Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola dvanáctá: Lhář

,,Nechápu proč musel jet naším autem. Nemohl si vzít taxi?" prohodila jsem jen tak, když jsem si zapínala bezpečnostní pás.

,,Je to především moje auto, jasný?" David mě opravil. ,,Já rozhoduji o tom, kdo s námi půjde."

,,Vždyť fajn. Nemusíš být hned takový..."

,,Ale musí. Za všechno můžeš ty." ozval se Michal ze zadního sedadla.

,,Já?! Kdybych seděla u tebe, takovou ti vrazím-"

,,Tak už dost!! Buďte už zticha!!" okřikl nás David. ,,Nejste schopni přestat ani po tom všem, co jste udělali? ...Ještě jedno slovo a oba vás nechám jít pěšky."

,,Proč to-"

,,Mlč už. Nechci nic slyšet." podíval se na mě s tím nejvíce bezcitným pohledem, jaký jsem na něm kdy viděla. Ani nevím, jestli mi z toho bylo smutno, nebo jsem se cítila ukřivděně...

***

Poté, co vysadil Michala před hotelem (jelikož už nějakou dobu bydlel v Německu, a dům jeho rodičů se nacházel až v Rudné), se vrátil zpět za volant a otočil to směrem na Olšany. Celou dobu jsem sledovala, jak se tvářil, no hněv z jeho očí nemizel...

Chtěla jsem mu něco říct, protože ticho, které mezi námi panovalo, mě prudce znepokojovalo, ale bála jsem se, že ho to znovu nebude zajímat. David se zlobí málokdy, když však k tomu dojde, stojí to za to. Věděla jsem, že dnešek ho totálně odrovnal.

***

V BYTĚ

,,Už se mnou ani nepromluvíš?" zula jsem si podpatkové boty a nahlédla do obývacího pokoje, kam odešel.

,,A měl bych?"

,,Jo! Vím, že se zlobíš i na mě, ale já za nic nemůžu-"

,,Oba máte na tom svůj podíl viny! Možná byl Michal pod značným vlivem alkoholu, ale tys nebyla. A byl v tom nějaký rozdíl? Já myslím, že ne..."

,,Co tím chceš říct?!"

,,Že i bez alkoholu se chováš hůř než malé děcko."

,,Co?" trochu jsem se zasmála a nevěřícně koukala. ,,To nemůžeš myslet vážně?!"

,,Ale ano, zklamala jsi mě."

,,Takže jsem se měla nechat urážet tvým psychopatickým kamarádem? Tehdy bys byl spokojenější?"

,,Ne, ale čekal jsem, že dokážeš uvažovat racionálněji. Že není šance aby ses nechala stáhnout na jeho úroveň."

,,Slyšel jsi, co všechno řekl? Tobě to přišlo-?"

,,Nebudu se hádat s někým, kdo není úplně při smyslech. Ani když s ním nesouhlasím."

,,Aha. No promiň, že já tak nefunguji." řekla jsem nechápavě. ,,Víš, možná jsi necítil potřebu hádat se, protože to nebylo mířeno na tebe. Je mi však líto, že ti to vůbec nevadilo..."

,,Vadilo mi to. A věřím, že to vadilo každému, kdo slyšel ty nesmysly. Ale co jsem měl dělat? Vždyť-"

,,Nic. Jen tiše sedět a dívat se, jak mě ponižuje..."

,,Změnilo by se něco, kdybych zasáhl? Uvědomuješ si vlastně, že ses hádala s člověkem, který byl opilý? To je jedna věc... A za druhé, Michalovy nepřiměřené názory na ženy jsou osobitý problém. Vážně věříš, že když mu začneš oponovat, tak na ně názor změní? Nebuď směšná..."