Potter hledá holku! [HP FF]

1.-Poprvé do Bradavic

Dnes konečně nastal ten den. Bylo 1.září a já jel poprvé do Bradavic. Často jsem se vyptával jak to v Bradavicích vypadá. Všichni mi pověděli nespočet příběhů a já se čím dál tím víc těšil. Zároveň mě i zžírala představa, že bych mohl být zařazen do Zmijozelu.

Sešel jsem dolů a pozdravil rodiče kteří se na mě vesele usmívali. To už se do kuchyně přiřítili James i Lily.

O půl jedenácté jsme se vydali na nástupiště děvět a tři čtvrtě. Taťka mě chytl kolem ramen a prošel semnou přepážkou. U odbavování zavazadel jsme potkali strýce Rona a tetu Hermionu s naší sestřenicí Rose a bratrancem Hugem. Rodiče si chvíli povídali a já propadl panice.

V obličeji jsem byl úplně bledý. Nechtěl jsem zklamat rodiče, bojím se, že by to těžce nesli kdybych se dostal do Zmijozelu.

Táta si mého výrazu všiml, popadl mě za rameno a odtáhl o kousek dál od ostatních.

,, Albe co se děje?" zeptal se mě táta starostlivě.

,, Tati co když se dostanu do Zmijozelu?" sdělil jsem mu své obavy.

,, Albusi Severusi Pottere, pojmenovali jsme tě po dvou ředitelých. Jeden z nich chodil do Zmijozelu a byl to ten nejstatečnější člověk kterého jsem znal." odpověděl a usmál se na mě.

,, Ale co když přece?"

,, Tak bude mít zmijozelská kolej skvělého a nadaného čaroděje. Albusi je nám jedno v jaké koleji budeš na tom nezáleží. A nenech se Jamesem vyprovokovat." já si oddechl a podíval se na otce s děkovným pohledem.

Taťka mě naposled společně s mamkou a Lily objali, potom už jsem nastoupil do vlaku. Společně s Rose a Jamesem jsme otevřeli okno a zběsile mávali rodičům. Potom už vlak vjel do zatáčky a my je ztratili z dohledu. James se vypařil za svými kamarády a Rose se vydala na dobrodružnou cestu najít nějaké holky se kterými by se mohla kamarádit.

Rozhodl jsem se najít volné kupé kde strávím cestu do vysněné školy čar a kouzel. Po pár minutách se skutečně neosídlené kupé objevilo a já se usadil na sedadlo nejblíž k oknu.

Po chvíli se dvěře znovu otevřeli. U dveří stál blonďatý kluk, který se usmíval od ucha k uchu.

,, Ahoj můžu si přisednout?" zeptal se s odhodlámím v hlase.

,, Jasně."

,, Já jsem Scorpius Malfoy těší mě." napřáhl ke mně ruku

,, Já jsem Albus Potter." a já mu potřásl rukou.

,, To jsme se zrovna sešli." zasmál se a já se k němu přidal.

,, Hele nechceš být můj kámoš?" zeptal jsem se nesměle po pár minutové konverzaci.

,, Jasně. Táta asi bude šílet, ale tak co."

Celou cestu jsme si povídali. Se Scorpiusem jsme si vážně sedli. Stali se z nás dobří přátelé. Přišlo mi, že jsme si povídali jen chvíli, ale to už vlak pomalu začal zpomalovat. Rychle jsme se převlékli do hábitů a vydali se na přeplněné nástupiště v Prasinkách.

,, Prváci ke mně!" zařval mohutný hlas. Poznal jsem, že je to Hagrid.

Pobídl jsem Scorpiuse aby šel za mnou a vydali jsme se za Hagridem.

Nasedli jsme společně na loďky. Z ničeho nic se začali hýbat a my pluli po jezeře. Bylo už šero, z oken jasně zářilo světlo a vyzařovalo kouzelnou atmosféru. Bradavice byli obrovské, měly několik věží jak malých tak i velkých. Všichni jsme se kochali tou nádherou.

Vystoupili jsme z loděk a stoupali do hradu. Prošli jsme bránu a viděli usmívající se ženu, která se culila na všechny studenty. Byla to teta Lenka. Zamával jsem jí a ona na mě kývla.

,, Vítám vás milí studenti! Jmenuji se Lenka Longbottomová a učím studium mudlů. Až vstoupíme do síně budete všichni zařazeni do jedné ze čtyř kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel." řekla a vřele se usmála.

Obrovské dveře se rozevřeli a nám se naskytl pohled na Velkou síň která všechny okouzlila. Přišli jsme až na konec uličky. Všichni studenti se na nás dívali. Viděl jsem jak se na mě od Nebelvírského stolu culil James. Profesorka Longbottomová rozvinula pergamen a začala číst jména.

,, Scorpius Malfoy." vykřikla po několika jménech, Scorpius se na mě podíval a já se na něj usmál. Nadechl se a posadil se na židli.

Jen se mu moudrý klobouk dotkl hlavy a vykřikl ,, Zmijozel!"

Od zmijozelského stolu se ozval bouřlivý potlesk. Scorpius si oddechl, kdyby se dostal do jiné koleje jeho otec by to nejspíš nezvládl i když otec možná ano spíš děda ten by ho roznesl na kopytech.

Scorpius se posadil a pozoroval dění okolo. Bylo zařazeno několik dalších studentů.

,, Albus Potter."

Pomalu jsem přešel k židli a posadil se na ni. Na hlavě mi přistál moudrý klobouk. Začal mluvit, ale já cítil, že to je jen v mojí hlavě. ,, Á další Potter! Jak vidím, po matce a otci si zdědil určitě nějakou odvahu. Pro svou rodinu a přátele bys ses rozkrájel. Máš, ale i vlastnosti které patří do zmijozelu. Jsi silný čaroděj a pro někoho můžeš být nepochopitelný. Ve Zmijozelu bys vynikal, ale do Nebelvíru by ses také hodil. Máš přání kam bys chtěl jít?"

,, Mně je to vlastně jedno." zašeptal jsem.

Po chvíli konečně zvolal ,, Zmijozel!"

Od zmijozelského stolu se ozval bouřlivý jásot. Viděl jsem Jamese jak se na mě zaskočeně kouká.

Vydal jsem se tedy ke své nové koleji a sedl si vedle Scorpiuse.

,, Milí studenti ráda bych vás přivítala v novém školním roce. Chci vám připomenout, že vstup do zapovězeného lesa je zakázán. Školník pan Filch připomíná aby jste neútočili kouzly na paní Norisovou. To je prozatím vše nyní můžete začít hodovat." jakmile to ředitelka McGonagallová dořekla, prostřeli se stoly a všichni se začali nacpávat všemožným jídlem. Seznámil jsem se s několika zmijozelskými studenty. Po hostině nás odvedli prefekti na pokoje. Ložnici jsem sdílel společně se Scorpiusem, Danielem a Erikem. Po náročném dni jsme všichni zalehli.