Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola pátá: Večeře

O pár dní později jsem se dočkala svého obávaného září. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat, no doufala jsem jen v to nejlepší. A to i přesto, že jsem ve své hlavě měla mnohdy jen negativní myšlenky...

Každopádně, stalo se toho hodně. Mám pocit, že jsem to tady ještě nezmiňovala, ale David začal pracovat jako učitel na střední škole. Jeho rodiče se znali s nějakou učitelkou, která tam dlouhá léta pracovala, a jelikož věděla, že David studuje na pedagogické fakultě, oslovila je. Asi se během konverzace dostali k tomu, že akorát dokončuje magisterský stupeň, a asi jim řekla o tom, že na jejich škole hledají nové pedagogy. Úplně jistá si ale nejsem, protože jsem u toho osobně nebyla. Mluvil mi o tom David, až když mi vysvětloval, jak se k tomu pracovnímu místu dostal.

V prosinci ještě neměl představu o tom, kam se bude jeho život ubírat, a pak se to vyřešilo nějak samo od sebe. Dostal možnost vyučovat angličtinu, 15 letých teenagerů, nedaleko svého bydliště...

Byla jsem zvědavá na jeho dojmy a pocity z prvního školního dne, týdne, kdy vešel do třídy jako učitel, a ne jako student. Jak se mu líbilo být osobností, která musí učit, a ne jen si přijít do školy odsedět několik hodin. Čili, hned po škole, jsem ho čekala v mém bytě, a doufala, že alespoň trochu to byla legrace.

***

,,Jak to šlo?"

,,No jak asi. Dnes jsem se seznámil s prváky a čtvrťáky. Zítra přibudou obě třídy druháků a třeťáků."

,,Takže jste dnes nedělali nic zajímavého?" nalila jsem mu kolu do sklenice a položila ji na stůl vedle něj.

,,Byl to jen první... vlastně druhý den. Mně úplně stačilo i to seznamování. Tolik jmen se učit nazpaměť..."

,,Nechtěla bych." pousmála jsem se a sedla si proti němu.

,,Všichni se mi museli představit anglicky, abych měl alespoň nějakou představu o tom, jak jsou na tom s mluvením a výslovností." pokračoval David. ,,A slíbil jsem jim, že si na další hodině napíšeme krátký gramatický test."

,,Zdá se, že to budeš brát vážně. Chceš být jeden z těch přísných učitelů, kteří-"

,,Ale kdepak! Jen potřebuji vědět, v čem mají nedostatky, respektive, co ovládají poměrně dobře, abychom mohli odněkud začít."

,,Aha. No... to dává smysl."

,,Neboj. Hned na úvod jsme si vyjasnili pravidla. Pokud nebudou dělat problémy oni, tak ani já ne."

,,Fajn. Jen aby to pochopili správně." dodala jsem.

,,Zvláštní na tom je jen to, že moji prvňáci mají 15 let. Když bylo 15 mně, cítil jsem se jako dospělý. Teď se dívám na ně, a přijdou mi jako malé nevinné děti." zasmál se.

,,Takže mezi ně zapadáš... ty mé malé nevinné dítě."

***

O několik dní později přišel ke mně s tím, že ho spolupráce se studenty baví. Rád je učí, ale také si s nima rád povídá. Jakoby se snažil najít pomyslnou zlatou střední cestu. Nebýt jejich nepřítel, no udržet si svůj "učitelský respekt". Čili část hodiny věnují zábavě, a pak jim vysvětluje učivo. A samozřejmě, hned na úvod nejbližší hodiny jim dal i tu slibovanou krátkou prověrku...

,,Už jste psali ten test, o kterém jsi mi mluvil? Jak dopadl?"

,,Je milé, že se zajímáš." pousmál se. ,,Ano, psali jsme ho. A nedopadlo to nejlépe. Samozřejmě, že se to týká hlavně mladších žáků. Ti, kteří budou příští rok maturovat, tím to jde poměrně dobře."