Take me back [DOKONČENO]

9.

Pohled Yzomandiase
Zrovna jsem odjížděl ze studia, kde jsme s kluky nahrávali. Jel jsem pro Verču ke škole. Byl jsem před školou, když mi najednou volal Dominik. „Kurva Jakube! Ty nesleduješ internet ani zprávy!"

Vyhrknul. „Co se děje?" Nechápal jsem. „Veronika! Je to jasné, že jsi její otec. Poslal jsem ti článek. Ale kdyby jsi aspoň otevřel instagram nebo internet, tak se ti to ukáže!" „Kurva! Jak to ví?!" Zděsil jsem se. „Verča je z toho na prášky. Prý na ni ve škole všichni pokřikují příjmením. Volala mi, prý to nebereš. Co jsi potom za otce?!" Naštval se. Taky jsem byl naštvaný.

„Vidím Verču. Pak zavolám." Ukončil jsem hovor, když ze školy vyšla Verča. Se sklopenou hlavou šla ke mně. „Proč mi nezvedáš telefon?" Řekla a brada se jí třásla. „Moc se ti omlouvám. S mámou všechno vyřešíme" Ona nic neřekla a nastoupila do auta.

„Všichni na mě pokřikují příjmením a smějou se mi. Říkají, že jsem hrozná a prý dopadnu jako ty ve škole." Utřela slzy. Vím, že se mezi fanoušky rozneslo, že jsem byl na škole šikanován, ale tohle se mé dceři nestane. „Hlavně se mnou nebyla Julča, která by mi pomohla. Je někde u doktora. Že se tohle stane v den, kdy chybí." Zavřela oči a po tváři jí stekly další slzy. „Všechno se vyřeší. Nikdo tě nebude šikanovat. A jestli jo, tak to nepřežije. Tohle se ti nestane." Stál jsem si za svým a rozjel se domů. Tohle nedopustím. Klidně jí najmu nějakou ochranku, nebo s ní bude Rej. Hlavně ať jí nikdo nic nedělá.

V tichosti jsme dojeli domů. Verča vstoupila do bytu, a protože tu ještě nebyla Eliška, zapadla do pokoje. Po chvíli jsem slyšel pláč. Ležela schoulená v klubíčku a brečela. Na hlavě měla kapuci a v uších sluchátka. Byla zakrytá dekou a držela na hrudi nějakého plyšáka. „Veru," sedl jsem si k ní s pohladil ji po rameni. S rozmazanou řasenkou se na mě podívala. „Promiň. Je mi líto, co se stalo." Lehnul jsem si k ní a přitulil se blíž. „Bude to dobré." Hladil jsem ji po zádech. „Promiň." Zrovna mi volala Eliška. Rozešel jsem se ven z pokoje.

„Kubi, co se stalo? Celý internet je plný toho, že máš dceru. Už to vidělo přes 15 tisíc lidí. Je tam vaše fotka. Řekla bych že před školou." „Eli, moc se omlouvám. Všechno vyřeším. Nejlepší by bylo, kdybych s vámi nebydlel. Ohrožuju vás. Neměli jsme se vůbec potkat." Hryzalo mě svědomí. „Tohle neříkej. Teď s námi musíš být. Nevím, jak to bude. Jak to Verča vůbec zvládá? Prodloužili mi směnu, musím být v práci až do šesti." Povzdechla si. „Verča je v pokoji a brečí. Prý na ni křičí příjmením a říkají že bude jako já. Nevím jak ji mám utěšit." Sám jsem byl v koncích. „Promiň, musím končit. Je tu vedoucí. Pozdravuj Verču." Típla to.

„Veru, mám zavolat Julči? Nebo Patrícii? Aby tě rozceselily?" Přišel jsem za ní do pokoje. „Asi nee. Spíš ne. Já nevím. Dominika? Nebo ne. To je blbost, aby jezdil takovou dálku." Seděla na posteli a hrála si s prsty. „Já mu zavolám. Bude rád, že tě může rozveselit. Ale prosím tě, na sex je ještě brzo. Je ti teprve šestnáct." Vytočí jsem Dominikovo číslo a hned to vzal. Popsal jsem mu situaci a on hned vyjel.

Ani ne do hodiny někdo zvonil. „Tady Dominik." Ozvalo se ze zvonku. „Soukromý tryskač nebo proč jsi tu tak rychle?" Divil jsem se. „Málem pokuta, ale pro Verču všechno." Zazubil se. „Je to moje dcera, nezapomeň. Jednou mladší než ty, tak jí nic neudělej. Hlavně ne děcko." Probodl jsem ho pohledem a on vešel do jejího pokoje.

Pohled Veroniky
Najednou se otevřely dveře pokoje a v nich stál Dominik se zmrzlinou v rukách. „Čau kotě. Máš tu místo?" Přešel k posteli. Posunula jsem se a on si přisedl. Silně jsem ho objala a nic neříkala. „Musíme dát tu zmrzlinu, nebo se rozpustí." Podal mi pistáciovou a sám měl slaný karamel. Jeho chutě nechápu.

Na počítači jsme zapnuli Hříšný tanec a dívali se. „Je to dobrý? Je ti líp?" Ptal se Domča. Kývla jsem na souhlas, i když to tak pravda nebyla. I učitelé ve škole se na mě divně dívali.

Když film zkončil, Dominik mě začal líbat. „Máš kondom? Jel jsem tak rychle." Zamumlal do polibku, když byly jeho ruce u mého rozkroku. „Táta má v koupelně pod umyvadlem." Vzdychla jsem. Hned vstal a vyběhl z pokoje. „Veroniko, já tě varoval." Prošel táta kolem pokoje. „Ale mámě to neřeknu" mrknul na mě a radši odešel.

Dominik se sem přiřítil a nezapomněl za sebou ani zamknout. Sundal mi nátělník a legíny taky. Jeho rty se blížily ke kalhotám a jeho doteky se mnou dělaly divy. Rychle si rozepínal kalhoty a já mu pomohla s tričkem.

„Dominiku, to bylo...to bylo úžasné." Vzdychla jsem. „Kurva Natálie!" Vzdychl. „Natálie, jsi boží jako vždy." Do očí se mi nahrnuly slzy. On mě nazval nějakou jeho děvkou. A to jsem myslela, že píchá jen mě.

„Do prdele, Veru promiň." „To říkej té své Natálii. A teď vypadni." Přiletěla mu facka. Byl z toho mimo, tak jako já. „Běž!" Křikla jsem zoufale. On vážně odešel. Nechal mě v pokoji samotnou a odešel.

Rozbrečela jsem se. „Můžu dovnitř?" Ozval se táta a hned vešel. Měla jsem na sobě jen kalhotky a soukala se do podprsenky. „Mohl jsi počkat." Po tvářích mi stékaly slzy. Dala jsem si aspoň triko a otočila se na něj. „Měla jsi dát na mou radu. I když sis to určitě užila, měla jsi za času přestat." Řekl vyčítavě. Jen jsem sklopila zrak. „Mohlo mě napadnout, že to může takto dopadnout. Ještě aby ne, když se na tebe tak moc těšil." Objal mě kolem ramen.

„Chci se opít. Můžu?" Zeptala jsem se po chvíli. „Není ti osmnáct a zítra jdeš do školy. Takže ne." Zamítl. Smutně jsem se na něj podívala. „Dobře. Ale jen jednoho panáka." Rozešel se do kuchyně. U jednoho panáka jsme samozřejmě nezůstali. Měla jsem pátého a už se mi motal jazyk.

Nejednou někdo klepal na dveře. „Jdu tam." Rozešla jsem se ke dveřím. „Dominiku," začal mě líbat. „Moc se ti omlouvám. Pojďme to zopakovat. Uslyšíš jen své jméno." Zatlačil mé do pokoje. „Niku?! Co tu zas děláš?!" Naštvala jsem se. Dominik ze námi zabouchl dveře a vytáhnul kondom. V momentě jsem byla ve spodním prádle. „Dominiku, já to nechci. Nechci sex." Snažila jsem se mu to vymluvit. „Ale kotě, předtím se ti to líbilo." Zamumlal do polibku. „Já to nechci." Kroutila jsem hlavou a odstrčila jsem ho od sebe. „Běž!" Křikla jsem. „Ale..." Nadechoval se. „Žádné ale. Už to stačilo." Otevřela jsem dveře od pokoje a čekala kdy z nich vyjde. „Jsi zlá." Zamračil se a odešel.

Jen co Dominik vypadl, přišla máma. „Vy jste pili?" Podívala se na mě a následně na tátu. „Jednoho panáka jsem jí dovolil." Zalhal táta. Máma zavránila oči a věděla, že nemá cenu to řešit.

Zdravím s novou kapitolou! Omlouvám se za čekání, ale byla jsem pryč. Snad se kapitola líbila, čekejte další❤️