Don't take it personal

Horečka I.

Od chvíle, kdy se nám Jesse svěřil se svými zlými sny, jsme ho s Derekem nespustili z očí. A popravdě, Jesse byl docela rád v naší společnosti. Obzvláště když už byla tma. Teda měl i chvíle, kdy byl rád sám a tak jsme mu dali prostor. Do školy jsme ho nenutili chodit a Derek mu dal dokonce možnost volby, jestli tam vůbec chce do konce školního roku chodit. Zbývaly dva týdny školy a Jesse měl opravdu skvělé známky a tak ani žádný z jeho učitelů nebyl proti. Derek jim samozřejmě neřekl skutečný důvod, proč musí Jesse zůstat doma. Řekl jim, že má nějaké trable s žaludkem a dost trpí. Můj nový případ vykradené laborky, do kterého byli zapletení i vlkodlaci, mi dával dost zabrat a vlastně jsme vůbec nepokročili. I když to bylo sotva pár dní. „Jsem doma. Konečně." Oznámil jsem dětem v pátek kolem deváté večer. Všichni tři se koukali na nějaký film v obýváku společně s Derekem.

„Ahoj tati." Pozdravili mně děti.

„Konečně jsi doma Zlato." Přispěchal ke mně Derek a políbil mě. „Schoval jsem ti večeři. Pojď, ohřeju ti jí, najíš se a půjdeš rovnou do postele. Vypadáš dost vyčerpaně." Polituje mě. Od naší hádky před několika dny, kdy ho Robin políbil, o mě pečuje ještě víc než předtím.

„Jo, nejspíš se zvládnu jen najíst, rychle osprchovat a pak usnu i ve stoje." Zamručím unaveně.

Derek mě dovedl do kuchyně a usadil na židli. Během chvilky přede mě postavil velkou porci Haleova mixu. Od chvíle, kdy mi ho uvařil poprvé, se Haleův mix stal mým oblíbeným jídlem. „Nech si chutnat." Usmál se na mě a odběhl ještě pro sklenici vody. „Stilesi, nebudu chodit kolem horké kaše. I když v kaši nejspíš jsem. Po tom incidentu s Robinem jsem se chtěl vykroutit z toho výletu příští týden. To nevyšlo a tak jsem se snažil zbavit alespoň Robina a zařídit, aby s námi jel někdo jiný. Jenže Amy má v tomhle hlavní slovo a nechtěla o žádné změně ani slyšet. Šel jsem i za ředitelem, ale nepochodil jsem. Prostě budu muset celý týden strávit s Robinem. Ale v hotelu, kde budeme, jsem si už zařídil, abych měl pokoj sám a ne s ním, jak bylo původně v plánu." Vychrlí na mě.

„Ach tak." Vydechnu. Představa toho, že je s ním Derek týden sám, se mi vůbec nelíbí. Po tom, co se mi ta událost rozležela v hlavě, mi došlo, že Derek o něj skutečně nestojí a to bylo patrné i z jeho reakce na polibek. Teď jsem byl doopravdy rád, že je Derek vlkodlak a tak ho Robin ničím nezdroguje.

„Zlato já vím, že se ti to nelíbí. Věř, že ani já tam být nechci. Robinovi se vyhýbám, a i když se snaží se mnou komunikovat, ignoruju ho. Ale nemůžu jinak, než jet s nimi pokud nechci přijít o práci. A o práci přijít vážně nechci Stilesi." Podívá se na mě zoufale. Vím, jak moc rád učí. Doma by se ukousal nudou.

„Dereku vím, co pro tebe ta práce znamená. Nechci, aby ses jí vzdal. I když se stalo to, co se stalo, věřím ti. Jen mě nezklam prosím." Pousměju se na něj. Věřím mu, ale ten kousíček pochybností tam stále je.

„Neboj se, nezklamu. Nikdy bych ti takhle vědomě neublížil. Miluju tě a na tom se nic nezměnilo a ani nezmění. Slibuju." Zaculí se na mě a políbí mě na čelo.

...

Víkend utekl strašně rychle a Derek v pondělí ráno odjížděl pryč. Nebyl z toho nadšený a tak mě přemluvil, abych ho šel vyprovodit k autobusu. Jeho studenti všichni věděli o jeho orientaci a brali to normálně. Zato Robin mohl prasknout vzteky a právě proto to Derek i udělal tak, aby nás viděl při dost vášnivém polibku. Prostě mu chtěl ukázat, že patří mně. Za ten Robinův výraz to divadýlko stálo. Ale i tak jsem byl stále trochu napjatý z toho, že s ním Derek na celý týden někam jede. Derek to poznal a tak mi neustále posílal textovky s informacemi, co právě teď dělají. Já mu opět díky práci stíhal odpovídat jen krátce a ne vždy se mi to povedlo hned. První dva dny probíhaly normálně. Jesse už spal ve svém pokoji, ale Shadowa si do postele bral pořád. Ale věděl, že kdyby se mu zase zdál zlý sen, může kdykoliv přijít za mnou. Třetí den začal celkem hekticky. Zaspal jsem a nestihl svůj ranní běh. Ani děti nevstaly včas a tak každý místo poklidné snídaně dostal do ruky balený muffin a džus v krabičce. Jasmine Noaha naštěstí do školy odvezla a Jesse stále zůstával doma. Bohužel i v práci jsem se nezastavil. Na to došlo až kolem dopoledne a tak jsem se rozhodl zavolat Derekovi. Stýskalo se mi po něm a chtěl jsem ho slyšet. A navíc mi dnes napsal jen ráno jednu textovku a od té doby nic. Jenže i když jsem se snažil mu dovolat snad pětkrát, nezvedal to. Trochu mě to znejistilo, ale snažil jsem se uklidnit tím, že jsou se studenty nejspíš někde, kde musí mít ztlumené zvuky. Vzdal jsem to a vrátil se k práci.