Jednou přijde konec

I.

Vítejte u mého nového příběhu, tentokrát s prvky nadpřirozena.

Berte na vědomí, že v knize se objevuje násilí, občas nějaká intimnější scéna a opět se to točí kolem romantického vztahu dvou kluků... prostě jako obvykle:)

Užijte si čtení!

~~~

V ústech jsem cítil chuť krve, klouby na rukou mě bolely od opakovaných úderů, i když člověk by řekl, že jsem si za tu dobu stihl zvyknout. Vlastně to tak bylo. Už jsem si zvykl. Na pouliční bitky, krvavé šrámy, rány do obličeje.

Ten stojící proti mně byl jen kus masa, do kterého jsem tloukl tak dlouho, dokud neklesl na zem. Dávno jsem nevnímal řvoucí dav kolem sebe, povzbuzování a křik těch, co vsadili svoje peníze na vítěze.

Nic z toho mě nezajímalo.

Záleželo pouze na jediném: úder, úhyb, rána, řev zraněného soupeře. V tuhle jedinou chvíli všechno dávalo dokonalý smysl. Adrenalin mi proudil v žilách, cítil jsem se naživu jako nikdy předtím. Dokázal bych cokoli, porazil bych kohokoli.

Můj dnešní protivník se zdál odolnější než většina, ale ani on nevydržel dlouho. Znovu jsem ho udeřil a uslyšel nepříjemné křupnutí značící zlomený nos. Musel jsem uznat, že to byl tvrdý chlapík. Rval se dál, přestože mu z nosu proudem tekla krev, v očích zuřivost a vztek.

Nechtěl prohrát.

Za žádnou cenu nechtěl prohrát s dvacetiletým klukem o půl hlavy menším a padesát kilo lehčím. Stejně se tak stalo.

Všichni nakonec prohrají.

Poslední rána a pád těla o zem. Zůstal ležet. Snad v bezvědomí, ale i kdyby byl mrtvý, nikoho tady by to nezajímalo. Prostě další poražený.

Překročil jsem ležícího chlápka a za hlasitého dohadování, občasného zvolání slávy a poplácání po zádech jsem došel k bookmakerovi.

„Prachy," natáhl jsem ruku a on mi podal můj podíl. Přebral jsem balíček bankovek, zatímco tlustý sázkař nadšeně drmolil slova chvály na moje umění.

Umění.

Umění zmlátit člověka tak, že z něj zbude jen krvavá koule.

To jsem já. Umělec a neporažený šampion pouličních bitek.

Beze slova jsem se prodral davem svých nadšených fanoušků a hledal nějaké klidné místo. Brzy začne další souboj a já budu zapomenut. Alespoň dokud se moje jméno znovu neobjeví na sázkové listině.

Našel jsem opuštěný kout a vytáhl cigaretu. Ruce se mi stále trochu chvěly, prsty a klouby otlučené, přesto se mi na druhý pokus podařilo zapálit si. Opřel jsem se zády o oprýskanou zeď špinavé ulice a v temnotě mimo dosah světel lamp vtáhl kouř do plic.

Srdce mi stále tlouklo příliš rychle, tělo plné adrenalinu z pěstní bitky s tím hromotlukem, který si myslel, že zrovna on mě svrhne z mého pomyslného trůnu.

Znovu jsem potáhl z cigarety a strčil do kapsy zmačkaný balíček bankovek. Slušná částka za pět minut námahy. Lepší než makat dvanáct hodin ve fabrice, kde bych za týden dřiny nevydělal ani polovinu. Ještě pár takových a budu moci konečně vypadnout z tohohle zavšiveného města.

„Skvělý zápas, Dane."

V mém zorném poli se objevil kluk s fialově obarvenými vlasy a piercingem v pravém obočí. Přišel mi povědomý, ale jméno mi vypadlo.