Jednou přijde konec

XI.

To, co následovalo po Mateově polibku, byla smršť pocitů.

Nevím, kdy sebe i mě zbavil trička, ale pamatoval jsem si, jak celou mojí bytostí projela vlna elektrizujícího vzrušení, jakmile jsem ucítil jeho nahou hruď na té své, když mě donutil si lehnout a zatlačil mě zády do proleželé matrace.

Mateovy ruce zběsile ale systematicky prozkoumávaly každou část mého těla, na kterou dosáhl, zatímco naše rty byly neustále neoddělitelně spojené. Ta hříšná ústa se pohybovala proti těm mým s nezkrotnou žádostivostí a jejich opojná chuť se mi začínala stávat důvěrně známou.

Z té intenzity se mi zatočila hlava a já se marně snažil ovládnout, nepodlehnout té vlně emocí, která se mě chystala smést.

Jenomže i kdybych snad dokázal zklidnit svoji běsnící mysl, Teovy pocity, které jsem vnímal téměř stejně silně jako ty vlastní, jsem pod kontrolu dostat nemohl.

Přesto jsem se pokusil to mezi námi zpomalit a odtáhl svoje rty od těch jeho, abych mohl zašeptat: „Teď už ti nevadí, že poznám na co myslíš?"

„Eli," vypravil ze sebe zadýchaně, jeho stříbrošedé oči se leskly špatně skrývanou touhou, „teď by poznal, na co myslím, úplně každý."

Na důkaz svých slov se ke mně znovu přitiskl, naše končetiny se propletly do sebe, když bez dalšího zdržování svými rty opět vyhledal ty moje.

Měl pravdu. Jeho činy a jeho myšlenky se právě teď nacházely v dokonalé shodě. Touha, vzrušení, chtíč to vše se odráželo v Mateových pocitech stejně viditelně jako na jeho těle.

To by jistě poznal každý.

Ale dokázal by si kdokoli jiný přečíst v jeho myšlenkách také to, že kromě oslepující touhy se celý chvěje láskou ke mně, kterou se tak dlouho snažil potlačit? Že teprve nyní si dovolil dát ji najevo společně s nadějí, že ji budu opětovat?

Miloval mě dlouhé roky a představa, že konečně získá to, po čem takovou dobu toužil, ho naplňovala rovným dílem radostí a děsem. Bál se tomu uvěřit, bál se, že když mi nabídne své srdce, vezmu ho a roztříštím na kusy. Bál se, že jakmile ukáže svoji slabost, zneužiju toho, abych ho potupil a pomstil se mu.

Protože to jsem už dříve udělal.

Tyto jeho pochyby však rychle ustupovaly s každým dalším polibkem, každým dotekem na mojí rozpálené kůži a s každým zasténáním, které se mi dralo i přes pevně sevřené rty.

Jakékoli Mateovy zbývající myšlenky zcela vytlačoval bezuzdný chtíč, kdy jediné co mu opakovaně přicházelo na mysl bylo:

Chci tě, Eli. Chci tě. Úplně. Naprosto.

Moje pocity smíchané s Mateovými nenechávaly žádný prostor pro rozumné uvažování. Všechny spory, všechny křivdy, jakékoli možné následky tohoto impulzivního činu... Na ničem z toho nezáleželo.

Na to bude čas potom. Teď a tady jsme dokázali jednat pouze podle svých citů, instinktů a také těch nízkých pudů, které nás ovládaly a nedaly se zastavit.

Mateovy prsty mi klouzaly po nahé hrudi rytmicky se zdvíhající, jak se můj dech stále zrychloval, a pokračovaly níže až se zastavily na zapínání mých už velmi nepříjemně omezujících džínů.

Navzdory všemu v sobě našel zbytky rozvahy a zarazil se, žhnoucí oči se tázavě zadívaly do mých, zatímco jeho ruka nehybně spočívala u okraje mých kalhot připravena je ze mně ve vteřině stáhnout.