Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola dvacátá třetí: Oslava narozenin

Mé předpoklady byly správné. Michal k nám začal chodit pravidelně, až jsem měla pocit, že z toho udělal samozřejmost. Zpočátku jsem držela jazyk za zuby, a na více než pozdrav jsem se v jeho blízkosti nezmohla, ale po čase mi už lezl častými návštěvami na nervy.

Už mě nebavilo se skrývat v naší ložnici, dokud Michal neodejde, a občas jsem mu to dala svými uštěpačnými poznámkami najevo. Překvapivě nikdy na ně nereagoval, a pokud i ano, vždy odpověděl tak, že už půjde domů. Vrtalo mi v hlavě, co se v tom Německu přihodilo, ale nebyl tak přehnaně sebevědomý a arogantní jako někdy. Nesnažil se mě zesměšňovat, ani se nechtěl se mnou hádat. Nezměnil svůj styl, jen byl... jiný.

Nicméně, jeho "vzorné" chování mě neobměkčilo, a jednou, po dost náročném dni (jako ve škole a následně v práci), jsem ho bez lítosti vyhodila z našeho bytu. Samozřejmě, že se na mě David kvůli tomu výstupu rozzlobil, ale také občas potřebuji čas i pro sebe. Obzvlášť po špatném dni, kdy mě zvykne bolet hlava. Nebudu trčet ve svém pokoji, a tiše trpět nějaké party v pátek nebo sobotu večer jen proto, že se Michal sám doma nudí. Vlastně nerozumím tomu, proč musí pořád pít alkohol u nás, když Michal bydlí o pár metrů dál...

David se však odmítl vcítit do mě a téměř celý týden mi vyčítal to, jak jsem se vůči Michalovi zachovala. Jen před nedávnem přestal hájit svou matku, a už se začal zastávat svého nepovedeného kamaráda, který s ním přerušil kontakt, jakmile odešel do sousedního státu...

,,Kde jsi byla celou noc?" promluvil ke mně, aniž by mi pozdravil, právě když jsem za sebou zavírala dveře.

,,U Moniky. U koho jiného?" pohodila jsem rukama a odkráčela do koupelny.

,,A to mi nemůžeš ani napsat? Celý večer jsem ti volal!" vřítil se za mnou do koupelny.

,,Promiň. Asi jsem neslyšela vyzvánění... Byli jsme se trochu bavit, všude byla hudba nahlas... a po čase se mi dokonce mobil i vybil."

,,Výborně... raději ani nechci vědět, kolik jsi toho vypila, když sis ho u Moniky ani nedala na nabíječku."

,,Narozeniny mám jen jednou za rok... Snad si je můžu oslavit tak, jak chci, ne?" otřela jsem ruce do ručníku.

,,Narozeniny jsi měla už před třemi týdny." poznamenal a vrátil se zpět do kuchyně.

,,No a? Je těžké si s děvčaty zorganizovat jedno společné setkání, když každá má jiné každodenní plány..." následovala jsem ho.

,,Ty tady Michala nechceš, ale sama se touláš po nocích venku..." řekl potichu, jako by doufal, že ho neuslyším.

,,V noci jsem spala jsem u kamarádky, ne pod mostem... Ani nevím, jak to s Michalem souvisí? Ale jasně. Chudák on. Když ne tvoje máma, tak musí být někdo jiný... Neunavuje tě to už?"

,,Ne. Jen abys věděla, dnes sem přijde."

,,Jsi děláš ze mě srandu?" zvýšila jsem tón svého hlasu. ,,Byl tady v pátek a neděli večer!!"

,,A co jako?"

,,Teď to děláš schválně, že jo?" zamračila jsem se.

,,Ne. Ale je to také můj byt. Nejen tvůj... Já ti nezakazuji, aby sis sem někoho přivedla. Tak proč by sem občas nemohl přijít můj kamarád? Můj moc dobrý kamarád!"

,,Protože já chci odpočívat, ne poslouchat váš smích přes dveře..."

,,Tak proč se k nám prostě nepřidáš? Michal se přece polepšil. Už tě už ničím neprovokuje. Všimla sis toho vůbec?"