Don't take it personal

Nervozita, strach a úzkost

„O jeho rodinu."

„Co je s nimi?" Zeptám se vyplašeně.

„Cruz s Kate jsou v LA. Myslím si, že budou jejich cílem." Odpoví mi muž a zadívá se na Dereka.

„Fajn, takže jedeme do LA." Řekne Derek nekompromisně.

„Půjdu připravit pár věcí, za hodinu se sejdeme na severním okraji lesa. Dobře?" Řekne muž a podívá se na Dereka.

„Dobře, my se sbalíme a budeme tam včas." Kývne Derek bez náznaku jediné emoce v hlase či obličeji. Jakmile muž vyjde ze dveří, vrhnu se ke svým věcem a začnu je zuřivě balit do tašky. „Stilesi." Osloví mě jemně Derek, jenže já na to nereaguji a dál zuřivě balím věci. „Stilesi." Zkusí to znovu Derek a jemně se dotkne mého ramene. „Stilesi, no tak, přestaň na chvilku." Požádá mě jemně.

„Nemůžu Dereku, já nemůžu přestat. Moje děti..." Zavrtím hlavou a mám, co dělat abych se udržel při smyslech.

„No tak zlato, pojď ke mně." Vybídne mě klidně Derek a přitáhne si mě k sobě. Pevně mě stiskne a já už dál neudržím ten vodopád slz, který jsem se snažil zadržet. „Bude to dobrý. Ochráníme je. Neboj se, budou v pořádku. Uděláme pro to všechno. Slibuju." Šeptá mi Derek do ucha klidným hlasem. Je to příšerný pocit vědět, že jsou Kate s Cruzem tak strašně blízko mým dětem. Přepadl mě šílený strach. Navíc ještě to, že ho Jasmine s Jessem kdysi znali, bylo příšerné. Co kdyby se jim něco z té doby vybavilo. Co kdyby si Cruz vybral Jasmine ke stejným účelům, jako měl jejich matku? Bože, nemohl jsem na to ani pomyslet. Ten chlap měl úchylku na drsný sex a pochybuju, že by ho mohlo zastavit to, že znal Jasmine jako malou holčičku. Obzvlášť, když by mi chtěl ublížit.

„Strašně se o ně bojím." Fňuknu.

„Já vím, cítím to z tebe. A i kdybych to nemohl cítit, vím, že svoje děti miluješ ze všeho nejvíc na světě. Ale uvidíš, bude to dobrý." Konejší mě dál. Začne mě jemně hladit po vlasech a na krk dávat něžné pusy. Cítím z něj jeho podporu. Je to od něj tak hezké, ale zároveň si uvědomím, že kdyby měl svoje vzpomínky zpátky, vyšiloval by možná ještě víc, než já. Pokud šlo o děti, byl Derek strašně ochranářský a přecitlivělý. Jenže to byl ten starý Derek, můj manžel. Tohle byl nový Derek, můj přítel nejspíš a k mým dětem neměl vlastně žádný vztah. Na moment mi v hlavě probleskla myšlenka, co bude, až se s Derekem po boku ukážu v LA a uvidí ho děti. Anebo někdo ze smečky. Ovšem tahle myšlenka rychle zmizela a opět jí nahradily obavy o moje děti.

...

Minuty neúprosně plynuly a já s Derekem už jsme byli na cestě ke smluvenému místu. „Kdo je vlastně ten chlap?" Šeptnu otázku po chvíli chůze.

„Wyatt, zdejší lovec." Odpoví tiše Derek.

„Lovec? Jako vlkodlaků?" Podivím se.

„Ano, Stilesi, přece si pamatuješ, že když jsme utekli od Cruze, řekl jsem ti, že díky zdejším lovcům budeme v bezpečí. Wyatt je jedním z nich. To on celou dobu hlídal tvou rodinu." Sdělí mi.

„Ale jak se vlastně znáte?" Zajímal jsem se.

Derek si povzdechl a přešel ke mně. Zadíval se mi do očí a jemně mě políbil. „Zlato, někdy ti to povím, ale teď na to není čas. Teď jsou nejdůležitější tvoje děti a smečka. Dobře?"

„Dobře." Kývnu. Je na něm vidět, že se o tom teď rozhodně bavit nechce.

„Pojď, musíme si pospíšit." Vyzve mě a dá mi pusu na líčko.

Zanedlouho už se dostaneme k lesní cestě, která je průjezdná pouze terénním autem. To už ostatně na nás čeká. Je velké a vzadu má korbu se stříškou. Trochu mi to připomene můj starý jeep. „Můžeme vyrazit?" Zeptá se Wyatt, jakmile nás spatří.