Don't take it personal

Jak to nebrat osobně? I.

Před třemi měsíci

Dawsonův pohled

Z celé té věci ohledně Dereka jsem byl víc rozhozený, než jsem si sám chtěl přiznat. Viděl jsem Stilese i jeho děti, jak tím trpí a nevěděl jsem, jak jim mám pomoct. Snažil jsem se, jak jen to šlo. Vlastně celá smečka se snažila. Stiles i děti vypadali, že už se s tím postupně smiřují. Jen pro mě to bylo těžší, než jsem čekal. Tehdy, když jsem viděla Dereka stojícího nad rakvemi své rodiny, byl ještě dítě. Rozhodl jsem se ho chránit, abych udělal alespoň to pro Lauru. Nikdy jsem na ní nezapomněl, stejně jako Lydia nezapomněla na Aidena. Ale věděl jsem jistě, že Lydii miluju doopravdy. Nebyla žádná náhražka za Lauru, jak si někdo myslel. Ale tentokrát jsem selhal. Nedokázal jsem ho ochránit. S těmito myšlenkami jsem seděl ve své pracovně se skleničkou, kterou jsem občas naplnil whiskou. „Tati, tati, koukej, co jsem nakreslila!" Vtrhla mi do pracovny Daisy s papírem v ruce, který mi okamžitě začala strkat pod nos.

„Tak ukaž, ty moje malá opičko." Usmál jsem se na ní a posadil si jí na kolena.

„Tohle je strejda Stiles a tady jsou Jasmine, Noah a Jesse." Začala mi ukazovat na nakreslené postavičky.

„A co je tady vedle toho stromu za stín s těmi modrými fleky?" Zeptal jsem se. Na pozadí obrázku, byl velký strom a vedle jeho kmene nějaký černý stín s dvěma modrými fleky vedle sebe.

„To je přece strejda Derek, hlídá je." Vyslovila moje malá dcerka.

„Zlatíčko, přece jsme o tom už mluvili. Strejda Derek musel odejít, měl něco strašně důležitého na práci. A bude mu trvat strašně moc dlouho, než to dokončí. Říkal jsem ti přece, že ho teď strašně dlouhou dobu neuvidíme ani my a ani strejda Stiles."

„Ale on se k nim určitě brzy vrátí, vím to!" Vykřikla najednou.

„Daisy, broučku, už je čas jít spát." Vyrušila nás Lydie.

„Ale tatínek mi nevěří!" Postěžovala si malá.

Lydia k nám přišla a klekla si před nás. „Daisy, tatínek má pravdu. Strejda Derek teď bude strašně dlouho pryč a nemůže na strejdu Stilese ani děti dohlížet. Proto poprosil smečku i nás, abychom na ně dohlédli."

„Ne! Lžeš! On se vrátí a zase si s námi bude hrát, jako vždycky!" Rozkřičela se malá a začala brečet.

S Lydii jsme si jen vyměnili nešťastný pohled. „Je na čase jít spinkat." Řekne nekompromisně Lydia a vezme malou do náruče.

...

„Neměl bys tolik pít." Šeptla Lydia, když se vrátila do mé pracovny.

„Já vím, co jsem ti slíbil. Jen..." Vydechnu provinile. Kdysi jsem jí slíbil, že s ní budu o problémech mluvit a ne je zahánět alkoholem, jako tomu bylo dřív.

„Jen je toho teď na tebe hodně." Řekne tiše a zezadu mě obejme. „Dawsone, jsem tu pro tebe. Vždycky tu pro tebe budu a vyslechnu tě. Vím, že je to pro tebe teď těžké. To pouto, které jste si s Derekem za poslední roky vybudovali, je silné. Derek nikdy nebyl zrovna moc přátelský a otevřený lidem. Ale to ani ty. Oba jste bývali vlky samotáři. To nepopřeš. Taky proto je to pro tebe teď tak těžké. Po tolika letech u CIA, kde jsi byl sám se svou bolestí, sis dovolil někoho pustit do života. Miláčku, ani si to neuvědomuješ, ale jste si s Derekem podobnější, než si myslíš."

„Takže to znamená, že ty jsi můj Stiles?" Pousměju se.

„Zatraceně, Dawsone, snažím se ti být oporou a ty si ze mě děláš srandu." Vyčte mi hranou naštvaností.