Don't take it personal

Šokovaný

Mlčel jsem a jen sledoval Dereka. Vnímal jsem každé jeho slovo, ty city v nich. Stalo se to, o čem jsem tak dlouho ve skrytu duše snil a teď jsem nějak nedokázal reagovat. Nebyl jsem si jistý, jestli se mi to jen nezdá. Byl jsem z toho tak zmatený. „Asi je to hloupost. Zapomeň na to, co jsem teď říkal." Řekne po dlouhé chvíli mého mlčení Derek s obrovským zklamáním v očích. Odstoupí ode mě a začne balit věci, které sem přinesl kvůli té atmosféře.

„Počkej!" Vykřikl jsem nakonec. Mojí myslí se teď prohánělo tornádo myšlenek i všech pro a proti tomu, co se tu právě odehrává. Věděl jsem, že když Derekovi přiznám své city k němu, budu mu lhát. Ale to už jsem stejně dělal. To zklamání v jeho očích bylo tak velké a zasáhlo mě jako nůž. Cítil jsem k němu to samé, co kdysi na začátku našeho vztahu. Nemohl jsem ho nechat jít. Dostal jsem šanci s ním být znovu, i když za úplně špatné situace, ze které asi nebyla správná cesta. Ale prostě jsem ho nemohl nechat jít, znovu ho ztratit.

„Co je?" Otočí se na mě naštvaně Derek.

„Lhal bych, kdybych řekl, že jsi mi lhostejný." Začal jsem opatrně.

„Lhostejný?" Podivil se Derek.

„Já vím, že to asi není to správné slovo, které bys teď chtěl slyšet. Otevřel ses mi a svoje city mi dal na podnose přímo přede mě. Dereku, nemůžu jistě říct, co k tobě cítím ani proč. Ale rozhodně mi na tobě záleží víc, než bych si sám chtěl připustit. Tvoje předchozí chování ke mně...strašně mě to mrzelo, protože...i pro mě ta noc byla víc. I pro mě je tvoje blízkost příjemná a nevím si s tím rady. Bojím se jen, že moje city k tobě by nemusely být až tak upřímné, jak by sis zasloužil." Snažil jsem se přijít na správná slova, abych neudělal chybu. Měl jsem šanci získat ho zpět. On mi ukázal své city a já mu to musel oplatit, ale ne až moc. Teď jsem to nesměl pokazit.

Derek ke mně pomalu přistoupil. Z jeho výrazu jsem pochopil, že je ze všeho zmatený a neví, co si má myslet. Možná se cítil i trochu raněný. „Proč si nejsi jistý, že by to...co ke mně cítíš, nebylo upřímné?" Šeptl se zatajeným dechem.

„Víš, trochu se bojím, aby v tom nebylo to, že jsi mě zachránil z toho vězení. Už jsem pár případů viděl, kdy oběť začne něco cítit ke svému zachránci. Proto jsem váhal s tím ti přiznat, že..."

„Ti nejsem lhostejný." Doplní mě Derek.

„Asi jsem chtěl použít trochu jiná slova." Přiznám.

„A jaká slova?" Vydechne napjatě.

Naprázdno jsem polkl. „Že...že k tobě...cítím víc než náklonnost." Vydechl jsem a moje oči těkaly z jeho úst do jeho očí. Stále dokola jsem střídavě sledoval ty jeho temné zelené oči lemované černými řasami a jeho rty, ty měkké polštářky. Znovu jsem naprázdno polkl a maličko skousl svůj ret.

Derek se ke mně začal přibližovat a jeho oči dělaly to samé, co ty mé. Celé mé tělo ochromilo napětí, ale příjemné napětí. Jemně se prsty dotkl mé ruky a v mém břiše vzlétlo hejno motýlů. Už tak dlouho jsem tenhle pocit nezažil. Když jste s někým v dlouhodobém vztahu, motýli po čase zjemní své lechtání svými křídly ve vašem nitru a časem už je necítíte vůbec. Není to tak, že by zmizela láska mezi vámi, jen už tam není to vzrušení z prvního doteku, prvního polibku. Občas se stalo, že v jistých chvílích se zase objevili, ale už to nebylo jako, když je to poprvé. Jenže já své poprvé s Derek prožíval znovu. Pomalu se ke mně skláněl a já měl pocit, že se mi na okamžik zastavilo srdce. Opět jemně otřel své rty o mé a já myslel, že mé nitro exploduje blahem. Všechny buňky v mém těle chtěly víc, toužil jsem po dalším kontaktu. Derek mé vzrušení vycítil, ani jsem se ho nesnažil skrýt. Opět jemně otřel své rty o mé a jemně zavzdychal. Hrál si se mnou a zabíralo to. Každou další vteřinu jsem po něm toužil víc. Jemně mě uchopil kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Potom mě jemně políbil a já mu jeho polibek opětoval. Byl něžný a romantický. Když skončil, opřel si čelo o to mé. Cítil jsem jeho horský dech. „Stilesi, nevím, proč k tobě chovám nějaké city a ani ty si těmi svými nejsi jistý. Vím, že existují důvody, proč to nemusí být až tak skutečné. Ale nemyslíš, že by stálo za to, to zjistit? Zjistit, jestli to je jen přelud kvůli všemu, co se stalo anebo to je opravdové?" Šeptl.