Take me back [DOKONČENO]

6.

  Je to už týden po koncertu ve Varech. S Jakubem, teda s tátou si píšu každý den. Zajímá se o mě, ptá se na školu i kamarádky. Dneska k nám má přijít na oběd, a tak hned po škole jedu domů, abych stihla mamce ještě trochu pomoct.

Právě nám začala poslední hodina biologie. I když je to můj nejoblíbenější předmět, už jsem se těšila na konec. S Julčou jsme hned sedly na vlak a jely domů. „A co budete probírat?" Ptala se Julča a já neměla nejmenší ponětí. „Asi se budou bavit mezi sebou, nepochybuju, že bych taky měla slovo." „Tak ho pozdravuj. A hlavně tvoji mamku." To už jsme se loučily a já šla domů.

Máma už byla doma a lítala jak hadr na holi. Chystala stůl, dělal oběd a ještě uklízela. „Běž se převlíct, do něčeho hezkého. Nějaké šaty nebo sukni. A vyhoď ty odpadky." Řekla máma a já tak udělala. Nejdřív jsem se ale převlíkla. Zvolila jsem černou koženou sukni a k tomu bílou kratší košili s krátkým rukávem. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého copu a šla vyhodil koš.

Když jsem byla přede dveřmi paneláku, zrovna jsem uviděla Jakuba. Hned se za mnou rozešel a silně mě objal. „Jsem ráda, že tu jsi." Zamumlala jsem mu do hrudi. „Jak se máš, prcku?" Neodpustil si. „Dobrý, těšila jsem se na tebe." Usmála jsem se a vedla ho do paneláku. Rychle jsem mámě napsala, že už je tady. Když jsem odcházela, ještě totiž uklízela. „Co se bude probírat? Abych kdyžtak neřekl něco blbě." Podíval se mi do očí. „Sama to nevím. Ale kdyžtak dám vědět." To už na nás volala máma, že je hotový oběd.

„Tak jak se máte holky?" Zeptal se Jakub, a tak začala konverzace. Jakub se bavil spíš s mámou. Taky si toho museli hodně říct a dlouho se neviděli.

„Veru, co ty a kluci?" Zeptal se Jakub, zrovna když jsem pila. Zakuckala jsem se, z toho jak jsem byla v šoku. „Doma se moje milostné vztahy nikdy nerozebíraly. Máma věděla, že jsem měla jeden, ale nebylo to nic velkého." „A teď nikdo? O takovou hezkou holku se musí kluci prát." Usmál se na mě. Jen jsem se začervenala. „Ten vztah, proč skončil? Udělal ti snad něco?!" Zvýšil hlas a v jeho očích byla naštvanost. Asi se o mě bál. „Ani ne. Chtěl sex a já ještě ne." „Ale neudělal ti něco. Nebo jo? Znásilnil tě?" Zeptal se vystrašeně. „Ne, nic neudělal. Nebavme se o tom, prosím." Jsou to už dva roky a nepotřebuju to rozebírat. „Dobře. Ale kdyby kdokoli na tebe něco zkoušel, řekneš mi." Jen jsem kývla na souhlas.

„Promiňte, ale přes ty zmatky jsem to nepochopila. Jak to teda bude? Půjde se k soudu? Alimenty? Nebo jak?" Byla jsem z toho zmatená. Padlo tu docela dost slov. „Sám si nejsu jistý. Jsem už dospělý, předtím jsem nebyl připravený mít rodinu a stát se tátou. Je to hlavně na Elišce." Usmál se na ni a dotknul se její ruky, která byla položena na stole. „Asi...asi bychom měli jít k soudu. Ale nechci, aby jeden z nás pak byl zklamaný." Řekla dost nejistě. „Bez soudu do nedotáhneme. Zjistím datum u soudu, a pak volno v práci. Jakube, kdy by se ti to hodilo?" „Můžu si udělat čas kdykoli. Jen mít právníka nebo tak." Oba z toho byli zmatení.

O měsíc později
Dneska je soud. Začátek června. Jsem nervózní, a to hodně. Co pak rodiče. Za chvíli se odjíždí a já se chystám. Mám na sobě černé upnuté šaty přesně pod zadek. Ve vlasech mám oblíbené sluneční brýle a ještě si domalovávám linky. „Moc ti to sluší zlatíčko. Už ale pojedeme." Oznámila mi mamka a já teda šla. Jakub nás tam už měl čekat.

Když jsme dojely před budovu soudu, v černém mercedesu na nás mával Jakub a vedle něj byl Dominik. Na zadním sedadle seděla nějaká paní. Kluci se k nám hned rozešli. „Moc vám to sluší." Usmál se na nás Jakub. Měl na sobě bílou košili a světle modré rifle s potiskem. Taky mu to slušelo.

„Ahoj kotě." Objal mě Dominik kolem pasu a jeho ruce sjely na můj zadek. „Pojďme si užít. Tak jako po koncertě." Zašeptal mi do ucha. „Kurva Dominiku, nic na ni nezkoušej!" Rozkřikl se Jakub. Hned se ode mě odtáhnul.

Najednou z Jakubového auta vystoupila milá paní. Rozešla se za námi a Kuba se na ni usmál. „Holky, tohle je moje máma, Lucie." Hned jsem přišla k nim. „Ahoj, jsem Lucie." Mile mi podala ruku. „Dobrý den, jsem Veronika." „Prosimtě, jsem tvoje babička, tak mi tykej." Mile se na mě usmála. „Jak se máš? Nic o své vnučce nevím, musím to zjistit." Zasmála se, a tak já povídala.

Zrovna jsem vešli do budovy soudu a já byla ve stresu. „Zlatíčko, kdyby se ti udělalo špatně, běž ven a řekni to někomu. Třeba Lucii." Usmála se na mě máma, s prosbou v očích. Ví, jak bývám ve stresu z velkým věcí, a tahle je jedna z nich. Jen jsem na sucho polknula a usmála se na ni.

Soud před deseti minutami začal, a já pořád poklepávala nohou. Nervozita neklesala a moje plíce nestíhaly můj dech. „Musím ven." Řekla jsem Dominikovi vedle mě a zvedla se. Zamotala se mi hlava a já málem spadla. „Pomůžu ti." Chytl mě Dominik. Venku jsem si i v šatech sedla na zem a opřela se.

„Je všechno dobrý?" Sedl si vedle mě a položil ruku na moje stehno. „Asi nee. Bojím se jak to dopadne. Co když špatně? Ať už, že táta nebo máma prohrají, tak jaké to bude mít následky." Byla jsem ve stresu. „Oni to zvládnou. Co kdyby jsme si šli užít? Přijdeš na jiné myšlenky." Zašeptal do ucha a políbil mě na krk. Jeho ruce se mi draly pod šaty a já nevěděla jestli to chci. „Dominiku, já...já nevím." Dominik mě ale začal líbat na krk a na rty. Spolupracovala jsem, nevěděla jsem, co dělám. Byla jsem vystresovaná.

„Dominiku, není to dobré." Zamumlala jsem do polibku. Uklidňovalo mě to, ale jak říkal táta, Dominik je jednou tak starý jak já. Je to moc.

„Verunko," objevila se tu babička. „Nechci vás rušit, ale je všechno v pořádku? Je ti dobře?" Zvedla jsem se a šla k ní. „Docela jo. Ale pořád se bojím, jak to dopadne." „A co Dominik? Tvůj táta mi říkal, že jste spolu spali. Jemu se to samozřejmě nelíbí." Řekla sklesle. „Já vím, ale byla jsem opilá. Nechci, aby se to opakovalo. Je ještě jednou tak starý jako já." Sklopila jsem hlavu. Věděla jsem, že to není správné.

Před chvílí zkončil soud. Já s Dominikem, v bezpečné vzdálenosti, jsme zůstali venku a babička se tam vrátila. Všichni vyšli ven. Oba rodiče se za mnou hned rozešli. „Jak to dopadlo?" Zeptala jsem se netrpělivě. „Budu vám platit alimenty. Ale neboj, budeme se výdat." Usmál se a mě a já si oddychla. Silně jsem ho objala. Konečně jsem měla tátu. Všichni byli veselejší. Táta zavezl babičku domů, a pak se za námi vrátil.

Mámě volali z práce, a tak jsem si povídala s tátou. „Viděl jsem, jak s tebou šel Dominik ven. Zkoušel na tebe něco?" Chvíli jsem přemýšlela jestli to říct. „Necháme si to pro sebe. Nikomu to neřeknu. Slibuji." Přesvědčil mě. „Líbali jsem se. A Dominik chtěl sex." Špitla jsem. Táta byl zklamaný. Už se nadechoval, aby něco řekl, ale já ho přerušila. „Nic se nestalo. Nechtěla jsem to." „Řeknu pak Dominikovi, ať se o tebe už nezajímá. Co kluci u vás na škole? Je tam ten pravý?" Změnil téma. S úsměvem jsem zakroutila hlavou. „Nikde nikdo." Zasmála jsem se. S tátou jsme zašli na oběd, který za nás zaplatil. Povídali jsme si a já zjistila, co se dělo u soudu.

Zdravím s novou kapitolou! Snad se vám líbila. Omlouvám se, ale nevím jak to u soudu chodí, tak jestli byli nějaké věci špatné ráda se přiučím. Naštěstí jsem u soudu nikdy nebyla, ale napsala jsem tak jen něco málo😆
See ya u další kapitoly