Take me back [DOKONČENO]

34.

Probudila jsem se do krásného rána. Do očí mi zkrz žaluzie svítilo Sluníčko a kolem pasu jsem měla Domčovu ruku. Už včera jsme byli u moře a dnes jsme měli v plánu si projít město.

Otočila jsem se čelem k Domčovi a lehce ho políbila na rty a následně na špičku nosu. „Dobré ráno kotě," ozval se Dominikův chraplák. „Dobré ránko Domi." Usmála jsem se, když mě hladil po tváři. „Jak ses vyspinkala?" „Vedle tebe nejlíp. I když ses trochu, vážně nepatrně, rozvaloval." Smála jsem se a na prstech ukazovala jak moc. „Je to lepší?" Usmál se, když si mě přitáhl tak blízko, že se naše hrudníky při nádechu dotýkaly. „Nejlepší." Objala jsem ho. Na snídani jsme se pořádně najedli a vrátili se na pokoj. Trochu jsem se namalovala, oblíkla si kraťasy a crop top a mohli jsme jít.

Prošli jsme si celé město a narazili jsme na trhy. „Domi, pojď se podívat." Táhla jsem ho za ruku k jednomu ze stánků. Paní měla vyrobené náramky z vlny. Byly tu dva odlišné, které spolu svým způsobem ladily. Na světle modrém náramku byly uprostřed tři tmavě modré proužky. A na tmavě modrém to bylo naopak. „Líbí se ti?" Ptal se Domča, když jsem si je prohlížela. „Moc. Jsem krásné." Usmála jsem se na něj. „A už jsou naše." Usmál se Domča, když paní předal peníze. Světlejší mi zavázal na zápěstí a já to stejné udělala s jeho náramkem.

„Památky města Lagos." Hledal Domča na mobilu. Sedli jsme si na jednu lavičku. „Meia Praia. Nějaká pláž, prý je to tam hezký. Je to trošku dál, tak můžeme jet busem nebo co tu jezdí. A další den můžeme jít do zoo. Co ty na to?" Pousmál se na mě. „To zní hezky. A já našla vyhlídku Ponta da Piedade. Dívej na ty fotky." Podala jsem mu mobil. Dal mi pusu na tvář. „Za chvíli nám jede autobus, pojď." Postavil se a chytil mě za ruku. Vydali jsme se na zastávku, kam za chvíli přijel.

Dojeli jsme na zastávku a v dáli viděli tu krásnou pláž. Narazili jsme i na stánek se zmrzlinou, kde jsme si samozřejmě dali. Máčeli jsme si nohy ve vodě a drželi se za ruce. Už teď jsem věděla, že to bude jedna z těch nejhezčích vzpomínek.

Už zapadalo Slunce a my se procházeli po pláži. Byli jsme tak blízko moře, že se nás každá malá vlnka dotknula. „Je tu krásně. Děkuju Domi." Hladila jsem ho palcem po hřbetě ruky. „Já děkuju princezno, za to, že jsi zvládla let." Dal mi pusu do vlasů.

Další den
Pohled Dominika
Vzbudil jsem se a Verča na mě už koukala. „Dobré ráno." Usmál jsem se na ni. „Dobré." S úsměvem nakrčila nosík a mně to přišlo roztomilé. „Půjdeme dneska do té zoo?" Ptal jsem se u snídaně. „Bylo by to hezké. Ale ono to bude stát majlant." Povzdychla si. „Dovolená je od toho, abychom si užívali." Pohladil jsem ji po tváři.

Po snídani jsme vyrazili. Teda.... Právě jsem čekal, až se Verča namaluje. „Zlato, vždyť ti to sluší i bez toho." Objal jsem ji kolem pasu a dal jí pusu do vlasů. „Už to bude Domi. Dvě minutky." Dala mi pusu na tvář a tak mě vyhnala z koupelny.

Byli jsme zrovna v pavilonu s žirafami. Verča k jedné natahovala ruku, že si ji pohladí. Když se jí to podařilo, vítězoslavně se usmála a já ji vyfotil. Prošli jsme si celou zoo a moc si to užili. Já určitě, a doufám že Verča taky.