It's in my blood

Chapter 13

Na hodině nám pan Braithon oznámil, že když je v naší třídě několik debutantek, tak si paní ředitelka vyžádala společný tanec od celé třídy. Takže ne jen, že budeme tančit tradiční tanec, ale ještě k tomu společný valčík.

Debutantský ples je pro mou mamku velká věc. Sama to zažila, před ní babička a tak dále, a chce, aby její dcery pokračovaly v tradici. U Kate jí to samozřejmě nevyšlo, takže se na můj ples soustředí ještě intenzivněji. Je jím doslova posedlá. Kdyby jí na tom tak nezáleželo, vůbec bych tam nešla, protože mi to přijde strašně snobské a nevím, proč se něco takového vůbec dělá. 

 Pan Braithon nám říkal další podrobnosti, ale já jsem ho nevnímala. Musela jsem přemýšlet nad Liamem a Harrym. Vážně by mě zajímalo, co si udělali, že Harry na Liama hází tak nenávistné pohledy a že se pořád perou. Na jednu stranu mi to přijde strašně dětinské, když se pořád takhle hašteří, ale na druhou stranu to asi nebude jen nějaká hloupost, když to trvá tak dlouhou dobu.

"Slečno Scottová!" vyruší mě pan Braithon z přemýšlení. "Mohla byste laskavě dávat pozor?! Jsem to snad já, který tam bude příští týden uvedený do společnosti?" třídou se rozezněl tichý smích. Pan Braithon nad tím protočil oči, ale stále mě upřeně pozoroval s rukama zkříženýma na prsou.

"Omlouvám se, pane Braithone." On jen kývnul a pokračoval dál v předcvičování naší nové choreografie.

"Jsi v pořádku?" naklonila se ke mně Mia.

"Jo, jsem. Jen..jen jsem se trošku zamyslela." pošeptala jsem ji zpátky a začala jsem opakovat kroky pana Braithona.

"Tohle je fakt hnus!" stěžuje si Mia na místní jídlo, když sedíme u jídelního stolu.

"Není to tak hrozné." dám si sousto brokolice.

"To se ti to řekne, když seš dcera ředitelky. Tvoje jídlo stopro vaří zvlášť a dávají si na něm extra záležet!" mířila na mě svou vidličkou.

Jen jsem se zasmála a nabídla jí svůj oběd. Mia se usmála a s chutí se do toho pustila.

"Jou, Em!" řekla najednou s plnou pusou.

"Copak?"

"Po škole jdeme s děckama ven, nechceš jít zase s náma?" napíchla další kousek brokolice a s radostí si ji dala do úst.

"No já nevím Mio. Dneska je pondělí, musím trénovat a pak jít běhat a pa.."

"Ježiš Em už zase?! Já jsem myslela, že tě to po tomhle víkendu přejde." odhodila vidličku z ruky, která spadla do talíře a udělala nepříjemný zvuk, který se rozlehl po celé jídelně. 

"Co mě mělo jako přejít?!" lokty jsem se opřela o stůl a rukama podepřela hlavu.

"To tvoje plánování života. Myslela jsem si, že si něco odneseš z mého pátečního proslovu a že tvoje normální já bude trvat dýl než dva dny. Vždyť ses tolik bavila! Co na tom bylo tak špatného?"

"Podle tebe nejsem normální?" vyjeveně jsem na ni koukla. Je pravda, že nejsem zrovna normální teenagerka, ale rozhodně se nechovám nenormálně.

"Tak jsem to nemyslela. Chtěla jsem říct, že bys konečně mohla vylézt z té tvé ulity a prostě se bavit. Uvidíš, že se ti to bude líbit!."

"Jak víš, že se mi to bude líbit?!"

"Myslím si to. Ale jak jinak to zjistit, než že to zkusíš?" naklonila se ke mě. "Noták Em. Jenom to zkus." prosebně se na mě koukla a pohladila mě po pravé paži.