Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola šestnáctá: Je jako tvoje druhá matka

Dny rychle uběhly a nastala moje obávaná sobota... Jo, David mi slíbil, že se nemusím vůbec stresovat, no ale to by musel mít jinou matku. Jelikož se ani jedno naše setkání neobešlo bez zbytečných řečí, ani tentokrát jsem si nedělala velké naděje. Věděla jsem, že dříve či později dojde na nějaké téma, při kterém využije své jedinečné šance mě nenápadně urazit, každopádně, jsem vzala veškerou svou odvahu a doprovodila Davida na tu jejich garden party.

Zpočátku se nedělo nic zvláštního, protože oba jeho rodiče se věnovali přípravě jídla. Jeho máma krájela zeleninu a dekorovala stůl, jeho táta stál u grilu a dával pozor, aby nic neshořelo. David jim sem tam pomáhal, nechtěl jen tak nečinně čekat, a dokonce i já jsem měla v úmyslu přidat ruku k dílu, ale bylo mi řečeno, že nemusím dělat nic. Prý to zvládnou, tři lidé jsou dost.

Tak jsem si beze slova odešla sednout za stůl, a z dálky sledovala, jak jim to jde. Cítila jsem se fakt zbytečně, vždyť jsem si neměla s kým povídat, a ani jsem se nijak nepřičinila. Ne, nebrala jsem to osobně, jen jsem se ptala sebe sama, proč tam vůbec jsem? Proč na tom Davidovi tak záleží, když je jediný, koho jeho máma touží vidět?

M: Ahoj Naty. Co děláš? Nechceš se dnes večer přidat k nám? z ničeho nic mi přišla zpráva od Moniky. I ta někdy dokáže mít správné načasování...

N: Ahoj. Dnes nemůžu. Jsem s Davidem a jeho rodinou. přestala jsem z nudy scrollovat Facebook a odepsala své kamarádce. Jak to myslíš „k nám"? Něco se chystá?

M: S Davidem? Takže jste se přece jen usmířili? 

Nooo... plánujeme jít ven. Já, Tereza, Markéta, Kristýna a... asi ještě Viktorie?

N: A to jen tak? Škoda, že nemůžu jít s vámi... Příště mi dejte vědět dřív, ano?

M: Jasně. Dnešek jsme sice naplánovali jen před malou chvílí :-D Ale příště zorganizujeme určitě i něco dopředu. Když si všechny najdeme jeden společný volný den.

N: No právě. Málokdy nám to vychází...

M: No a jak s Davidem? Už jste v pohodě?

N: Nevím, možná? Ještě jsem se nerozhodla.

M: Nad čím ses nerozhodla?

N: Nad naším vztahem. Rychle jsem jí odepsala a zablokovala svůj mobil, protože se ke mně blížil David.

,,S kým si píšeš? Promiň, že tě nenechala pomáhat. Nemělo to nic společného s tebou. Ona jen ráda dělá věci sama a po svém."

,,Je mi to fuk." trochu jsem zalhala. ,,Už jsem si zvykla."

,,Ale no ták." přisedl si ke mně.

,,Už je vše dokončeno?"

,,Ne. Táta ještě griluje nějaké maso, a máma šla k sousedce. Pravděpodobně přijde také."

,,Sousedka? A proč jako?"

,,Protože nikoho nemá. Moji rodiče se o ni zvyknou starat, a především v létě jí často dělají společnost."

,,Zajímavé..." nepřítomně jsem přikývla, jelikož mi mezitím přišla další zpráva od Moniky.

,,Nepřečteš si to?" zeptal se mě David, když viděl, že jsem ten mobil záměrně ignorovala.

,,K čemu? Píše Monika... jde s holkama flámovat."

,,Zas?... Už by mohla trochu dospět, ne?" poznamenal. ,,Když tak nad tím přemýšlím, je stejná jako Michal. Jen s tím rozdílem, že on je alespoň muž."