Takhle jsem si to nepředstavovala (2. díl)

Kapitola dvacátá druhá: Návrat

Další den

Když jsem vešla v noci do bytu, byl prázdný. Určitě se šli někam pobavit - byla moje první myšlenka - tak jsem využila příležitosti, a šla okamžitě do sprchy a následně spát. Nemělo význam je čekat, a já byla stejně zničena. No a ráno mi můj předpoklad Monča potvrdila, protože jsem se jí na to ptala.

,,Čau. Ty už jsi vzhůru?" pozdravila jsem ji.

,,Ahoj. No jo. Vždyť je skoro deset."

,,Ano... ale měla si včera nabitý program, ne?"

,,Kdyby jen to." zasmála se. ,,Já si ani nepamatuji, jak jsme se dostali domů."

,,To ani já ne... Vůbec jsem vás neslyšela přijít."

,,Jasně, že ne. S velkou pravděpodobností si už spala." přemýšlela nahlas. ,,Každopádně...Jaké bylo rande s Davidem? Setkali jste se?"

,,A to jste byli jen vy dvě?"

,,Ne, ne. I Terezka s Markétkou se přidaly." řekla a napustila si sklenici s vodou.

,,Aha. Takže jsem zase byla jediná, která s vámi nebyla?"

,,Asi jo. Ale víš, je obtížné najít jeden volný den, který by vyhovoval všem... A Kamča měla včera narozeniny."

,,Ani to jsem nevěděla." poznamenala jsem trochu smutně.

,,Jsi naštvaná?" přisedla si ke stolu. ,,Co to čteš?"

,,Něco do školy... A ne, nejsem. Jen mě mrzí, že jsem se toho nezúčastnila. Už je to nějaká doba, odkdy jsme byli všechny spolu ven... Neptali se na mě?"

,,Terezka jo. Ale řekla jsem jim, že jsi v práci a pochopili to."

,,A oni vědí, že ty a Kamila...?"

,,Ne, myslím, že ne... Alespoň tedy ode mě ne."

,,Proč? Máš strach?" napila jsem se svého čaje. Při studování si vždy nějaký udělám, uklidňuje mě to.

,,Nooo... nevím. Nechci to říkat každému. Přece jen je to citlivé téma."

,,Možná by to přijaly bez-"

,,Jo, možná jo... Ale už se tolik neptej na mě, a raději mi řekni, jak dopadlo setkání s tím tvým Davidem."

,,Normálně. Nic zvláštního."

,,To znamená?" čekala na další informace.

,,Vždyť víš... Chce, abych se k němu vrátila."

,,A vrátíš se?"

,,Já mu řekla, že ne... Ale nevím." pokrčila jsem rameny. ,,Prý si povídal se svou matkou a ta ho dost zklamala."

,,A v čem?"

,,Z toho co mi řekl si myslím, že byla z našeho rozchodu nadšená. Ale doslova to neřekl. Pouze to naznačil."

,,Ale když byl David zklamaný, tak je to dobrý, ne?"

,,Měl být takový dříve."

,,Co? Není to jedno? Vždyť pokud se mu nelíbila matčina reakce, a přišel za tebou, abyste se dali znovu dohromady... Tak podle všeho kašle na to, co chce máma, a dělá to, co chce on."

,,Ano, ale stejně si myslím, že tomu tak mělo být od začátku."

,,Takže ses s ním nesmířila?" podívala se na mě trochu šokovaně.

,,Ne..."

,,A proč? Vždyť ho miluješ. Na co ještě čekáš?"

,,O co ti jde?... Že se mě chceš zbavit? Že je to tak?"