Don't take it personal

Trosky

„Jen ti nechce přiznat, že jsi jeho manžel." Sdělí mu s úsměvem Kate. Ten její vítězný úsměv, bych jí nejradši smazal z tváře ihned a stačila by mi k tomu jedna dobře mířená střela.

„Stilesi, je to pravda?" Zeptá se Derek s obavami v očích.

„Dereku..."

„Tak je to pravda? Mluví ta mrcha pravdu a opravdu jsi můj manžel?" Zeptá se důrazně Derek.

„Ano." Vydechnu s bolestí na hrudi. Oči se mi zalily slzami. Derek na mě hledí zlomeně a i jeho oči se lesknou vlhkostí slz. V tom dorazí Liam s Dawsonem, kteří se rychle chopí Kate.

„Dlouho jsme se neviděli, drahá tetičkou." Roztáhne Dawson úsměv doširoka.

„Ale vůbec jsi mi nechyběl, ty jeden mexickej parchante." Vyplivne zhnuseně Kate. „Stejně ho nikdy nenajdeš." Šeptne mu drsně do ucha.

„To se ještě uvidí." Řekne jí odhodlaně Dawson a jeho oči žhnout plameny nenávisti k ní. Ovšem díky Derekovi jsem nebyl schopný pořádně vnímat slova, která jim vycházela z úst. Když jí odvedou, Derek jen naštvaně zafuní a rychlou chůzí ode mě odchází.

„Dereku, počkej!" Zavolám zoufale a rozběhnu se za ním. Jenže on dál pokračuje v rychlé a naštvané chůzi. Doběhnu ho a chytnu ho za rameno.

„Nech mě být!" Zavrčí.

„Dereku, prosím, nech mě ti to vysvětlit." Žadoním.

„Zradil jsi mě! Ptal jsem se tě, jestli se známe a ty jsi odpověděl, že ne! Tvrdil jsi mi, že tě tvůj manžel podvedl a opustil! Díval ses mi při tom do očí a lhal jsi mi! Měl jsem právo to vědět! Měl jsem právo, vědět, kdo doopravdy jsi!" Křičel na mě.

„Nemohl jsem ti to jen tak říct!" Bránil jsem se.

„Proč jsi mi to, ale neřekl ani po tom, co jsme se sblížili? Myslel jsem si, že jsi mi to odpustil. Že mi důvěřuješ." Řekl zlomeně.

„Protože jsem se bál. Ze začátku jsem ti zalhal kvůli tomu, že jsem si nebyl jistý, tím, na které straně vlastně jsi." Přiznal jsem a Derekův výraz se změnil na bolestivý. Vždycky ho bolelo vědomí toho, že se podílel na mém mučení. „Jenže potom jsem se bál, že tě znovu ztratím. Když jsem zjistil, že ke mně něco cítíš, nemohl jsem to pokazit. Už jsem tě ztratil jednou a znovu jsem to nechtěl podstoupit. Bolelo mě ti lhát, ale ta bolest z tvé ztráty, byla daleko větší."

„Mám ještě dvě otázky." Vydechl tiše. „Tvoje děti, jsou i moje?"

„Ano." Kývl jsem a Derekovi se z oka vykutálela slza.

„A druhá otázka." Zhluboka se nadechl. „Chtěl jsi mi někdy říct pravdu?"

„Ne." Šeptnu zničeně. Derek zatne čelist a hlasitě dýchá nosem. Rozdýchává zlost, to jsem poznal moc dobře. Otočí se a odchází zase pryč. „Dereku, no tak, počkej!" Znovu ho doběhnu a chytím za ruku.

Derek zavrčí a otočí se ke mně. Hledí na mě svýma vlčíma očima a naštvaně vrčí. „Lhal jsi mi. Zradil jsi mě. Dokonce jsi mi zatajil, že mám děti. Jsi jen další, kdo mi dokázal, že nemám věřit lidem. Už tě nikdy nechci vidět, Stilesi."

„Dereku, prosím..."

„Ne, Stilesi, tohle už nespravíš. Je konec. Mezi námi je definitivní konec!" Řekl neoblomně.

„Ale co děti? Viděl jsem, jak moc tě zabolelo zjištění, že jsou tvoje." Zkusil jsem ho ještě nějak zadržet.

„Nepamatuju si na ně, Stilesi. Nemyslím si, že by bylo správné se jim vrátit do života." Odpoví mi zlomeně. Otočí se a pokračuje svou rychlou chůzí pryč.