Don't take it personal

Zase na cestách

„Ahoj." Upoutám Derekovu pozornost, když k němu přijdu. Sedí osamocený pod stromem se smutným výrazem.

„Ahoj, neměl bys být vevnitř, s dětmi?" Koukne na mě.

„Potřebuju s tebou něco probrat. Nejdříve jsem chtěl jít za tebou." Odpovím mu.

„Chceš jít hledat svého přítele." Vydechne Derek.

„Slyšel jsi nás, že ano?" Pochopím.

„Ano slyšel. Zřejmě ti na tom Dawsonovi opravdu záleží, když chceš opustit svoje děti. Znovu. A tentokrát dobrovolně."

„Já vím, že to vůči nim není fér. Ale Dawson pro nás všechny znamená hodně a navíc má sám tři malé dcerky. A kdysi dávno pro mě udělal zatraceně moc, nebýt jeho pomoci, nikdy bych se nestal otcem ani manželem." Snažím se mu to nějak přiblížit. Kdyby měl své vzpomínky, byl by mezi prvními, kdo by chtěl Dawsona najít.

„Sice moc nechápu, jak ti mohl pomoct v osobním životě, ale pokud jde o mě, půjdu s tebou. Dlužím ti to." Mrkne na mě a pohlédne směrem k domu. Tím mi dá znamení, že nemůže mluvit zcela upřímně. Samozřejmě že nemůže, stejně jako zbytek smečky. V tomhle byl jejich nadpřirozený sluch skutečně nevýhoda. „Zatím zůstanu tady, než to řekneš i dětem a smečce. Potřebujete trochu soukromí.

...

Teď už zbývalo to oznámit zbytku smečky a hlavně dětem s mým otcem. „Stilesi, tak o co jde?" Vyzve mě Liam, abych začal mluvit.

„Všichni už zřejmě víme, že Kate jde teď hlavně o Dawsona. A my všichni ho určitě chceme ochránit." Začal jsem.

„A neochrání ho to, že je na té služební cestě?" Zamračí se Lucy.

Rozhlédnu se, abych se ujistil, že mě neuslyší Lydia, která šla uspávat dvojčata, s čímž jí šla pomoct i její dcera Allison. „Dawson na žádné služební cestě není. Lhal a lhal i v práci. A všichni moc dobře víme, že když Dawson musí lhát i Lydii, jde o něco hodně důležitého a pravděpodobně i nebezpečného." Šeptnu sotva slyšitelně.

„Takže chceš zase odjet pryč!" Vyjekla Jasmine naštvaně.

„Princezno, nemám na výběr. Přece ho nemůžeme nechat Kate a jejím zmanipulovaným vlkodlakům na pospas." Hájím se.

„Ale sotva ses vrátil tati! Víš, jak jsme se o tebe celou dobu báli?!" Ječela dál a do očí se jí tlačily slzy.

Došel jsem k ní a zadíval se jí do očí lesklých od slz. „Jasmine, holčičko moje, slovy ani nedokážu popsat, jako moc jsem se bál já o vás. Jak moc jste mi chyběli. Ale nemůžu dopustit, aby Kate ublížila ještě Dawsonovi. Vím čeho je schopná a nechci, aby si tím Dawson prošel. Už tak jsme si my všichni vytrpěli až dost. Prosím, pochop mě."

„Já jen nechci, aby se ti něco stalo. Nemůžu přijít ještě o tebe." Vzlykne a schoulí se v mé náruči.

„Neboj se, nic se mi nestane. Nikomu z nás." Šeptnu jí a silně obejmu. Kluci na mě taky hledí smutně. Jen se stydí projevit své city. Trhá mi to srdce, ale cítím, že Dawson potřebuje mou pomoc.

...

Moc dlouho jsme neotáleli a přichystali se na cestu. Vlastně jsme ani netušili, kam jet, ale Dawsona matka měla nějakou stopu po Kate. Podle všeho mířila směrem k San Francisku. Kromě Lydie, která mě a Dereka ihned prokoukla, to vypadalo, že si toho ostatní nevšimli. Je pravda, že si Derek dával velký pozor, aby mi nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. A možná si toho ostatní nevšimli schválně. Ještě než jsme odjeli, dorazil k nám domů Chris Argent se svými lidmi, aby pohlídal děti a zbytek smečky. Kira, Rusty a Lucy, zůstali u nás doma společně s mým otcem, Lydií a všemi dětmi. Bylo snazší je uhlídat na jednom místě. Dokonce dorazilo i pár Wyattových lidí a nikoho moc nepřekvapilo, že se s těmi Argentovými znali. Rozhodli jsme se tedy vydat po stopách Kate. „Nebyly moc rádi." Vyruší mě uprostřed noci tichý Derekův hlas za mnou.