Breaking summer

(01)

Sedím sama v místnosti vyzdobené růžemi. Na zdích se lesknou krémové tapety a celý pokoj vypadá jako kdybychom se nacházeli na zámku. Na stolku u lenošky jsou na tácu sklenky se šampaňským a jahody v čokoládě. Celá místnost vypadá... sladce. Kochám se výhledem na zapadající slunce a vychutnávám si poslední chvilky mojí vlastní svobody. Je doopravdy zajímavé, jak se vše během mžiku dokáže tak snadno změnit. Od chvíle, co jsem se o téhle situaci dozvěděla, se ve mně mísí pocity zlosti, smutku, nervozity ale i bezmoci.

Někdo jemně zaklepe na dveře od pokoje. Na zámku bohužel nejsem. Jsem v hotelu, kde bude probíhat dnešní svatba. Okamžitě mi začne srdce bít na poplach a dostanu chuť utéct.

„Ano...?" řeknu klepajícím se hlasem. Dveře se otevřou a do pokoje nakoukne žena, kterou jsem nikdy neviděla. Jediné, co o ní vím je, že je to sestra ženicha.

„Jade, je čas." usměje se na mě a opět zmizí.

Zamáčknu slzu, která se dere na povrch a přejdu k velkému zrcadlu. Nepoznávám se. Dlouhé tmavé hnědé vlasy mám zapletené v komplikovaný účes. Saténové černé šaty se dotýkají až země a dokonale korespondují s mojí bledou kůží. Trochu si navlhčeným prstem utřu rozmazanou řasenku a přejedu si po látce šatů. Žádný komplikovaný střih. Šaty mi byli ušity na míru a tak mi perfektně sedí. Dokonale lemují mé křivky. Jediné co bych vytkla, jsou špagetová ramínka, které zdůrazňují moje robustnější paže a větší poprsí. Celkově mi jsou šaty na můj vkus až moc vypasované přes prsa a boky. Hlavní ale je, že rozparek je na levé straně a tím pádem mám lehce odhalenou jen levou nohu a pravá zůstává dokonale skryta. 

Zhluboka se nadechnu, vezmu si košík s okvětními lístky a otevřu dveře. Před nimi již čeká nádherná žena v bílých svatebních šatech. Má dlouhé rukávy z krajky a odhalená záda. Vůbec to nepůsobí vulgárně, dlouhý závoj šaty krásně doplňuje. Vlasy  ji splývají podél zad v pravidelných loknách. Ve vlasech má rozprostřené drobné bílé kvítky. Její krásu by ji mohl kdokoli závidět.

„Jsi nádherná, mami." vydechnu. A ona doopravdy je.

Svůj pohled přesune na mě.

„To ty jsi nádherná, zlatíčko." políbí mě do vlasů. Společně dojdeme před ohromné dvojité dveře, které vedou do sálu, kde bude probíhat obřad. Na těle mi naskočí husí kůže a začnu se třást. Otočím se na mámu.

„Mami..." pípnu a chci ji říct ať to nedělá, ať to všechno zruší a uteče se mnou pryč. Chci ji říct, že nechci nového otce, novou sestru a mladšího bratra. Že chci, aby to všechno bylo jako dřív. Ale nemůžu... Vypadá tak natěšeně, šťastně a jistě, že to prostě neřeknu. Zvědavě se na mě podívá. „Mám tě ráda." řeknu místo toho a ona se na mě usměje a pošle mi vzdušnou pusu. Velké dveře se otevřou, začne hrát pomalá hudba a zrak všech přítomných spočine na mně. Košík držím tak pevně až mi zbělají klouby. Dlaně se mi samou nervozitu potí, nutkání otřít si je o šaty potlačím a pomalým krokem se rozejdu k oltáři. Začnu z košíku vyhazovat okvětní lístky. Ruce se mi třesou tak moc, že se bojím, že mi košík vypadne z rukou. Když dojdu k oltáři, zařadím se na pravou stranu a podívám se na zem. Svoji novou rodinu jsem ještě pořádně neviděla, moje máma to všechno tajila do poslední chvíle...

Přemlouvám se, abych hlavu zvedla, ale na to mám až moc velký strach. Mám pocit, že si mě prohlíží úplně každý kdo je v sále. Hlavu nezvednu, ani když máma dojde k oltáři. Celý obřad si dívám na zem a nemůžu uvěřit, že se to doopravdy děje. Nevnímám, co povídá oddávající. Hučí mi v uších a slyším jak divoce mi tluče srdce. Soustředím se na to, abych se nerozbrečela.

Z mých myšlenek mě vytrhne prudší pohyb, který udělá moje máma a já konečně zvednu hlavu právě ve chvíli, kdy probíhá první manželský polibek.

Teď mi už několik slz uteče.