Don't take it personal

Nemohl jsem odejít

Oči mi zabloudily do tmy, ze které se ten zvuk ozval. „Dereku?" Vydechl jsem, když jsem spatřil jeho modře zářící oči.

„Promiň, nechtěl jsem tě polekat." Řekl tiše a jeho oči se změnily zpět na lidské.

„Co tady děláš?" Zeptal jsem se.

Derek si povzdechne a pomalu si přisedne vedle mě. „Nemohl jsem odejít." Šeptne a hledí do tmy před sebou. „Nemohl jsem jen tak odejít, Stilesi. Pořád jsem naštvaný, že jsi mi lhal. Doopravdy naštvaný. Ale to, co k tobě cítím je silnější, než jsem si myslel. A když jsem tě teď viděl, jak se trápíš...když jsem mohl konečně doopravdy cítit to, co cítíš ty...pochopil jsem, jak moc tě to bolí." Přizná.

„Bolí mě to Dereku. Strašně moc mě mrzí, že jsem ti tak moc ublížil. Měl jsem ti to říct. Omlouvám se." Vychrlil jsem ze sebe.

„Stilesi, přestaň!" Přerušil mě přísně. „Chtěl bych vědět, proč jsi mi lhal." Koukne na mě měkce.

„Už jsem ti to říkal." Pokrčím rameny.

„Stilesi, tehdy jsem byl skutečně naštvaný a pořádně jsem nebyl schopný vnímat tvoje pocity. Chci, abys mi to řekl, celou pravdu a nesnažil se přede mnou skrýt svoje pocity. Chci cítit tvé skutečné pocity ohledně nás a všeho okolo. Prosím." Požádá mě.

„Asi bych měl začít úplně od začátku, od tvého zmizení." Pohlédnu mu do očí.

„Jo, to by bylo asi nejlepší." Smutně se pousměje.

„Těsně předtím, než tě Kate s Cruzem...než ti sebrali vzpomínky. Zemřela moje nejlepší kamarádka z New Yorku, kdysi jsme spolu pracovali pro FBI. Byli jsme si doopravdy blízcí. Odjel jsem na její pohřeb, ale nechtěl jsem, abys jel se mnou. Nějak jsem nechtěl propojovat tuhle svou minulost s tebou, už kvůli tomu jak jsme se seznámili."

„Počkej, co tím myslíš? Jak jsme se seznámili?" Zamračí se Derek.

Hlasitě si povzdechnu. „Já zapomněl, že si to nepamatuješ. Víš, kdysi mě jeden agent CIA zlanařil, abych jim pomohl s případem v mém rodném městě Beacon Hills. Mělo jít o prodej drog a tys byl hlavním podezřelým."

„Já byl podezřelý z prodeje drog?" Vyjekne šokovaně.

„Oficiálně ano, ve skutečnosti tomu parchantovi šlo spíš o to, kým jsi byl. Alfou." Poslední slovo řeknu pomalu a zkoumám jeho výraz tváře.

„Byl jsem alfa?"

„Ano, byl." Kývnu.

„Dobře, na tohle se asi budu ptát později. Teď se chci, ale vrátit k událostem mého zmizení." Řekne po chvíli. Je na něm vidět, že by nejraději zjistil všechno a hned, ale zároveň jsou tyhle informace o jeho zmizení pro něj v tuhle chvíli nejdůležitější.

„Fajn, takže jsem odjel, ale ty ses o mě pořád staral. Kontroloval jsi mě po telefonu, jestli jsem v pořádku a tak. Nakonec mi došlo, že mi strašně chybíš a rychle se vrátil domů. Jenže tady jsem tě už nenašel a nemohl jsem se ti dovolat. Tak jsem odjel do Beacon Hills, kde už byly děti v naději, že tam s nimi budeš. Ovšem ani tam jsi nebyl a děti mi řekly, že jsi chtěl odletět za mnou do New Yorku. Pak jsem zavolal Dawsonovi, aby mi pomohl tě najít. Ten zjistil, že jsi do letadla nenastoupil. Pak se objevil vrak tvého auta, ohořelý vrak. A o pár kilometrů dál i tvoje oblečení a doklady. Dawson mi tehdy řekl, že to vypadá, jako když za sebou pálíš mosty. Trochu jsem se bál, jestli to vážně neděláš. Ale pak jsme zjistili, že se ve městě objevil bývalý agent CIA a pojali jsme podezření, že tě začal vydírat a proto jsi to udělal. Jenže když jsme ho našli, řekl nám, že měl v plánu tě kontaktovat, ale nestihl to..." na chvilku se odmlčím a zavřu oči. Snažím se potlačit slzy a na hrudi opět cítím ten neviditelný balvan. Ucítím, jak mě Derek chytne za ruku a pevně jí stiskne. Otevřu oči a pohlédnu na něj a jeho pohled mi dodá sílu pokračovat. „Kate s Cruzem se k tobě dostali dřív. Zbytek o tom, co se dělo pak už si asi pamatuješ. Pár týdnů jsi byl pryč a já i děti jsme se snažili žít dál. Ale nakonec tě Kate donutila mě unést."