Take me back [DOKONČENO]

28.

Zrovna byl pátek a všichni kdo hráli v Brně teď jeli v dodávce. Já seděla vzadu vedle Domči, který zrovna něco řešil s velkým Jakubem přes uličku. Dominik mě ale stále hladil po stehně.

„Babe, už jsem jen tvůj." Otočil se ke mně čelem. „To jsem ráda." Políbila jsem ho. „Zlato, už ti zkončily krámy? Budeš pak chtít sex?" Zašeptal mi do ucha. „Asi tak do zítra si budeš muset počkat." Hladila jsem ho po paži a hlavu jsem měla položenou na jeho rameni. Dominik si hlasitě povzdechl a my zastavili na benzínce.

„Domi promiň, ale ono to nejde zastavit." Doběhla jsem ho. „Nic se neděje. Jen jsem si s tebou chtěl užít." Pousmál se. „Tak se můžeme mazlit. Co ty na to?" Jen jsem kývla na souhlas a zvedla k němu hlavu. Domča mě pouze políbil a šel si pro pití.

Konečně jsme v brněnském klubu Fléda a kluci dělali zvukovku. Sedla jsem si na zem vedle velkého Jakuba. „Je s Nikem všechno dobrý? Vypadal divně." Zeptal se. „No..." Nechtěla jsem mu to říkat. „Svěř se mi, nikomu to neřeknu." Objal mě kolem ramen. „Domča chtěl sex, ale jámámkrámy." Zamumlala jsem. „A Dominik to nechápe?! Že máš krámy?!" Rozhazoval rukama. „Neříkej to tak nahlas." Měla jsem obličej v dlaních.

„Promluvím s ním." V momentě se zvednul a mířil si to za Dominikem. „Ne! Jakube stůj!" Křikla jsem, až se věčina otočila. „Nedělej to, prosím." Měla jsem na krajíčku. V těchto dnech jsem extrémně náladová. „Verčo nebreč. Já nechtěl, ale nemyslel jsem si, že je Dominik takový debil, aby tohle nechápal."

Dávno bylo po zvukovce, zrovna jsme se vraceli z jídla. „Veru, promiň. Mluvil jsem s Jakubem." Objal mě Dominik kolem pasu. „Jako s velkým Jakubem?" Zděsila jsem se. Nedivila bych se, kdyby mu to řekl. „S tvým tátou. Nezažívám to co ty, takže nevím jak tě to bolí. Měl bych chápat, že to vždy nejde. Kdyby jsi neměla krámy, nemohla bys mít děti. A to je dobře, že je máš. Jednou totiž budeš skvělá máma." Políbil mě na čelo. „Takže všechno dobrý?" Zvedla jsem k němu hlavu. Jen kývl na souhlas a dlouze mě políbil.

Show byla v plném proudu. Stála jsem u Radka za mix pultem až rovna si natáčela story na instagram. Táta i Dominik měli skvělou show, jako vždy měli vyprodáno.

„Vzhůru nohama, obracíme klub Máme sold out vstup Máme sold out show Máme sold out tour Máme sold out klub." Rapovali.

„Všichni zapněte světla na telefonech nebo zapalte zapalovače, ať nás vidí i Jackpot nahoře!" Hulákal táta. „Tam, tam vzadu ještě nevidím! Všichni, úplně všichni kurva!" Otevřel si Becherovku. „Rest in peace!" Křičel a vyléval alkohol na zem. „Jackpot!" Křičeli ostatní. Křičeli pořád dokola a na mě to bylo čím dál víc emoční. I když jsem Daniela nikdy nepotkala, od kluků jsem věděla, že to byl moc hodný člověk, který se přepočítal. Po tváři mi stékaly slzy, ale sepnuté ruce jsem stále držela nad hlavou. Z reprobeden se rozezněl Rodinný typ a všichni přemýstili svoji pozornost zpět na tátu.

„Verčo, proč pláčeš?" Přišel za mnou velkej Jakub. „Je to hrozné, že tu Dan není. Hlavně je toho na mě v poslední době moc." Klepal se mi hlas. „Pojď pryč." Vzal mě kolem ramen a my odešli za stage. „Co se děje? Povídej. Všechno." „Já nezvládám ty testy ve škole, to že Dominik žárlí na kamaráda a hned si myslí že s ním něco mám. Že mi máma nevěří že zvládnu ty velké testy...a...a...co když je vážně nezvládnu?" Brečela jsem mu do mikiny.

„Všechno zvládneš. Jsme tu s tebou, to dáš. Ty to zvládneš." Hladil mě po zádech. Nevím, jak dlouho jsme tu stáli, ale Jakub mě najednou pustil. „Veru, co se stalo?" Objal mě táta. „Já to nedávám. Už nechci. Všechno je hrozný a jde do hoven. Nic nejde podle mých představ, všechno se hroutí." Nestíhala jsem svůj dech. „My to zvládneme. Jsme tu s tebou." Objímal mě.

Všichni jsme si někdy zažili tohle období. Čas, kdy jsme na rozcestí, škola, práce, láska...ale i spousta jednodušších věcí. V ten moment nás i malá věc může vystresovat. "Tak se už rozhodni, trvá ti to věčnost" je věta, kterou v tento čas slýcháváme nejčastěji. Zatím co ostatním na to až tolik nezáleží, vy si dáte načas s výběrem a tak se stresujete. I jednoduchá věta, že na to nejste sám vždy pomůže. A tak vás prosím, pomáhejte ostatním i třeba jednou větou.