Take me back [DOKONČENO]

11.

Bylo kolem jedenácté, když mi zvonil mobil. Byl to Dominik. „Ahoj," zvedla jsem to. „Ahoj Veru. Už jsem doma." „Jsem ráda že voláš. Už teď mi chybíš." Posmutněla jsem. „Nebuď smutná. Brzo se uvidíme. Co kdybys přijela za mnou na tvé narozeniny? Udělal bych ti oslavu a někam bychom zašli. Teda pokud nebudeš slavit s někým jiným." „Ještě nevím jak to bude. Ale budu moc ráda." „V klidu. Nějak se to vyřeší. Ale zamlouvám si tě na oslavu. Musíme to oslavit." Řekl radostně. „Dobře. Už se na tebe moc těším." „Já na tebe taky. A teď běž spát. Dobrou noc princezno." Slyšela jsem, jak se usmíval. „Dobrou noc Domi." Típl to a já šla spát. Domča mi chyběl.

V noci se mi zdálo o tom znásilnění. Probudila jsem se celá spocená a vystrašená. Šla jsem se do kuchyně napít. Potkala jsem tam tátu. „Veru, proč jsi tak pozdě vzhůru? Chodíš tu jak přízrak." Zašeptal. „Zdálo se mi....o tom znásilnění." Zamumlala jsem. Očividně mi rozumněl. „Bude to dobré. Mám spát vedle tebe?" Jen jsem kývla na souhlas. Zase mi z toho bylo do pláče. „Když tu byl Dominik, nic takového se mi nezdálo. Chybí mi." Přitiskla jsem se k tátovi. „Zlato, řekl bych, že ho miluješ." Oznámil táta. „Co?! To není pravda. Jsme jen kamarádi." Nevěřila jsem mu. „Kamarádi, co spolu měli sex? Nelži mi. Vidím, jak se na něj usmíváš. Když se usměješ, on se taky usměje. Dominik má buď hoes, a nebo s někým chodí. Ale teď nemá žádnou děvku." Dlouho mi to vrtalo hlavou. „Ale nech to být. Pojď spát." Pohladil mě po zádech.

Vzbudila jsem se na budík, který oznamoval ráno. „Zkurvenej budík. Ho mrdnu o tu stěnu." Zabrblal táta, s hlavou pod polštářem. „Už to vypínám." Vstala jsem a šla se chystat. Když jsem byla hotová, šla jsem ještě za tátou do pokoje, kde pořád spal. „Ahoj tati, už musím do školy." Pohladila jsem ho po rameni. Něco zamumlal a spal dál.

Před tím, než začala první hodina, mi Dominik napsal. Ahoj princezno, prý jsi měla zlý sen. Doufám, že to bude lepší. Už se na tebe těším❤️ Hned jsem mu odepsala. Ahoj Domi. Jak vidím, drby se mezi vámi šíří rychle😹 Taky se na tebe těším.

Po škole jsme šly s Julčou a Paťkou na skate. Potkaly jsme tam i kluky od nás ze školy. „Čau!" Zavolali a rozešli se k nám. Byl tu Marek, Petr a Lukáš. „Neříkám nic, ale Petr je hezký. Ale jako mega moc." Zašeptala jsem k holkám. Julča se hned dívala na Marka a Paťka je radši neřešila. S kluky jsme si povídali dobré dvě hodiny. „Promiňte, volá mi táta." Vzala jsem mobil a odešla dál od nich.

„Veru, prý jsi venku. Jedu do města. Chceš někde nabrat?" Chvíli jsem váhala. Kluci nevěděli kdo je můj táta. „Ale jo, budeš hodný. Jsem u skate parku." Řekla jsem po chvíli ticha. „Do pěti minut jsem tam." Típl to. Vrátila jsem se za ostatními. „Za chvíli pro mě přijede táta. Mějte se." Brala jsem si věci a s každým se rozloučila.

„Hej, tam je Yzo." Ťukali do sebe kluci a dívali se po tátovi, jak jde k nám. My s holkami jsme se smály. „Čau děcka. Ahojte princezny! My lady?" Zakřičel a políbil mě na hřbet ruky. Hned jsme se s holkami začaly smát. „Pojedeme Veru?" „Vy se znáte?" Vykřikl Marek. „Jsme rodina." Vzal mi skate a projel kolem kluků. „To nám pak musíš vysvětlit." Loučili se kluci. Se všemi jsem se objala a na sedla do auta.

„Něco takového asi nečekali." Smál se táta a pustil hudbu. „Ani já to nečekala." Jeli jsme do obchodu a následně domů. „Co ti kluci? Líbí se ti?" Zeptal se po cestě domů. „Neříkám nic, ale Petr je hezký." Nechápavě se na mě podíval. „Ten brunet s krásně rovnýma zubama. Nejvyšší ze všech. Jeho skoro černé oči mě pořád propalovaly." Zasněně jsem se usmívala. „Na tuhle debatu nemám. Radši mi řekni, jak to vidíš s oslavou narozenin. Sedmnáct je velký číslo. Rozhodně bude rodinná oslava. Kluci už říkali, že to s tebou chcou taky oslavit. Co Julča a Paťka? Doufám že se na ně nevykašleš. Mohly by jet s námi do Pardubic. Ale jen nápad." „Moc se na kluky těším. A když bude Julča s Paťkou souhlasit, tak určitě. Ale i Dominik mluvil o nějaké oslavě." Vzpomněla jsem si. Moc se na něj těším.

@petr.petr vás začal sledovat
@petr.petr se líbí (10) váš příspěvek
@petr.petr vám chce poslat zprávu

Svítilo mi na mobilu. Otevřela jsem instagram a zjistila, že je to Petr, se kterým jsem byla venku.
@petr.petr: Ahoj Veru, zajdeme spolu někdy ven? Třeba do kavárny?
@veru.vlcek: Čau Péťo, určitě můžeme. Kdy se ti to bude hodit?
@petr.petr: Můži každý den kromě úterý. To mám trénink. Jinak se ti přizpůsobím.
@veru.vlcek: Co ve čtvrtek? Ve tři?
@petr.petr: Jasně. Vyzvednu tě?
@veru.vlcek: Budu ráda. Už se na tebe těším💖
Do zprávy jsem mu poslala adresu a na to hodil zobrazeno. „Co se tak usmíváš?" Nechápal táta. „Píšu si s Petrem. Jak jsme s kluky byli venku." Upřesním a on jen kývne hlavou na souhlas.

Dominik💖 svítilo na mobilu. Bylo po osmé večer a volal mi Domča. „Ahoj Domi." „Ahoj Veru. Co ta oslava? Jak to vidíš?" „Před chvílí jsme o tom mluvili. Prý to se mnou chcou oslavit i kluci a mohla bych vzít holky. Na to se jich musím ještě zeptat. To by prý bylo v neděli. Máme příští týden volno kvůli nějaké opravě školy nebo co. Kdy se ti to bude hodit? Bude lepší ten týden na to?" Vydechla jsem. „Chci tě tu mít aspoň na dva dny. A v týdnu to bude nejlepší. Udělám si na tebe čas." Slyšela jsem jak se usmíval. "Jak se jinak máš? Povídej." Přes hodinu jsme spolu volali a já skoro zaspávala. "Už mi skoro spíš. Nebudu tě rušit princezno, dobrou noc." Loučil se. "Ale já nejsem unavená." Zrovna jsem si zívla. "Ale jo. Tak běž." Loučil se se mnou. Když jsem se umyla, lehla jsem do postele a hned zaspala.

Zdravím vás s novou kapitolou. Sice pozdě, ale i tak vyšla. Byla jsem pryč, jinak bych ji vydala asi dřív. Co podle vás bude na té oslavě? A co s Petrem?