Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola dvacátá: Jen si ji dál obhajuj!

Říká se, že: ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok." Na tyto věci nevěřím, ale musím poznamenat, že z velké části se to splnilo. S Davidem jsme sice zažili i krásné věci, ale převážnou část roku 2014 jsme se hádali. Někdy šlo o drobnosti, někdy šlo o jeho mámu, ale především šlo o jeho práci a chování, které vůči mně přechovával. A začalo to právě první lednový den.

Když jsme se vrátili domů a byli konečně o samotě, vyčítal mi mou vzdorovitost před Jakubem. Ještě ani nestihl úplně vystřízvět od všeho alkoholu, který si se svými kolegy dal, a hned projevil svou nespokojenost nad tím, jak jsem mu nechtěla dát pusu, jak neloajálně jsem před jeho kolegou působila, a prý jsem si drze dovolila s ním, před jeho očima, flirtovat. To ale samozřejmě nebyla pravda. S nikým jsem neflirtovala a už vůbec ne s Jakubem...

Ne, že by Jakub nevypadal dobře, to jo, ale jako muž mě ani trochu nezaujal. A pokud jsem byla na ně milá, tak jen z důvodu, abych se jim zalíbila. Všem. Nechtěla jsem od Davida poslouchat řeči, že jsem se na jeho kamarády mračila... Zase. 

Takže jsme spolu pár hodin nemluvili, a aby nám to trucování usnadnil, šel za Tomášem. Což mě vlastně nepřekvapilo, protože kdyby nešel za ním, šel by za mámou. Jak to dělá běžně, jelikož po hádce se mi často vyhýbá, a není to žádná novinka.

***

No přejděme k důležitějším momentům... Naše další hádka se stala během návštěvy jeho mámy. Někdy v půlce února ji David pozval na oběd, ona samozřejmě souhlasila, a dopadlo to tak, jako vždy. Ze začátku se snažila působit mile, ale později měla pasivně agresivní komentáře. A tento koloběh mi už pěkně lezl na nervy a nevěřím, že jiný člověk by ho toleroval déle než já.

Ono to není o tom, že bych se snažila málo, nebo že bych se nechtěla snažit vůbec, ale někdy si člověk musí uvědomit, že jsou osoby, které nebudou spokojeny s ničím, ať se děje, co se děje. A Davidova máma je přesně taková. Opakovala jsem to snad tisíckrát, s nadějí, že se mýlím, ale pokud to trvá, není to mnou. Není šance, aby jeden člověk dělal chyby a druhý byl absolutně bez viny...

Málo slaná polévka, špatně umytá vidlička, skvrna od oleje na mém tričku, která tam ještě před vařením nebyla... Pokud někdo chce, najde si důvody, aby mě shazoval. Já se můžu nesměle pousmát a všechno odignorovat, nebo říct to, co si skutečně o její osobnosti myslím. Nemluvě o tom, že nádoby a příbor myje David častěji než já, a mimo to, je-li toho víc, využíváme také myčku. Někdy se může stát, že na těch věcech zůstanou zaschlé kapky vody, ale pořád to neznamená, že to není čisté. A ona to dobře ví.

David se mě pokoušel uklidňovat tím, že mě pod stolem nenápadně hladil po stehně, ale moje trpělivost přetekla hned poté, co řekla, že bychom si měli umýt zrcadlo v koupelně. Před tím než k nám přišla, jsem ho utírala, a dělám to denně, pokud je to nutné. Nechápu co se jí na tom zrcadle nemohlo líbit, ale jak píšu, dělala to schválně.

,,Víte co? Nezlobte se na mě, ale pokud se Vám něco na tom zrcadle nezdálo, mohla jste si ušetřit tyto komentáře a otřít to tak, abyste byla spokojená..."

,,Cože?"

,,Nataša to tak nemyslela, mami." David bezdůvodně omlouval mou reakci.

,,Jo, myslela. To zrcadlo je čisté. Dnes ráno jsem ho utřela. Jako každý den." podívala jsem se nejprve na Davida a pak i na jeho mámu. ,,Nemůžu za to, že tvoje máma sem chodí jen proto, aby mě kritizovala."

,,Že sem chodím jen proto, abych tě kritizovala?! Nebuď směšná." bránila se máma.

,,A ne?" pozvedla jsem obočí.