Take me back [DOKONČENO]

39.

Pohled Dominika
Ráno jsem se umyl a byl připravený jet do studia. Ještě předtím jsem ale chtěl jen na nákup. Takovým kouzlem doma nic nebylo. Ale asi to bylo tím, že mě včera navštívil Tokáč a vyžral všechno jídlo.

Měl jsem nákup a jel domů ho vybalit. Z rádia auta mi hrálo Až na měsíc od Viktora, kde jsem featoval s Calinem a Hasanem.

Vzpomněl jsem si na ty časy. Alkohol, drogy a holky na jednu noc. Alkohol jsem omezil na minimum a drogy už ne. Těch se už nikdy nedotknu. Už jen kvůli Verči, která mě v tom podporuje. Díky ní jsem se posunul tak daleko, jako nikdy. Hlavně jsem měl jen jednu holku, a to tu moji. Moji Verunku, kterou tak moc miluji. Ještě chvíli počkám, až do jejích osmnácti a třeba ji požádám o ruku.

Mám se teď nejlíp, jak to jen jde. V hudbě jsem se posunul hodně daleko, objel spoustu měst a seznámil se se spousty novými lidmi. Kolem sebe mám jen správné lidi. Své bráchy a rodinu. Kluci mě podporují, stejně jako rodiče. A o Verči ani nemluvím. To je můj nejvěrnější fanoušek, je se mnou vždy a všude. Jak já ji miluji.

V pátek ji překvapím s přijedu za ní. Uděláme si krásný víkend, zajedeme do Varů a užijeme si to spolu. Začala jí škola, tak se teď moc neudívíme a na shows jí Jakub s Eliškou nepustí tak často.

Přepnul jsem hudbu, protože jsem následnující písničku nemusel. Zapl jsem Kawasaki ode mně s Jakubem. Naše první společná písnička, stejně je nejlepší ze všech.

Zvedl jsem hlavu k silnici, když jsem před sebou uviděl světla auta v protisměru. Ucítí jsem silnou bolest a zavřel oči. Bolely mě celé záda a hlava mi snad praskla. Viděl jsem jenom a pouze tmu.

Najednou jsem otevřel oči a všechno bylo zahalené mlhou. Viděl jsem moji Verunku, která seděla u nemocniční postele a brečela. „Domi, nenechávej mě tu. Moc tě miluju." Co se stalo?! Vůbec jsem to nechápal. „Veru, jsem tady. Jsem tady s tebou." Mluvil jsem na ni, ale ona mě neslyšela. „Zlatíčko, proč jsi odešel?!" Brečela moje mamka. Tak teď to už vůbec nechápu. Co se to kurva děje?! „Co kdybychom dali Dominikův pohřeb na 21.9.?" Ozval se velkej Jakub. Cože?! Já umřel?! A všechno pohltila mlha. Ani jsem jim nestihl říct, jak moc je mám všechny rád.

A tady náš příběh končí. I když nemáme zrovna šťastný konec, naši hrdinové se najdou. Dominik jim nahoře drží místo. Děkuju všem, co se na to nevykašlali a vydrželi až do konce. Moc moc moc děkuju za všechny pozitivní ohlasy a zprávy.
Těším se na vás u dalšího příběhu, který ani nevím kdy bude😄 Dám si teď chvíli pauzu, ale s příběhy nekončím. Mám minimálně dva návrhy na příběhy, tak se vám snad budou líbit.
Vaše Terka❤️