Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola čtyřicátá: ...odchází z Česka pryč

Chvíli jsem si hrála se slovy. Napsala jsem něco, pak jsem to smazala, pak jsem si to rozmyslela a znovu napsala to samé... A tak kolem dokola, až dokud jsem to neriskla a nezmáčkla Odeslat:

N: Ty si myslíš, že když zamlčíš Davidovi pravdu, tak se nic nedozví?

Vím, že Jakub není hloupý, a že mi pravděpodobně neodepíše nic, co by se dalo proti němu později použít, ale za pokus to stálo. A to i za cenu té úzkosti, která mě při pohledu na mou odeslanou větu chytala. Byla jsem z toho tak nervózní, že jsem si nevědomky začala okusovat nehty na levé ruce...

***

Uplynula půl hodina a Jakuba pořád nikde. Ani jsem nevěděla, kdy tam naposledy byl, protože mi jeho aktivitu vůbec nezobrazovalo, ale poslední fotku dal před několika hodinami, takže jsem si byla jistá, že si tu zprávu dříve či později zobrazí. Nehodlala jsem však čekat až do rána, protože jsem cítila jak usínám, a tak jsem přestala svůj mobil hypnotizovat, vypnula televizi a odkráčela do ložnice. Chtěla jsem vzbudit Davida, ať v obýváku neprospí celou noc, ale řekla jsem si, že obvykle zaregistruje, když je v pokoji ticho, čímž následně vstane a sám od sebe za mnou přijde.

***

J: Ahoj. O čem to mluvíš? Jakou pravdu? stálo ve zprávě, kterou jsem si našla ráno po probuzení. Měl přesně takovou reakci, jakou jsem čekala...

N: Však ty víš jakou. snažila jsem se reagovat podobně.

J: Jsi v pohodě? Kupodivu odepsal téměř okamžitě a psal dál: Co to tady na mě zkoušíš?

N: Jen to, co ty na mě...

J: V tom případě si úplně mimo, protože já nemám zájem.

Zaskočil mě. Přečetla jsem si tu větu asi třikrát doufajíc, že jsem to nepochopila správně, ale on mě vážně dostal.

M: Co dnes plánuješ dělat? Měla bys na mě odpoledne čas? Mezitím co jsem vymýšlela odpověď mi napsala Monča.

N: Čau. Asi jo. Proč? místo Jakuba jsem odepsala své kamarádce. Pak jsem se podívala na hodinky, které ukazovaly 7:11, a rozhodla jsem se toho chatování nechat. Raději jsem vstala z postele a odešla do kuchyně.

,,Dobré ráno. Ty jsi ještě doma?" pozdravila jsem Davida, který právě vyšel z koupelny.

,,Dobrý ráno, lásko." políbil mě na tvář a rychlým krokem odkráčel do kuchyně. ,,Já už běžím, jen si vezmu tašku... Tak se měj." znovu mě políbil, tentokrát na rty, a obul se. ,,Vidíme se večer."

,,Asi půjdu s Mončou ven. Ale nevím kdy... Jen abys věděl."

,,Jo? Tak fajn, užijte si to... no ahoj." dodal s úsměvem a zavřel za sebou dveře.

M: Nechceš přijít na kafe? otevřela jsem její zprávu.

N: Žádná prochajda?

M: Chceš někam zajít?

N: Víš co? Ani ne... I tak mi docházejí prachy.

N: Přijdu k tobě kolem čtvrté...

***

Celý den jsem uklízela. Myla jsem okna, utírala prach na skříních, navařila oběd na dva dny... a když jsem měla pocit, že už dál nemůžu, dala jsem si relaxační koupel, což znamenalo, že jsem si napustila vodu do půlky vany a pak se do ní ponořila, abych si odpočinula.