Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola čtyřicátá druhá: Svatba i pohřeb 2

NA SVATBĚ

Kristýna si na svůj velký den pozvala více než sto hostů (možná i 150), ale přísahám, že z toho počtu jsem znala maximálně tak pět lidí osobně, a pět dalších jenom z vidění. Ale ani to nezabránilo tomu, abych v tom velkém davu nespatřila Jakuba, který mě celou dobu sledoval, a to od doby, co jsem vystoupila z Davidova auta.

Mimochodem, i ta cesta autem, ve kterém byl depresivní Michal a naštvaný David, bylo něco. Ne, že by bylo jejich citové rozpoložení způsobeno mou vinou, ale Michal byl z toho všeho totálně zdrcen. Jako vážně - byl totálně odpojen od světa, a navíc i opilej... Když jsem ho uviděla, bylo mi ho i docela líto, což jsem nečekala, a chtěla jsem mu alespoň říct, jak mě jeho ztráta mrzí (předpokládala jsem, že to je to, co David myslel, když mě požádal, abych se "slušně chovala"), ale dříve než jsem stihla otevřít pusu, mi David řekl, ať jsem raději zticha...

Zavřel kufr, pak za mnou zavřel i dveře od auta a vrátil se zpět na své místo. Nemohla jsem si nevšimnout tu nevraživost v jeho očích, vypadal jakoby měl toho dost, jen jsem nevěděla, jestli mu vadí to, že se po mě musel stavit, nebo Michalovo sténání. A když před námi zabrzdilo auto, které tam zrovna nemělo co hledat, David se začal vztekat ještě víc. Neodpustil si ani monolog na téma správného řízení vozidel, ani praštění rukou do volantu...

No ale zpět k Jakubovi. Jeho pronikavý pohled mě pronásledoval od doby, kdy jsem přišla. Zpočátku jsem se trochu bála, že za mnou přijde, tak jsem se chvíli tvářila, že hledám v kabelce mobil, ale naštěstí si mě všimla Markétka, která mě stáhla mezi sebe, Terezu a jejich přátele.

Holky se už pár měsíců těší ze svých objevů, ale já jsem měla tu čest poznat je až na svatbě Kristýny. Tereza se prý teprve před pár týdny zamilovala do Lukase, a Markétka se dala dohromady s nejlepším kamarádem Radimem, který jí pomohl překonat fázi zlomeného srdce z předchozího vztahu. Oba kluci mi byli sympatičtí, a zdálo se, že všichni čtyři spolu navzájem vycházejí až moc dobře, takže jsem jim jejich výběr schvalovala. Sice ne slovně, ale alespoň telepaticky.

Pár minut jsme tam tedy stáli, povídali si, a zároveň jsme čekali na nevěstu a jejího ženicha. Samozřejmě, že se mě mezi řečí zeptali i na Davida, protože přijít na svatbu bez své polovičky je neobvyklé, Markétka se trochu i zatvářila jakoby se bála, že jsme se rozešli, ale okamžitě jsem ji ujistila, že je to mezi mnou a Davidem v pořádku . A přidala jsem i důvod, aby tomu věřili víc.

Pak kolem třetí přišla bílá limuzína, ve které dovezli Kristýnu, čili jsme se pomalu začali přesouvat dovnitř kostela. O pár minut později začaly hrát také svatební zvony a svatební píseň, což byl náznak toho, že Kristýna už měla být připravena na svůj výstup a většina lidí se tím pádem otočila směrem k zadní bráně. No a nakonec chybělo už jen to, aby se nevěsta přesunula k budoucímu manželovi, čímž by se celá hlavní část obřadu spustila. Následovala zkrácená mše, výměna slibů a prstenů, polibky, prostě klasika, nic extra.

Slavnostní hostina se také nesla v spíš tradičním duchu, takže sestávala převážně z prvomanželského tance, krájení svatebního dortu, několik chodového jídla a hudební zábavy.

Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že Jakub sedí na opačné straně sálu, a že já jsem seděla s děvčaty. Nevím, jestli si o tom Kristýna s někým povídala, respektive, zda se Monika nezmínila, že i přesto, že je Jakub Davidovi blízký, nemám s ním zájem sedět za jedním stolem, ale hlavně, že to tak vyšlo...

Takže jsme pokračovali v načatých konverzacích, dokud nám nenaservírovali jídlo na stůl. Měli jsme ovšem i přípitek, ale myslím, že všichni jsme se už nemohli dočkat toho nejdůležitějšího. Po polévce nám donesli nějaké plněné (asi) kuřecí závitky se šunkou a bazalkou, s bramborovou kaší zformovanou do tvaru kostky, a k tomu zeleninovou oblohu. Dobrý výběr, chuť byla ohromná, a i esteticky to působilo docela elegantně.