Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola první: Na tu zimní noc nikdy nezapomenu

První dva měsíce ve vztahu byly bezvadné... Většinou to na začátku tak bývá, já vím, ale i tak jsem věřila, že tohle je ještě lepší. David se ke mně choval jako hotový gentleman. Vozil mě autem do školy, po vyučování na mě čekal, aby mě doprovodil domů, když ke mně přišel, donesl mi mou oblíbenou čokoládu, a tak dále. Všechno to, jsem si opakovaně srovnávala s předchozím přítelem, a David prostě vyhrával na celé čáře. 

Jednou když se u mě zastavil, někdy v pátek odpoledne, vešel do bytu s krásnou kyticí růží, a Monika jen uznale přikývla, že vypadají nádherně. I na ni to udělalo obrovský dojem, a řekla, že při svém bývalém, bych se něčeho takového nikdy nedočkala. Měla pravdu. Můj ex mi v životě květiny nekoupil. Sice mi to ke štěstí nechybělo, ale musím uznat, že když jsem je tenkrát dostala, neměnila bych...

A prostě nešlo jen o to. Bylo tam několik dalších věcí, kterými mi David imponoval. Byl milý, pozorný, a naštěstí i vyspělý. Alespoň když jsme byli spolu. Když byli nablízku kluci, choval se pořád stejně - "odvázaně" Rád s nimi trávil čas a rád s nimi "chodil ven". Vždycky. Ještě před tím, než jsme se dali oficiálně dohromady. 

...Teď to ovšem není podstatné. Důležité bylo to, že dělal maximum, abych byla spokojená já. Pomalu, ale jistě jsi mě získával, a já byla do něj bezhlavě zamilovaná...

Dokonce ani pojmenování "přítelkyně" mi nepřišlo tak strašně sexy, dokud jsem ho neslyšela z Davidových úst. V ten moment, kdy mě před všemi takhle oslovil, mi srdce roztálo jako zmrzlina za přímého záření. Normálně jsem se před ním červenala, jako by šlo o něco extra, přestože to byla maximálně normální věc.

Myslím, že to bylo na oslavě jeho prosincových narozenin. Začal lidem děkovat za to, že mu přišli poblahopřát, a na konci zmínil i mě. Řekl něco jako "...a samozřejmě, nejvíc se těším ze své krásné přítelkyne, která tady vedle mě stojí..." Krásný moment, že? Možná by byl krásnější, kdyby ho někdo nezkazil otázkou "jsi si jistý, že jen ona?" Znělo to vtipně, já vím, celý dav vybuchl smíchy, včetně nás, no i přesto si myslím, že si tu poznámku mohli odpustit. Respektive, Michal si tu poznámku mohl odpustit. Ale u jeho kamarádů se to dalo čekat. Ti mají "trefný" komentář opravdu na všechno.

***

,,Bavíš se?" zeptal se mě, když jsem odešla do kuchyně pro pití. Bylo to jen na vteřinu, ale trochu jsem se tam zdržela, protože jsem si potřebovala odpočinout od toho hluku, který v tom obývacím pokoji všichni dělali. Jenomže David mi byl pořád v patách...

,,Jistě."

,,Tak proč se tady schováváš?" usmál se, a zároveň popošel ke mně.

,,Ale to vůbec. Jen mě už z nich bolí hlava." opětovala jsem mu úsměv a napila se ze sklenice. ,,Nevím, jestli bylo správné hrát tu alkoholickou verzi člověče nezlob se."

,,Vždyť si ji ani nehrála." pomalu jsi mě přitáhl k sobě.

,,Nemluvím o sobě."

,,Nelíbí se ti to? Každý rok takhle chodíme na chatu, hrajeme společenské hry, pijeme, povídáme si... myslel jsem-"

,,Ale ne, ne. Je to fajn. Jenže někteří tví kamarádi nevědí, kdy by měli skončit. Hrajeme to už 3 hodiny... viděl jsi Adama? Zas je opilý, jako naposledy."

,,Všichni jsou opilí."

,,Adam s Tomášem to přehánějí. Jako vždycky."

,,Ale lásko... Možná to trochu přehánějí, možná... no na druhou stranu... Jsme na mé oslavě, přišli se sem pobavit, odreagovat. To snad chápeš, ne? Tak ať se tedy baví..." David se snažil jejich chování částečně ospravedlnit. ,,Bav se i ty."