Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola dvacátá devátá: Kéž bych jen byla obdařena větší dávkou trpělivosti...

,,Monika odešla? Jen mi neříkej, že jsi ji odtud vyhodila..." okamžitě se do pokoje vřítil David, který pravděpodobně slyšel, jak někdo za sebou zabouchl dveřmi.

,,Nikoho jsem odtud nevyhodila. Šla dobrovolně."

,,To ses stihla pohádat i s ní?"

,,Chceš ještě něco? Pokud ne, tak mě nech laskavě na pokoji..."

,,Ne... vlastně nechci nic... Dobrou..." čekal chvíli na mou odpověď, ale já jsem se jen zahalila do přikrývky a otočila na druhou stranu.

Byla jsem si vědoma, že jsem udělala zase opak toho, co mi řekla Monika, ale já už na Davida energii neměla. Myslím, že bohatě stačilo to, jak jsme se znovu nepohodli a ze všeho nejvíc jsem si přála, aby už byl další den...

***

Ráno jsem se vzbudila, všimla si, že vedle mě spí David, no a hned si vzpomněla na včerejšek...

Vstala jsem z postele, odkráčela do koupelny a pak jsem si šla do kuchyně udělat kávu. Mírně ospalá jsem si však neuvědomila, že se ještě někdo nachází v bytě, a proto jsem zrudla, když jsem uviděla Jakuba, jak si obléká šaty u nás v obýváku. Byl sice otočen směrem ke zdi, ale já se raději hned obrátila směrem ke kávovaru a tvářila se, že se nic nestalo, protože jsem se cítila trochu trapně.

,,Dobrý ráno." náhle vstoupil do místnosti a přitom si zapínal kalhoty.

,,Ahoj..." podívala jsem se na něj, ale neměla jsem zájem s ním mluvit, tak jsem si vzala šálek do rukou a posadila se za stůl. Vytáhla jsem z kapsy mobil a začala jsem si prohlížet příspěvky na internetu.

,,Mohl bych poprosit o sklenici vody??"

,,Klidně si vezmi čistou sklenici z odkapávače a napusť si do ní vodu. To přeci zvládneš i sám." odpověděla jsem neutrálně.

,,Jasně. Jen se ptám, protože je to váš byt, ne můj..." vysvětlil, ale na to jsem už já neřekla nic. Myslela jsem, že pochopí, že nemám náladu s ním vést rozhovor, ale i tak pokračoval dál:

,,Jestli nevadí, tak si k tobě přisednu."

,,Jo, jak chceš..."

,,Hele... včerejšího dne mi je moc líto. Úplně se-"

,,Proč by ti mělo být líto? Nemá to s tebou absolutně nic společného..." zvedla jsem oči od displeje.

,,Já ani nevím. Ale bylo to docela nepříjemné -být tam a poslouchat to. Minimálně pro mě."

,,Tak to promiň, já to téma neotevírala... Stěžuj si Michalovi."

,,Jo, to jo..."

,,Kde jsou vlastně Michal a Tomáš? Nespali tady?"

,,Ne, ne. Pro Tomáše přišla jeho žena, a Michal... nevím. Ale také odešel."

,,Aha..." odpila jsem si z kávy a znovu jsem se věnovala Facebooku.

,,Jen jsem chtěl říct, že vím přesně jak se cítíš... Jednou jsem měl dívku, kterou jsem měl moc rád, ale ona o svatbu zájem neměla. Dokonce odmítla můj prsten, když jsem se jí zeptal, jestli se nestane mou ženou."

,,A? Jakou souvislost to má se včerejškem? Já mám přeci opačný problém..."

,,Vždyť jo, ale řekněme, že je to podobný v tom smyslu, že i já toužil po manželství a nevyšlo to. Přesně tak, jak po tom toužíš teď ty."

,,Ale mně David řekl, že si mě vezme. Nebo to jsi už neslyšel?"

,,Ale jo... Jen-"

,,Jen co? Říkal včera něco? Respektive víš něco o jeho plánech? Vyprávěl ti někdy o plánech ohledně naší svatby?" zbystřila jsem pozornost.