Take me back [DOKONČENO]

17.

Vzbudila jsem se v Dominikovém objetí. Chvíli jsem ho pozorovala, pak jsem šla dělat snídani. Udělala jsem palačinky. Dodělávala jsem palačinky, když se kolem mě omotaly dvě velké ruce. „Dobré ráno babe." Uslyšela jsem jeho raní chraplák. „Dobré." Otočila jsem se k němu čelem a Domča mě začal líbat. „Máš tak sladké rty." Usmál se na mě a podíval se, co kuchtím. „Palačinky?" Zeptal se s úsměvem. „Už jsou hotové. Ještě je namažu." Urovnala jsem mu jeho rozcuchané vlasy.

Když jsme se nasnídali, Domča mi řekl jeho plán. „Můžeme jít do studia a pak do posilky? Oběd třeba v restauraci a odpolední plán vymyslíš ty." Políbil mě do vlasů. „Dobře." Silně jsem ho objala. „Ale včera psal Jakub, že dnes jede do studia." Jen jsem Domču objala ještě silněji a poslouchala jeho srdce. Uklidňovalo mě to. „Copak princezno? Je všechno dobré?" Vycítil to. „No...táta uvidí to tetování." Byla jsem z toho ve stresu. „Vyřeším to. Hlavně se neboj." Hladil mě po zádech. Oblíkli jsme se a vyjeli do studia. Do auta jsme dali věci na cvičení. Pojedeme pak rovnou.

„Čau." Zavolali jsme, když jsme došli do studia. „Ahoj!" Ozval se táta a hned jsem ho viděla před námi. „Tak co tetování?" Podíval se na Dominika, a pak na mě. „Dobrý. Vždyť jsem ti posílal fotku." Usměje se Dominik a mě chytí za pas. „Veru, co ty a tetování?" „Já...?" Byla jsem mimo. „No? Máš nějaké?" Hlasitě jsem se nadechla. „Jo. Stejně bys to poznal." Ukázala jsem mu ruku. „Hezký. Bolelo tě to?" Vzal to klidně. S mámou to bude horší. „Trochu. Vadí hodně, že mám tetování?" „Mámě to bude vadit, ale smazat to nejde." Zasmál se.

Zrovna jsme přijeli z posilovny. „Asi umřu." Zula jsem si boty a šla ještě jednou do sprchy. „Počkej na mě, kotě." Dojde za mnou Dominik do koupelny. „Co děláš?" Dívám se na něj v zrcadle, když mě lehce políbil na krk a začal se svlékat. „Jdeme se umýt, ne?" Usmívá se a táhne mě do sprchového koutu. Skončilo to jak jinak, než sexem.

„Jsi tak krásná." Políbil mě Dominik, když si vedle mě lehl. Jen jsem studem zrudla. „Tak co oběd? Mám docela hlad." Ozval se po chvíli Dominik, když jsem mu obkreslovala tetování. „Klidně něco udělám." Zvedla jsem se a šla omrknout, co je v ledničce. „Co těstovinový salát?" Volám na něj z kuchyně. „A chceš pomoct?" Ozývá se mi. „Si piš. Honem, umyješ zeleninu." Viděla jsem, jak leží rozvalený na posteli a kouká do telefonu. „Už jdu." Zvedl se z postele.

„Půjdeme na koupák?" Napadlo mě po obědě. „Koupák ne. Pojedeme k jezeru. Matiční jezero." Rozhodl. „Co?! To neznám." „Jak bys mohla. Furt trčíš ve Varech." Smál se mi. Jen jsem na něj vyplázla jazyk. Dominik mě chytil za pas a hodil na postel. Hned mě začal lechtat a já pištěla. „N-ne! D-do-domi-niku! Pře-přestaň!" Bránila jsem se, ale neměla jsem šanci.

Dojeli jsme k jezeru a bylo tu krásně. „Je to tu hezké." Usmála jsem se na Nika. „Já ti ti říkal." Dal ruku kolem mých ramen a díval se před sebe. Krásně jsme si dnešek u vody užili. Domů jsme dojeli tak pozdě, že jsme hned zaspali.