Take me back [DOKONČENO]

23.

Pohled Dominika
Vzbudil jsem se a hned uviděl tu moji princeznu. Krásnými kukadly na mě koukala. „Jak dlouho mě sleduješ?" Usmál jsem se a ona sklopila hlavu.

„Veru, už je všechno v pohodě?" Dal jsem si ruku kolem jejích ramen. Zrovna jsme šli na snídani a mně přišla skleslá? Smutná? Ospalá? Nebo zamyšlená? „Všechno dobrý." Usmála se a dala mi pusu na tvář. „Domi, musíme si potom, až bude čas, promluvit." Řekla, když jsme vešli do jídelny za ostatními. Tahle věta mi celý den ležela v hlavě a bál jsem se, co chce řešit.

„Niku! Tak jaká byla včerejší show?" Ptal se Andy za kamerou, kterou vzal Jirkovi, našemu kameramanovi. „Čau čau, bylo to úžasný. Všude hromada lidí, doufám že ve Velkém Meziříčí to bude pořádný hell." Sedl jsem si vedle Jakuba. Po jeho pravé straně seděla Verča a já seděl po jeho levé straně. Něco Kubovi šeptala. Díval jsem se na ni, ale jen, co mě spatřila, začala jíst.

„Hej, brácho," Dotknul jsem se Kubového ramene, když odcházel ze snídaně. Verča už šla totiž na pokoj. „Co ti říkala Verča? Je všechno v pohodě? Zdála se mi nesvá." Bál jsem se o ni. „Hele, je to mezi mnou a Verčou. Ona ti to řekne, až bude odhodlaná a bude chtít. Dominiku, hlavně se jí neptej." Prosil mě.

Do Meziříčí jsme jeli dvěmi auty. Já s velkým Jakubem, Rejem, Radkem a Andym. V druhém byl Jakub s Verčou, Tomášek a Jirkamera. Chtěl jsem si s Verčou promluvit po cestě, ale sama se tomu vyhýbala. Očividně o tom sama nechtěla mluvit, protože i na zvukovce a na jídle byla pořád u Jakuba. Chápu, že je její táta a chce s ním trávit hodně času, ale já to prostě potřeboval vědět. Normálně nejsu zvědavý, ale teď jsem to nemohl vydržet.

V backu jsme zůstali jenom já s Verčou a Jakubem. „Hodně štěstí." Usmála se na Jakuba, když byl jeho čas jít na stage. „Veru?" Přisedl jsem si k ní blíž. Jenom se na mě podívala a hned uhnula pohledem. Sedl jsem si na gaučík vedle ní a dotknul se její ruky. „Něco se děje. Řekni mi to." Škemral jsem.

„Domi, ono je to složité. Sama se v tom moc nevyznám." Povzdechla si. „Ale měl bys to vědět. Dominiku, cítíš ke mně něco?" Dívala se na mě jejíma velkýma kukadlama. Věděl jsem, že mě k ní něco táhne. Netušil jsem, co přesně to bylo. Ale když jsem ji viděl smutnou, smutnil jsem s ní a nějak ji rozveseloval. Nebo když byla veselá a šťastná, já byl taky. Dělala mě lepším člověkem a ani o tom nevěděla.

„Něco tam je. Něco mě k tobě táhne." Přiznal jsem. „Já....právě jsem se bavila s tátou, že něco cítím." Zašeptala. „Asi....Dominiku...já...těmiluji." S těží jí bylo rozumět, jak se bála. Bál jsem se, jestli jí něco není. Jestli je v pořádku. A v ten moment mi to došlo. taky jsem to k ní cítil. Tohle jsou znaky zamilovanosti.

Můj telefon oznámil, že je čas jít na stage. Je mi jedno, že lidi budou čekat. Musel jsem jí to říct. „Verunko..." skočila mi to do toho. „Tak to přiznej, že pro tebe nic nejsem. Že jsem jen další trofej. Že mě nemiluješ." Vzlykla. Po tváři jí tekly slzy. „To není pravda princezno. Chtěl jsem ti říct, že tě miluji." Utřel jsem jí slzy z tváře a dlouze ji políbil. „Miluji tě." Zopakoval jsem.

„Asi bys měl jít na stage." Usmála se na mě, když jsme slyšeli skandování mého jména. „Pak všechno vyřídíme. Ale pamatuj si, že jsi pro mě nikdy nebyla jen trofej." Pohladil jsem ji po vlasech.

Celou show jsem myslel na Verču. Že bych už byl konečně šťastný? Šťastně zamilovaný? „To bylo úžasné." Objala Verča moje tělo, když skončila show. „Tak jak to mezi vámi je?" Optal se Jakub. „Ještě si musíme promluvit." Řekla Verča, která mě chytla za ruku a vedla do jiné místnosti.

„Jak to mezi námi je? Jsi slavný a máš spoustu fanoušků. Tolik holek, které jsou mnohem hezčí a lepší než já. Proč bys chtěl chodit se mnou?" Byla vystrašená. „To mluvíš o těch mokrých dvanáctkách a tunou malovátek na obličeji? Vždyť jsi mnohem hezčí než ony. Já chci tebe, ne malé holky." Držel jsem ji za ruce. „Takže se teď ptám. Staneš se mojí holkou prosím?"

Verča mi skočila kolem krku s rozbrečela se. „Zlatíčko, řekl jsem něco špatně?" Sám jsem nevěděl. „Taky tě miluji. Moc tě miluji. Moc." Po celém obličeji jsem byl obdarovávám jejími malými pusinkami.

Tento večer byl pro mě nezapomenutelný. Jak skvělé to bylo v posteli, tak skvělé to bylo i v její přítomnosti. „Dobrou noc Domi." Zamumlala mi do hrudi. „Dobrou noc princezno. Moc tě miluji." Dal jsem jí pusu do vlasů a za pas si ji přitáhl blíž k sobě.