Take me back [DOKONČENO]

32.

Pohled Dominika
Vzbudil jsem se a vedle mě ležela Verča, která mě pozorovala. „Dobré ráno princezno." Usmál jsem se na ni. „Dobré Domi. Co se včera stalo?" Mnula si oči. „No bylas úžasná. To ti řeknu," Políbil jsem ji. „S Julčou a Tobiášem jsi to pořádně rozjela. Jste do sebe lili všechen alkohol co jste našli. Zlato, jsi v pohodě?" Pohladil jsem ji po tváři. „Je mi blbě, ale jinak dobrý." Přitiskla se ke mně ještě blíž.

„Verunko, máš nějaké plány na prázdniny?" Já totiž plán měl. „Zatím ne. Jako půjdu na brigádu a určitě pojedu prodávat merch na koncertech. A dál nevím." Pousmála se. „Mám teď dva týdny volno. A napadlo mě, že si můžeme udělat čas pro sebe. Dovolená? Jen my dva?" Doufal jsem že kývne. Lístky jsem už měl zaplacené. „Um...jo! Jasně že pojedeme. Já tě miluju." Začala mě líbat a objímat. „Kdy a kam se jede?" Zeptala se potom, co se mě snažila umačkat.

„Zítra v 10 ráno musíme být na letišti v Pardubkách," „Počkej! My poletíme?! Jako letadlem?!" Nevěřila tomu. „Jo." Řekl jsem s úsměvem. „Ale....co když to s náma spadne? Taková malá plechovka, ani bych se nedivila. Ale kurva, to bude hrozný. Co když to spadne do vody?! Nebo se ztratíme? A při nejlepším se objevíme až za dlouho?! Třeba za pět let?! Nemohli jsme jet autem?" V očích měla zoufalství.

„Jestli chceš autem, tak jsi měla vyjet aspoň včera. Mi řekni, jak se chceš autem dostat do Portugalska?" „My letíme do Portugalska? Dominiku, ty jsi nejlepší! Ty jsi boží! Sakra, já tě tak miluju." Sedla si na mě a ruce i nohy obmotala kolem mého tělo. „To bys mi mohla říkat při sexu a bylo by to ještě lepší." Pohladil jsem ji po vlasech a snažil se nemyslet, jak moc mě vzrušují ty její pohyby.

„Dominiku." Šeptla mi do ucha, když jsem jí dělal cucáky na krku a dostal se pod triko. „Copak Veru?" Pousmál jsem se. Ani ona mně to neulehčovala. Seděla mi na klíně a hýbala se v bocích. Už jsem to nevydržel. Stočil jsem si ji pod sebe a naposledy jsem se ujistil.

„No jo. Že by u mě na zítřek přespala a my pak jeli na letiště. Řekl bych Tomovi, aby nás tam hodil." Bavil jsem se s Jakubem. Byl jsem u nich doma a čekal, než si Verča sbalí. „Hotovo. A vlezlo se to do malého kufru." Usmála se, když přitáhla malý kufřík. „Kotě, máš tam místo pro jednu mikinu?" Zeptal jsem se, když jsem viděl, jak čichala k té mojí. Jen kývla na souhlas. „Jen co ke mně přijedem, jednu dostaneš." Usmál jsem se.

„Verunko, už jsme tady." Budil jsem ji. Zrovna jsem zaparkoval auto pod byty, kde bydlím. „Cože? Dobře, už vstávám." I ze spaní se usmívala. „To byla hezká cesta." Zasmála se, když si z kufru brala svoje věci. Než stihla nějak reagovat, vzal jsem jí kufr a už měl namířeno k hlavním dveřím. „Domi, já si ho chtěla vzít sama." Obejmula mě. „Zlato, nebude ti vadit, když si zapálím? Klidně běž dovnitř." Podal jsem jí klíče. „Můžu taky cigaretu?" Kulišácky se usmála. „Ty jsi čertík." Zapálil jsem jí a za chvíli jsme šli dovnitř.

„Půjdem do studia? Rádi tě uvidí." Ptal jsem se Verči, když jsme byli na obědě. „Jo, půjdem tam. Už se těším." Usmála se. „Princezno, je všechno dobrý?" Přišla mi divná. „Jo, všechno v pohodě." Dala mi pusu na tvář.

„Čau kluci!" Zavolala. Vešli jsme do studia. Verča viděla Toma a hned se za ním rozeběhla. „Tome! Ahoj!" Křikla a skočila za ním na gauč. „Ty vole! Veru já se lekl." Smál se Tom. Jen jsem ho pozdravil a šel za Radkem.

Pohled Veroniky
„Tak co? Řekl ti Nik o té dovolené?" Ptal se Tomášek. „Řekl. Ale....my poletíme letadlem." „Vždyť je to super." Nechápal. „Ono to není super. Plechovka co poletí nad oceánem. Něco malého se posere a budeme všichni mrtví. Nechci umřít v letadle. Co v letadle, třeba se někde utopím. Proč zrovna letadlo?! Co ho to napadlo?!" Šílela jsem. „Řeklas mu to?" Hladil mě po rameni. „Ne. Víš, jak by byl sklamaný? Miluje létání, tak to pro něj jednou udělám. Teda dvakrát. I cesta zpět." Kroutila jsem hlavou.

„Veru, pojď za mnou." Volal na mě Domča. Zrovna jsem vylezla z koupelny a on už měl připravený film. Jen v tangách a tričku od Domči jsem si sedla vedle něj. Hned si mě přitáhl do objetí a pustil film. „Zlato, v deset máme být na letišti, v devět budeme vyjíždět. Budeme vstávat v osm?" „Jo, dobrý nápad." Pousmála jsem se. Tak moc jsem se bála letět.

„Dobrou noc princezno." Dominik mě políbil do vlasů. „Dobrou noc Domi. Miluji tě." Hladila jsem ho na hrudníku. Během chvilky Domča zaspal, ale já nemohla. Tak strašně moc jsem se bála. Celou noc jsem nespala, protože se mi v hlavě přehrávaly všechny katastrofické scénáře. Zaspala jsem dvě hodiny před budíkem.

Dobré ráno nebo pro někoho dobrou noc😄Nebo pro ty co jako já kvůli škole nespali, tak vás zdravím. Mám tu pro vás novou kapitolu. Jak to Verča zvládne v letadle? Jak bude Dominik reagovat na Verču a její strach z létání? Myslíte, že havarují?