.

"Proč si mi něco takového zatajila? A proč si mi říkala, že má zálusk na jinou a že tebe asi nechce, když to očividně nebyla vůbec pravda?"

Mia se pořád neměla ke slovu, tak jsem se prostě zvedla a odešla jsem.

"Počkej! Em, počkej!" chytla mě za ruku.

"Pojď se mnou." Držela mě za ruku a vedla mě někam školní chodbou. Zastavila se až před tanečním sálem, ve kterém se nevyučuje, je jen pro studenty a jejich přípravu.

Prosklenými dveřmi se podívala jestli tam nikdo není a pak mě tam zatáhla.

"Proč jsme tady?" zeptala jsem se.

"Ty a ty tvoje otázky Emily," protočila oči Mia. "Já jsem jen chtěla být na klidnějším místě, než je školní chodba."

Ignorujíc její poznámku vůči mě, jsem jen kývla a dala jí prostor, aby konečně začala mluvit. Chvíli byla ticho a pak se rozmluvila.

"Když jsme byli na tý Niallový party, víš, u něho v pokoji a..a já ti řekla, že jsme spolu nespali...no...tak jsme spolu spali...a nebylo to poprvé...my spolu máme čistě sexuální vztah..my jsme něco jako kamarádi s výhodama a já jsem se bála ti to říct, protože vím, jaký k tomu máš postoj a třeba bys na mě byla naštvaná a zklamaná ze mě a prostě už bys se mnou nechtěla být kamarádka a tak jsem ti řekla to, co jsem ti řekla.."

"Takže všechno, co si mi řekla tam venku po Niallově párty sis vymyslela?"

"No ne tak úplně.." sklopila zrak "To, že ho mám ráda, byla pravda."

Pak nastalo ticho. Já jsem zpracovávala to, co mi Mia řekla a Mia zahanbeně stála a čekala až se k tomu vyjádřím.

"Jsem na tebe naštvaná, Mio. Vážně jsem. Za to, že si mi to neřekla a taky za to, že si mi lhala. Ale víc mě bolí to, že sis myslela, že bych s tebou kvůli tomu nebyla kamarádka... Myslela jsem si, že mě znáš líp a víš, že na světě není nic, co by mě donutilo nebýt tvá kamarádka. Jo, neschvaluji takový typ vztahu, který v devadesáti procentech nikdy nevydrží, ale není to nic, proč bych měla být naštvaná. Já, která chodí s někým jenom proto, protože se bojí mu ublížit a je s ním prakticky jen ze soucitu a-...Ó můj bože, já jsem strašný člověk!" chytla jsem se za ústa.

Pamatuju si, jak mi Kate vždycky říkala, že nikdy není nic horšího, než když člověku, který vás miluje, říkáte, že ho taky milujete, ale nemyslíte to tak. Divila jsem se, jak něco takového může někdo udělat a teď jsem to byla já sama kdo to dělá. Cítila jsem, jak mi po tváři teče slza.

"Emily, ty nejsi strašný člověk." obejmula mě Mia. V tu chvíli, jako by se ve mě něco přeplo a já jsem začala brečet. Brečela jsem kvůli tomu, jak jsem ubližovala Zackovi a on o tom vlastně vůbec nevěděl. Brečela jsem kvůli tomu, jak jsem se s ním pohádala, jak jsem se pohádala s Miou. Brečela jsem kvůli všemu, co jsem v sobě tak dlouho držela.

"Emily..." hladila mě Mia po zádech. "Ty si pravý opak strašněho člověka. Není od tebe hezké takhle lhát Zackovi, ale já vím, jak velká část tvého život je. Byl tady od samého začátku. Byl tady, když ti umřel táta, když odešla Kate, tancoval s tebou, pomáhal ti splnit si tvůj sen. Byl tvoje první pusa, tvoje první láska, tvůj první ve všem. Chápu, že musí být děsivé ho nechat jít a nechat ho si to všechno vzít sebou. Ale to je v pořádku. Tak to prostě je. Tak to v životě chodí. Někdo se objeví, zažijete spolu ty nejkrásnější chvilky, dáš mu kousek sebe, on dá kousek sebe zase tobě a pak odejde. Na tom není nic špatného. Vím, že sis myslela, že Zack je tím jediným, ale očividně je tam venku někdo, kdo tě může udělat šťastnější."

Odtáhla jsem se od Mii, koukala jsem se na ni a zpracovávala jsem, co mi právě řekla. Něco na tom bylo.

"Díky, Mio." řekla jsem jen. "Ale pořád jsem na tebe naštvaná." dodala jsem výhružně.

Mia se jen zasmála a objala mě.

"Teď na mě budeš ještě víc naštvaná..." řekla mi a stále mě objímala.

"Co?" zmateně jsem se na ni podívala.

"Už asi deset minut máme hodinu..." pošeptala.

"Mio!!!!" rychle jsem se od ní odtáhla a rozeběhla jsem se ke dveřím od sálu.


****

Nečekali jste další kapitolu tak rychle?! Překvapení, muhahaha :D
Poslední dvě kapitolky byly takové o ničem, ale muselo to být, věřte mi ;)
Tak příjemné čtení :*

Vaše Kami* 

A DĚKUJI MOC ZA 4K PŘEČTENÍ A ZA VŠECHNY HVĚZDIČKY!!!!!!!! 

It's in my bloodKde žijí příběhy. Začni objevovat