Jednou přijde konec

X.

Večer jsem to už nevydržel.

Bezcílné pochodování po miniaturním pokoji vás totiž dokáže zabavit jen na velmi omezenou dobu. Vztek na Matea ze mě pomalu vyprchával a já po dalších pěti minutách, kdy jsem se proklínal za svoji slabost, znovu stanul před dveřmi jeho pokoje.

Ovšem tentokrát mě předběhl jiný návštěvník.

„Koukám, že se všechno vrací do starých kolejí, co Mateo?" zaslechl jsem Lucasův podrážděný hlas vycházející zevnitř.

Luky, který byl za každých okolností vyrovnaný, klidný a trochu studený čumák, mě tím naštvaným tónem zarazil. Přistoupil jsem ke dveřím a potichu vyčkával, co budou říkat dál.

Uvědomoval jsem si, že tohle není zrovna dospělý způsob, jak něco zjistit. Ale když se Mateo nemá k tomu cokoli mi vysvětlit, co jiného zbývá, než poslouchat za dveřmi jeho pokoje?

„Víš, připadalo mi, že se to mezi vámi konečně srovnalo, ale bohužel jsem se spletl. Co jste si provedli tentokrát?"

Chvíli mluvil Mateo. A mluvil velmi potichu, neslyšel jsem skoro nic. Vážně Lucasovi poví všechno, co se mezi námi stalo? To pomyšlení mi nebylo moc příjemné a já se přitiskl ještě těsněji ke dveřím, abych zachytil alespoň něco.

„Já se z tebe zblázním," ozval se opět Lucas zvýšeným hlasem. „Půl roku tady chodíš jako tělo bez duše, brečíš mi na rameni, že je mrtvý, a když se skoro zázrakem vrátí, chováš se k němu jako hajzl."

„To není...," snažil se Mateo protestovat, ale Luky byl v ráži a přerušit se nenechal.

„Já vím v čem to je. Konečně máš nad ním navrch a dáváš mu to sežrat. Nemůže se bránit, nemá svoje vzpomínky, svoje schopnosti a ty se mu mstíš za to, co se stalo, za to, co si on, mimochodem, vůbec nepamatuje. A to všechno proto, aby sis dokázal jakej jsi borec."

„Ne! To není pravda!" přerušil ho ostře Mateo. Hlas se mu třásl emocemi, z nichž vztek byl nejvíce citelný.

„Lucasi, já taky nevím, co mám dělat! Neříkám, asi jsem se nezachoval nejlíp, ale to jeho chování mě šíleně mate. Vůbec tomu nerozumím."

„Čemu nerozumíš?"

Kara. To byla Karolína, jejíž hlas zněl naopak velmi klidně. To je tam s nimi i ona?

„Podle toho, co jsi nám řekl, k tobě něco cítí," pokračovala. „Chce být s tebou. Co je na tom nepochopitelného?"

„To přece není možné, Karo. On mě nenávidí, jenom si to teď nepamatuje. Copak by si mě jinak pustil takhle blízko k sobě? Copak by za mnou sám od sebe přišel? Objal mě, dokonce...políbil? On mě políbil, chápeš to?"

„Nevěřím tomu, že tě někdy doopravdy nenáviděl," přerušila ho dívka,

„Víš, co mi řekl jako poslední věc, než zmizel?" pokračoval Mateo, zněl hodně rozrušeně. „Řekl, že mě nesnáší, že jestli se k němu ještě někdy přiblížím, jestli se ho jenom dotknu, zabije mě. A pak se tu po půl roce objeví a je úplně jiný. Bojím se, že..."

„Bojíš se tomu uvěřit, čekáš od něj podraz. Myslíš, že tohle celé je nějaký jeho komplot, jak se ti pomstít," doplnila Kara.

„Jo."

"Mateo, on si opravdu nic nepamatuje," ozval se opět Luky. „A má jenom zlomek svých schopností. Nemůže tě ošálit, není to trik. Tohle ti klidně odpřisáhnu. Jedná pouze na základě svých citů k tobě. Věř mi, je to tak."