Jednou přijde konec

XIX.

Mateo mě líbal.

Dlouze, jemně, opatrně, zatímco jeho láskyplné myšlenky mě hřály u srdce a já se nechával unášet tím nepopsatelným pocitem absolutního štěstí, který ve mě dokázala vzbudit pouze jeho blízkost.

Opravdu se snažil být něžný, doteky pomalé a vláčné stejně jako jeho polibky, kterých jsem se nemohl nabažit.

Dlouhou dobu jsme se jenom líbali, než jsem to dál nedokázal vydržet a stáhl mu tričko přes hlavu, abych si hned potom svlékl také to svoje.

Nahá kůže se přitiskla k nahé kůži, Teovy elektrizující doteky rozechvívaly každičký kousek mojí bytosti a já jasně vnímal jeho rychle nastupující touhu, kterou se však snažil krotit.

Nechtěl nic uspěchat.

Přesně jak jsem předpokládal, šikovné prsty a úžasná ústa mého přítele společně se všemi hřejivými pocity vytlačily z mých myšlenek veškeré temné vize blížícího se konce.

Nic z toho teď nebylo důležité, všechny moje smysly se naplno upřely k přítomnosti, k tomuto okamžiku a k Mateovi, jehož opatrné a jemné doteky začaly nabývat na žádostivosti.

„Miluju tě, Eli," zašeptal mezi polibky které se každou vteřinou stávaly vášnivější, zatímco jeho ruka už neomylně směřovala k zapínání mých džínů.

Během chvíle nás oba zbavil otravných svršků a já zalapal po dechu, když jsem ucítil, jak se k sobě naše nahá těla přitiskla.

Tentokrát mi vůbec nevadilo, že je to Teo, kdo vede a rozhoduje, kdo mě tiskne zády do matrace, kdo se nekompromisně dožaduje svého. A přestože se snažil postupovat pomalu a do ničeho mě nenutil, viděl jsem na něm, že očekává a přeje si, abych se mu konečně zcela odevzdal.

A já chtěl.

Jasně jsem cítil Mateovo vzrušení, stejně čitelné v jeho mysli jako zřetelné na jeho těle a naše společná vášeň se začínala míchat s téměř neovladatelným chtíčem.

Hlasitě jsem zasténal, když se mě jeho ruka dotkla a sevřela s jasným cílem způsobit mi co největší rozkoš, jako bych už teď nebalancoval na hraně, jak silně se mnou Teova blízkost, všechny ty doteky a divoké polibky mávaly.

„Chci tě," zaslechl jsem jeho hlas zastřený vzrušením a já se zachvěl připraven udělat cokoli po mě bude žádat.

A pak jsem na zlomek vteřiny zachytil v Mateových myšlenkách obraz Adamovy tváře.

Prudce jsem se zvedl do sedu a odtáhl se od něj, což mi v tuhle chvíli připadalo jako nadlidský výkon, protože celé moje tělo důrazně protestovalo proti jakékoli ztrátě kontaktu s tím Teovým.

„Jsi v posteli se mnou a myslíš na Adama?" podotkl jsem podrážděně.

Trochu nechápavě na mě pohlédl, nato se shovívavě usmál a přiblížil své rty zpět k těm mým.

„Ty teď kontroluješ každou moji myšlenku?" pronesl napůl pobaveně, aniž by mi cokoli vyčítal.

„A jestli to musíš vědět, tak ano. Pomyslel jsem na Adama, a jak je to s tebou nesrovnatelně lepší," šeptal mi do ucha potichu, načež můj obličej a krk pokryl drobnými polibky.

Věděl jsem, že nelže, a zalitoval své ukvapenosti. Neměl jsem s tím začínat.

„Promiň, je těžké to nevidět, o to víc v takové chvíli, já...," zastyděl jsem se.

Neměl jsem právo narušovat jeho soukromí, bohužel moje schopnosti nešly jen tak vypnout.

„Taky bych chtěl někdy vědět, na co myslíš," pousmál se, zatímco se ty stříbrošedé oči vpíjely do těch mých. „Občas se v tobě nevyznám."