Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola devatenáctá: Na Staromáku

Další den

Zatímco byl David v práci, já jsem se učila. V pátek mě čekala náročná zkouška, tak jsem využívala poslední hodiny roku 2013 k tomu, abych pak prošla. A také jsem musela svým profesorům oznámit, že na nějaký čas nebudu moci používat pravou ruku na psaní, a jestli by bylo možné absolvovat zbývající zkoušky ústní odpovědí. Věřila jsem, že s tím nebude nejmenší problém, vždyť co dokážu vyjádřit písemně, dokážu vyjádřit i jazykem. Jen u jednoho předmětu jsem si nebyla úplně jistá, jak ho vyřeším – účetnictví. 

Měli jsme starší profesorku, která nebyla velkým fanouškem informačních technologií, a proto nás učila účtovat výhradně na papír. Měli jsme ji na přednáškách, kde jsme probírali hlavně teoretické věci, ale občas nám dávala i krátká cvičení, která jsme si během dané hodiny procházeli. Na semináře nám naštěstí přidělili mladší dívku, která s námi používala i počítač, no na formu závěrečného zkoušení platilo slovo té starší učitelky. Takže žádné počítačové programy...

Ve škole patřila vždy mezi ty nejpřísnější vyučující, tak jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Mé očekávání byly nízké, ale naštěstí mi od ní přišel mail s pozitivní odpovědí, ve kterém mi odepsala, ať je mi brzy lépe, a že najdeme kompromis, který bude vyhovovat oběma stranám. Alespoň něco...

***

...A tak to trvalo celý den. Knihy, knihy, knihy. Se zlomenou rukou jsem mnoho věcí dělat nemohla, ale na druhou stranu, asi bych se k nim, za normálních okolností, musela přemáhat. Víte, čtyři roky na vysoké škole, už to dávno není jako první den... Tehdy jsem ještě jásala optimismem, štěstím a vděčností, že jsem dostala takovou příležitost - studovat na výšce. Ale někdy to byl vysloveně masakr. Obzvláště u předmětů, které 90% žáků nezaujmou + když k tomu dostanete ne zrovna nejpříjemnějšího učitele... Hrozná kombinace.

,,Ahoj." David mě najednou vymanil z toku myšlenek.

,,Čau." otočila jsem hlavu ke dveřím.

,,Jak se máš? Co tvoje ruka?" přistoupil ke mně. ,,Připravuješ se na zkoušky?"

,,Jo, nic jiného mi nezbývá... Jak bylo v práci?" zavřela jsem knihu a položila ji na stůl.

,,Ušlo to. Představ si... nakonec přišlo víc kolegů, než mělo. Rychle jsme dokončili to, co jsme museli, a pak... vždyť víš... bavili jsme se o Silvestru."

,,Myslíš ten večírek?"

,,Ano. Ale myslel jsem jako... o Silvestru celkově." dodal a přesunul se do kuchyně. ,,Ptali se mě, jestli přijedeme na náměstí a tak."

,,A?"

,,Nic. Řekl jsem, že uvidíme."

,,Jasně." odpověděla jsem jako bych od něho očekávala další informace.

,,Nevím... Přemýšlela jsi nad tím vůbec?" zůstal u toho.

,,Ani ne... Ale můžeme se k nim přidat. Je v podstatě jedno, kde budeme."

,,Vážně? Tak super. Napíšu jim, že se tam setkáme."

,,Jo." přikývla jsem a popošla k němu. ,,A jaká byla párty?"

,,Párty byla fajn. Připravili si pro nás vědomostní kvíz! Vytvořili jsme tři skupiny... no a snažili jsme se vyhrát."

,,A vyhráli jste?"

,,Ne." zasmál se a lžičkou si začal dávkovat kávu do hrníčku. ,,Naše skupina skončila na posledním místě. Ale na druhou stranu, rozesmáli jsme nejvíce kolegů."