Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola osmá: Neznámá ženská

Začal můj třetí rok na vysoké škole, což znamenalo, že zanedlouho mě čekaly státnice. Sice teď trochu přeháním, protože ty měli přijít až za několik měsíců, ale to víte, čas vždy ubíhá rychleji než se zdá. Nerada se stresuji, i když málokdy se tomu vyhnu, a i to byl důvod proč jsem s psaním bakalářské práce začla dříve, než většina mých spolužáků. Obzvlášť, když jsem i po létě nadále brigádovala, a cítila jsem, že si to musím dobře rozplánovat.

Každopádně, závěrečná práce nebylo to nejdůležitější, co se mi tehdy honilo hlavou. Šlo o Davida. Asi před třemi dny jsem ho viděla před školou s nějakou neznámou ženskou. Zrovna jsem obsloužila zákazníka, udělala pořádek u stolu vedle, pak jsem se na chvíli pozastavila, aby kolem mě prošel další zákazník, protože všichni si chtějí vychutnávat kávu venku, a v ten moment jsem zabloudila pohledem směrem k Davidově škole, kde stál on i ona. 

A určitě to byl on, jelikož ráno jsme jeli spolu autem, a věděla jsem přesně, co má na sobě oblečené. Dal se tedy snadno identifikovat i z mírné dálky.

Jako, lhala bych, kdybych řekla, že mě to nezaskočilo, ale pomyslela jsem si, že to bude jen nějaká studentka nebo kolegyně, a raději jsem se vrátila zpět do práce. Nechtěla jsem dělat ukvapené závěry, dokud mi to David nevysvětlí sám. No když jsme se ještě ten den potkali, váhala jsem, jestli je nutné to vůbec zmínit. Můj přítel by si přece s jinou nezačal. To se na něj nepodobá. Tak jsem se k tomu nevracela a dále si užívala sledování filmu, který David vybral.

Ale v pondělí jsem měla další směnu a náhodou jsem ho zahlédla znovu. A znovu s tou samou osobou. Vypadalo to jako by si spolu dávali cigaretu, protože mu něco podala, a on si to pak přiložil k ústům. On sice nekouří, no chovali se skutečně divně.

***

Asi kolem druhé začalo pršet, tak jsem odnesla všechny židle zvenčí dovnitř. Tentokrát jsem neměla čas na to, abych stalkovala svého Davida, ale když se za několik minut dostavily na kávu mé kamarádky, zas mi nasadili brouka do hlavy:

,,Já věděla, žes to nebyla ty."

,,Cože?" podívala jsem se na Moniku a pak na Markétku.

,,Ale nic."

,,Nechápu... Tak jako tak... dáte si něco?"

,,Jde jen o to, že jsem měla pocit, že jsem tě viděla s Davidem v autě." pokračovala Monika.

,,Jo, jenže já jsem jí říkala, že máš světlejší vlasy." doplnila druhá. ,,Měla by sis toho svého přítele hlídat."

,,Počkat... Jak myslíš, že světlejší vlasy? Viděli jste někoho v jeho autě?"

,,Někoho určitě. Víc toho nevím."

,,Aha..."

,,A dala bych si lattéčko, jo?"

,,To samé i pro mě."

,,Jasně. Žádný problém... Dáte mi ale minutku? Musím mu zavolat." odpověděla jsem nervózně a okamžitě vybrala svůj mobil. 

***

,,Davide? Můžeš mi říct, kde teď jsi?"

,,Ahoj. Momentálně jsem v autě. Proč? Děje se něco?"

,,Jsi v něm sám?"

,,Ne, nejsem. Proč se ptáš?" zněl trochu zmateně.

,,...Nic. Jen s tebou potřebuji mluvit." řekla jsem po chvilce a snažila jsem se znít co nejklidněji. ,,Chci abys ke mně přišel..."