Take me back [DOKONČENO]

12.

Jako každé ráno jsem zase nestíhala. Rychle jsem si oblíkla bílý top a černou sukni. Vzala jsem tašku a letěla na vlak. „Ještě že je zítra pátek. Můj spánkový režim je na bodu mrazu." Zívla jsem. Už jsme měly první hodinu. Byla to matika, což je smrt. „O víkendu toho moc nenaspíš, co jsem slyšela. Dneska máš rande s Petrem, zítra po škole jedeme do Pardubic a tam toho rozhodně moc nenaspíš." Připomněla mi Julča. „Do prdele! Já zapomněla na ten venek s Petrem. A ne, není to rande!" Propalovala jsem ji pohledem. Viděla v tom něco jiného. „Hele, to mi ještě Dominik říkal, že se mnou chce být aspoň dva dny. Chce se mnou sám oslavit moje narozeniny." „Určitě tě chce mít jen pro sebe. Žádní rodiče, volnej byt, alkohol, jen vy dva. Už to vidím v barvách." Zasnila se se smíchem. „Nepřeháněj. To tak určitě nedopadne." „Vsadíme se?" Nadzvedla obočí. Tohle byla její oblíbená činnost. Sázky. „O Padesát." navrhnula částku a já nakonec souhlasila.

„Ahoj, moc ti to sluší." Potkala jsem se s Petrem. „Díky. Taky ti to sluší." Moje oči ho sjely pohledem. Péťa na sobě měl bílé triko, pod kterým šla vidět jeho vypracovaná hruď, a Bape rifle. I boty měl boží. Měl červené air max. „Dobrý den." Řekl, když se za mnou objevil táta. „Čau. Buď na ni milý přiveď ji zpět." Usmál se na něj táta. „Dával jsem je i Verči ale odmítla je. Ty budeš vědět co s tím." Zašeptal k němu a já se otočila. Táta mu dával kondomy. Do prdele! Ne! Proč to dělá?! Petr si je od něj vážně vzal. „Ale k ničemu nedojde, pane." Díval se mu do očí.

„Zaplatíte zvlášť nebo dohromady?" Zeptala se číšnice. Byli jsme v kavárně a už jsme byli na odchodu. „Dohromady." Vyhrknul Petr a vytáhl peníze. „Ne, já to zaplatím. Aspoň to moje." Naléhala jsem. „Hele, na to zapomeň. Když jsi se mnou platím já. Půjdeme ke mně?" Zvedl se ze židle. „Tak jo." Kývla jsem na souhlas.

U Petra doma nikdo nebyl a toho jsem se trochu bála. Co když na mě něco zkusí? Bude chtít ten sex? Mám mu na to kývnout? Tak moc dobře se zas neznáme... Tyhle otázky mi letěly hlavou. Sedla jsem si k Péťovi na postel a rozhlížela se kolem. Na kluka tu měl docela uklizeno. Jeho světle modrý pokoj s tmavě modrým povlečením, bílými polštáři, bílým nábytkem a plakáty sportovních aut mě uklidňoval. „Máš to tu hezké." Usmála jsem se na něj, když si vedle mě sedl. „Díky. Ale ty to tu děláš ještě hezčí." Úsměvem ukázal jeho bílé zuby. Začervenala jsem se studem.

Petr se ke mně naklonil a chytil moji tvář. Díval se mi na rty a čekal na moje svolení. Spojila jsem naše rty a rozpohybovala je. Bylo to krásné, ale úplně jiné než s Dominikem. Petr mě položil na postel a dostával se ke mně blíž. „Chceš ten sex?" Sjížděl mě pohledem. Hlavně se mi díval do výstřihu. Byla jsem kousek od toho, mu na to kývnout. „Péťo, jdeš na to trochu rychle." Položila jsem mu ruku na hrudník, abysme od sebe byli trošku dál. „Promiň, ale jsi tak tak krásná." Začal mě líbat. Jedna jeho ruka byla na mé tváři, druhá na levém boku.

Tohle zkončí špatně. Věděla jsem. Nechtěla jsem se s ním vyspat, taky jsem od něj teď nechtěla utéct. Přerušila jsem polibek a odtáhla se. Sedla jsem si kousek dál a dívala se na plagáty sportovních aut. Poznávala jsem jich ale jen pár. Mercedes, audi, benzo....

„Já..." Chtěl něco říct, ale začal mu zvonit telefon. „Volá Julča. Prý se ti nemůže dovolat."'podá mi jeho mobil. „Juli?" Vezmu si ho k uchu. „Veru, jsi v pohodě? Jestli jo, řekni Jakub." Vůbec jsem nepochopila o co jde, ale snad to má nějak promyšlené. „Jakub. Co s ním je? Je v pořádku?" Přistoupila jsem na její hru. „Teď řekni že je to blbý." Opakovala jsem co chtěla. Nakonec rozhovor vypadal, že Jakub potřebuje s něčím nutně pomoct a musím jít já. „Dobře, jdu tam." Ukončila jsem hovor. „Péťo promiň, musím něco zařídit a Julča to nemůže udělat. Moc se ti omlouvám." Vrátila jsem mu mobil. „Nic se neděje, ale někdy mi to vynahradíš, jo?" Nadzvedl obočí. Jen jsem kývla na souhlas.

Byla jsem už před Petrovým panelákem a podle Julčiných informací jsem měla jít domů. Že mi táta pak všechno řekne. Tak jsem taky udělala. Došla jsem domů, kde byl jen táta. „Dostala jsi zprávu od Julči?" Ptal se. „Jo. Ale vůbec nechápu, co to má znamenat." „Volal jsem ti, ale nezvedalas to. Už jsem se o tebe bál. Byla jsi s ním už dlouho venku. A Julča byla jediná, která mě napadla, abych tě dostal domů. Ona to všechno už vymyslela. Je všechno dobré? Nechtěl po tobě něco? Sex? Nebo tak? I když jsem mu dal ty kondomy, doufal jsem, že k ničemu nedojde." Vykuleně jsem na něj koukala. To celé vymyslel? On se o mě vážně bojí. Bylo to hezké. „No...líbali jsme se a jo, chtěl po mně sex. Ale odmítla jsem." Řekla jsem na rovinu. Táta si hlasitě oddechnul. „Zlato, bojím se o tebe." Stáhnul mě do objetí.

Už byl pátek odpoledne a já si balila batůžek, do kterého jsem si dala věci na zítra. Všechno jsem měla zabalené a my vyjeli pro holky. Celou cestu jsme si povídaly nebo přepínaly hudbu, která se nám moc nelíbila. Nakonec jsme poslouchali tátovi a Dominikovi písničky.

„Domi!" Vypískla jsem, když jsem viděla Dominika. Hned se ke mně rozešel. „Princezno, jaká byla cesta?" Objímal mě. „Ale jo, dalo se to." Zasmála jsem se. „Čau holky." Pozdravil se s Paťkou a Julčou. Taky ho pozdravily. Během chvíle tu byli všichni a pomalu se to tu začalo rozjíždět.

Zdravím vás s novou kapitolou! Začínají nám prázdniny, tak kapitol bude víc