Během toho týdne, kdy David nebyl doma, jsem se docela nudila. Dívky na mě neměly čas, v práci jsem měla směnu jen na dvě dny (a pak už ne), a nejbližší zkouška mě čekala až po Silvestru.
***
Právě jsem měla poslední přednášku ve škole, něco ohledně využití našeho oboru v praxi, ale abych pravdu řekla, nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, protože byl čtvrtek odpoledne a pár minut do ukončení školního dne... Já jsem se už viděla na posteli, před telkou nebo notebookem, a s miskou popcornu... Sice jsem se chystala po škole zajít ještě do obchodního centra, ale těšila jsem se už na večer, kdy si budu moci odpočinout a načerpat síly do blížícího se zkouškového období. Plus vánoční svátky.
Vánoce už nebyly daleko, takže nákup dárků jsem nemohla víc odkládat. To byl v podstatě důvod, proč jsem nešla po vyučování rovnou domů. Davidova nepřítomnost a málo povinností - lepší čas na nákupy jsem si nemohla přát. I když nejsem zrovna typ, který se jde zbláznit z Vánoc... no minimálně ty dárky být musí.
Tak jsem se procházela po patrech a přemýšlela, co by se jednotlivým lidem mohlo líbit. Moji rodiče si nepřejí nic, ale vím, že máma si jistý čas přála mikrovlnnou troubu. Samozřejmě, že bych tak těžkou věc nevzala domů úplně sama, ale chtěla jsem zjistit, která by byla ta nejlepší. Proto jsem šla přímo do prodejny a poinformovala se o podrobnostech. Co se týče mého otce, v tom jsem neměla vůbec jasno. Šaty by byly zbytečné, protože ty kupuje výhradně moje máma, a... vlastně nic jiného mě nenapadlo. Naposledy jsem mu darovala dárkové balení alkoholických nápojů, ale mám takový pocit, že dosud je neotevřel. Pokud mi nic nepadne do oka, asi jim koupím mikrovlnku jako společný dárek... Uvidíme...
Dále tady byla moje sestra, kterou jsem naposledy viděla asi před třemi lety. Pořád někam lítá, člověk ani pořádně neví, kde se nachází. A nejsem si jistá, jestli letos tomu bude jinak. Dám tomu volný průběh, stejně jako u otce, a raději se soustředím na Davida. I při něm je to komplikované, protože všechno, co potřebuje už má, ale aspoň mu můžu koupit nějakou tu mikinu. Nebo alespoň hodinky, peněženku... Vím, je to nic moc, ale z nějakého důvodu, kluci od nikoho nic nežádají, a co chtějí, to si koupí i sami z vlastních peněz. Není proto divu, když jim my ženy, nedokážeme nic koupit. Na druhou stranu, koupit něco ženě je nesmírně jednoduché - nové boty, kosmetika, šperk... Obchody se doslova předbíhají v tom, aby měly lepší výběr, než ty ostatní. Ale někdy ani to nestačí k tomu, aby muž věděl, co jeho partnerce udělá radost...
Stalo se, že ani David se netrefil do toho, co jsem si v daný moment přála nejvíc, ale nebylo to tak hrozné. Nikdy mi nekoupil něco zbytečného, nebo něco mimo mého vkusu. Znal můj styl i mé zájmy, takže v tomhle měl navrch. Ale jednu věc mi dosud nekoupil, a vlastně ani nevím, jestli ještě po ní toužím - zásnubní prsten...
***
V pátek podvečer se můj přítel vrátil domů a se mnou to zase neudělalo to, co by mělo. Konečně přišel, to nepopírám, ale stejně jsem se nechovala "normálně". Dali jsme si letmou pusu na ústa, pomohla jsem mu svléknout jeho kabát... ale neviděla jsem ho několik dní, a já jsem se tvářila, jako by právě přišel z obchodu. Asi jsem už dospěla a nedokážu své emoce dávat tak výrazně najevo, jako předtím, ale vážně nevím. David se naopak těšil jako malý kluk. Usmíval se, vroucně mě objímal... Dokonce mi donesl plyšovou hračku!
,,Já dnes nemám narozeniny..." odpověděla jsem stroze a dále míchala omáčku, kterou jsem připravovala na večeři.
,,Vím. To jen tak. Protože tě mám rád... a chyběla jsi mi."
ČTEŠ
Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)
RomanceMýlila jsem se, když jsem věřila, že podruhé to dopadne jinak...
