Don't take it personal

Nejde zapomenout

Uběhlo už několik dní od odjezdu Dawsona a já byl opět doma se svou rodinou. Ovšem jeden důležitý člen stále chyběl. „Neozval se ti?" Vytrhla mě z mých myšlenek Jasmine.

„Koho myslíš princezno?" Zajímal jsem se.

„Taťku přece." Odpoví. Jasně, netuší, že mám obavy i o Dawsona. Nic jsem jí neřekl. Vlastně o tom, proč Dawson odjel, jsem nikomu nic neřekl. I když se mnozí ptali. Odpověděl jsem jen, že se musel vrátit k práci. Dokonce jsem lhal i Lydii.

„Ne, neozval." Zavrtím hlavou.

„Tati, co se mezi vámi stalo? Když jste tady byli spolu, vypadali jste jako přátelé. Tak proč je najednou taťka zase pryč?" Udeřila na mě.

Zhluboka se nadechnu a opřu se o stůl ve své pracovně. „Víš princezno, mezitím, co jsme s Derekem utekli z toho vězení a než jsme se objevili tady, uběhlo dost času. A i když Derek nikomu nevěřil, našel si ke mně po čase cestu. Strýček Scott říká, že je to prostě v nás a ať se stane cokoliv, vždycky nás to bude táhnout k sobě."

„Takže jste se zase dali dohromady?" Zamračila se.

„Vlastně ano." Přiznám.

„Ale něco jsi pokazil, že jo?" Prokoukne mě.

Přejdu k ní a pohladím jí po vlasech. „Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak chytrá jsi." Usměju se na ní. „Jo, něco jsem pokazil. Lhal jsem mu. Hned ze začátku, když zjistil, že ho Kate zdrogovala a zmanipulovala, se mě zeptal, jestli se známe. Já mu řekl, že ne. A když jsme teď chytili Kate, ona mu prozradila, že jsme manželé." Řekl jsem jí to nejdůležitější.

„A on jen tak odešel?"

„Vlastně se mě ještě zeptal, jestli jsem mu to chtěl někdy říct. Odpověděl jsem mu popravdě, že ne. To ho asi naštvalo nejvíc a řekl, že už mě nikdy nechce vidět." Vydechl jsem smutně.

„O nás pravdu neví?" Šeptla tiše otázku, která mě bodla u srdce. Poznal jsem, jak moc je smutná z toho, že Derek odešel. Chvilku jsem váhal, co jí mám odpovědět.

„Jasmine, i když by bylo snazší ti teď zalhat, neudělám to, protože už jsem lhal Derekovi a dopadlo to špatně. Samozřejmě mu došlo, že byste mohli být i jeho děti a zeptal se mě na to. Já mu popravdě odpověděl, že jste jeho. Viděl jsem, že ho tohle zjištění strašně zabolelo. Ale i tak se rozhodl odejít, nechtěl se vám vracet do života, když si na vás nepamatuje." Řekl jsem jí popravdě. Lží už bylo dost a nechtěl jsem si pokazit ještě vztah se svou dcerou. Podíval jsem se na ní a spatřil, jak jí po tváři stékají slzy. „No tak princezno moje, to bude dobrý." Přitáhl jsem si jí k sobě a pevně jí objal.

„Jenže...nám by nevadilo...že si na nás nepamatuje." Vzlykala.

„Já vím, já vím. Ale musíš pochopit, že pro něj je to teď strašně složité. A navíc, změnil se. Zlatíčko, ty i tvoji bratři už si ho pamatujete jako toho úžasného tatínka, který má kolem sebe svou rodinu a přátele. Jenže tohle Derek teď nemá. Je sám a uzavřený do sebe. Věř mi, je to tak pro všechny lepší." Konejšil jsem jí a svými slovy se snažil přesvědčit i sám sebe.

...

Viděl jsem jeho oči potemnělé touhou ublížit mi, opět. Opět mi zabodl do hrudi maličkou jehličku a způsobil mi tím neskutečnou bolest. Už jsem nedokázal ani vnímat, kolikrát to dnes udělal. Byl jsem vyčerpaný a zoufalý. Vyžíval se v tom. Celou místností prostupoval nechutný pach moči a krve. Hlava mi padala dolů, už jsem dál nemohl. „Ale, ale, vypadáš být unavený, policajte." Uchechtl se Damon a bolestivě mi chytil vlasy, za které mi tahal hlavu zpět nahoru. „Ještě jsem s tebou neskončil." Roztáhl ten svůj nechutný úsměv doširoka a já pocítil další příval bolesti.