It's in my blood

Chapter 28

AHOJKY! Jsem tu po hodně dlouhé době s novým dílem. Chci se vám strašně moc omluvit za to, že jsem nepřidávala, ale maturovala jsem a to mi bralo veškerý můj čas...Pak jsem měla ještě přijímačky no a pak, když bylo po všem, se mi rozbil počítač. Teď už je ale všechno v pořádku a já můžu zase psát a přidávat!! :) :)

Taky musím poděkovat vám všem, kteří jste četli tuto story i když jsem nebyla aktivní a pořád čekáte na nový díl. Tak tady konečně je! Je sice kratší, než jste zvyklí, ale muselo to takhle skončit O:)

Doufám, že se vám bude líbit a další díl bude brzy, nebojte! :)

Mám vás moc ráda a děkuji vám, že tento příběh stále čtete :* :* A taky strašně moc děkuji za ty komentáře! Jste skvělí!! :* 

Vaše Kami* 

„Už jsme tady." Řeknu, když zaparkuji. Harry beze slova vyjde ven a jde do galerie.

Bez váhání jdu za ním.
Když vejdu do budovy, Harryho nevidím. Najdu až u dveří do galerie.
„Tamhle u tý cihly jsou klíče." Kývne k cihle u zdi. Jdu k ní a pod ní opravdu najdu klíč a odemknu dveře. Harry vletí dovnitř a jde rovnou do kuchyně. Zavřu dveře a následuju ho. Stojí u umyvadla a umývá si ruku.
„Proč si ho zmlátil?" neudržím se a potichu vyslovím otázku, která mě vrtá hlavou celou cestu. Harry ale neodpovídá. Když se podívám na jeho ruku, jeho kloubky jsou úplně odřené.
„Harry?" zkouším to ještě jednou. Nic.
„Přestaň Em." Podívá se na mě.
Má roztrhnutý ret a krvácí z obočí.
„Ty krvácíš!" běžím k němu. Chytnu ho za obličej a prohlédnu si jeho zranění.
„Máš tady někde lékárničku?" zeptám se ho.
„Nestarej se o mě." Vytrhne svůj obličej z mých rukou.

Má pravdu...Neměl bych se starat. Ale něco ve mně mu chce pomoci.

Hned se začnu koukat do všech skříněk, jestli tu náhodou není lékárnička, a k mému štěstí jsem ji našla pod umyvadlem. Vyjdu ven z koupelny a rozhlédnu se po Harrym. Stojí u obrovského okna, který pokrývá celou stěnu. Má na sobě jenom kraťasy od dresu. Na hrudi se mu v měsíčním světle lesknou jeho tetování. Nikdy jsem jim nevěnovala velkou pozornost, ale teď mám chuť se dotknout každého z nich. Nikdy mě nefascinovalo mužské tělo jako to jeho.

Moje nohy se samy rozejdou k němu. Náhle se ale zastavím, když si Harry dá k ústům lahev a napije se.

„To je alkohol?" vypadne ze mě.

Harry mě ignoruje a napije se ještě jednou. Bez váhání jdu k němu a lahev mu vezmu. Harry se na mě ani nekoukne.

Lahev odnesu na kuchyňskou linku a vrátím se k Harrymu. Pořád tam stojí a kouká ven. Využiji jeho klidného stavu a chytnu ho za loket a vedu ho k jídelnímu stolu kousek za ním. Jsem překvapená, že neprotestuje, ale radši nic neříkám. Vyhovuje mi víc, když je v tomhle stavu, než kdyby mi zase odporoval.
Odložím lékárničku na stůl a vyndám z ní kysličník, který si dám na vatu a začnu Harrymu čistit jeho zraněné obočí. Harry sebou trošku cukne a poprvé se na mě za celou dobu podívá. V očích má naprosto prázdná výraz. Jakoby tam vůbec nebyl...
Odtrhnu zrak zpátky k jeho obočí, ale cítím, jak mě najednou Harry pozoruje, což mě znervózní a donutí mě to se mu podívat zpátky do očí.
Překvapí mě, když ucítím jeho ruku na své tváři. Jemně mě hladí a jeho dotyk je překvapivě příjemný.
„Jsi krásná." zašeptá. Zalapám po dechu. Co?