Breaking summer

(15)

„Matte, řekni mi, že si děláš srandu!" řekne ještě jednou vysoká brunetka, která přijde k nám dopředu a pohrdavě si mě přeměří.

„Nedělám. Jade je neskutečně talentovaná a já jsem vděčný, že tu s námi může být. Běž si znovu sednout, Kate. Ještě jsem nedomluvil." odpoví ji v klidu Matthew. Brunetce se zablýskne v chladně modrých očích a založí si ruce na prsou.

„Hudbu jsem přece měla učit já!" nafoukne se a dupne si nohou jako malá.

„Ano, ale nejsem si jistý, zda by jsi to stíhala i s výukou tance. Navíc... Jak jsem měl možnost posoudit, Jade je lepší a všestranně nadanější." pousměje se Matt a mrkne na mě. Tohle říkat neměl.

„Jak to můžeš říct! Ty..." zalapá po dechu Kate.

„Opatrně, Kate!" zpraží ji Matt. „Ještě pořád jsem hlavní vedoucí a rozhoduju o tom já."

„Máte vůbec hudební nástroje? Umí vůbec na něco hrát?" začne Kate prskat.

„Pokud jde o hudební nástroje... Tak nám je zapůjčila moje sestra která vlastní hudebniny a kluci je sem včera a dnes dovezli. A pokud jde o Jade..." obrátí se na mě Matt.

„Takže, Kate." usměju se sladce. „Já umím hrát na klavír, akustickou kytaru, elektrickou kytaru, basu, ukulele a trochu na bicí. Cajon, flétnu a tak nepočítám. Na co že umíš hrát ty?"

„No... Já... Na ukulele, například." zakoktá se. „Ale zpívat umím určitě líp." snaží se z celé situace vybruslit.

„Nechápu, proč se nespokojíš s tím tancem?" zeptá se ji Bella.

„Kvůli hudbě se přes rok postavila nová budova a já se mám spokojit s jídelnou?" prskne Kate.

„Můžeme si to klidně prohodit, jídelna mi asi nevadí." uchechtnu se, ale to se nelíbí Mattovi.

„Tak to zase ne. Nemůžeme pořád stěhovat hudební nástroje sem a tam a před každým jídlem je uklízet. Tancovat tu naopak klidně můžete, stoly jsou během chvíle odklizený."

„Myslím si, že tohle může rozhodnout jen jedna jediná věc." zvedne se Hunter ze své židle a postaví se vedle mě. „Souboj. Jen ať nám Jade předvede, co vlastně umí. No a ta z vás, která bude lepší, bude učit hrát prcky na xylofon. Co na to říkáš, Matte?"

„Nejsem proti." pousměje se Matthew. Jídelnou se rozezní obrovský potlesk a aplaus.

„Jade, už jsi byla v hudební místnosti?" zeptá se mě Hunter, čímž mě trochu zarazí.

„Ne...?" vykoktám. Snad nechce říct, že ten souboj bude už teď?

„Tak teď budeš mít jedinečnou příležitost." chytne mě za ruku a táhne mě v davu dalších vedoucích ven. Projdeme okolo několika chatek víc dozadu k břehu menšího jezera, kterého jsem si od jídelny neměla šanci všimnout..

„Ono tu je jezero? Je to nádherný... " vydechnu ohromeně. K jezeru vede molo a na konci je i skluzavka do vody. Na břehu si všimnu několika kánoí.

„My tady vůbec letos máme hodně všelijakých krás." řekne tajemně, ale určitě tím myslel Bellu.

Za ruku mě táhne jak hadrovou panenku až mám co dělat, abych nezakopla o všechny kořeny a abych se už podruhé nevykoupala v bahně.

„Počkejte na mě!" zavolá na nás Bella a několika rychlými kroky nás dožene.

„Zrovna jsem říkal tvojí sestře, že jezero není jediná krásná věc u nás na táboře." odkašle si Hunter a Bella se pousměje.

Pak se zhrozí a plácne se do čela.„Já jsem tě tady ještě neprovedla! Jsem hrozná!"

„Menší prohlídka by se mi hodila..." přiznám. Hodilo by se alespoň vědět kde jsou záchody, sprchy a chatka, ve které budu spát.

„Tak začneme rovnou." zasměje se Bella, načež se všichni zastavíme. Stojíme před jednopatrovou budovou, která vypadá spíš jako chatka. Jediný rozdíl je, že je mnohem větší a pár stran má prosklených, takže člověk vidí krásně dovnitř i ven. „Tady budeš hádám trávit nejvíc času. Stojíme před hudebnou."

Před schody do hudebny se už sejdou i ostatní a pustí Matthewa dopředu, aby mohl hudebnu odemknout.

„Jade a Kate, pojďte dopředu." zvolá Matt a nám nezbývá nic jiného, než poslechnout.

Jakmile otevře dvojkřídlé dveře, zastaví se mi dech. Je tu snad úplně vše, o čem jsem kdy snila. Přes celou místnost, úplně na druhé straně stojí klavír, který jsem viděla tehdy v hudebninách. U francouzských oken jsou vyskládány ve stojanech kytary, velká komba jsou připravena u zásuvek a naproti francouzskému oknu je i tabule.

„Páni." vydechnu a projdu se po místnosti, neubráním se a pár kytar se dotknu. Kate přejde k mikrofonu a párkrát do něho zaťuká.

„Co ho takhle zapojit?" ujede mi a Kate po mně šlehne pohledem. Vedoucí se rozestaví okolo mikrofonu do půlkruhu, místnost je velká a všichni se sem krásně vejdeme.

„Tak kdo začne?" hodí do ringu rukavici Matthew.

„Já chci jít první." odsekne Kate.

„Dobře." otřu si zpocené dlaně do legín.

„To chceš jen zpívat?" zarazí Kate Hunter s pozdviženým obočím, jakmile se Kate začne nadechovat. „To toho ale děcka moc nenaučíš."

„Ovšem že nebudu jen zpívat." ohradí se Kate a ze závěsného stojanu si půjčí jedno ukulele. Vrátí se zpět k mikrofonu a chce začít podruhé, ale Hunter ji opět zarazí: „Kate, počkej."

„Co zase?"

„Možná by jste měli zahrát stejnou písničku, jinak souboj nebude spravedlivý."

„To je pravda." podpoří Huntera Matt.

„Jak chcete. Znáš Riptide?" obrátí se na mě Kate. Přikývnu. „Tak zahrajeme tuhle?"

„Nemám s tím problém." pokrčím rameny.

Kate, očividně potěšená mým souhlasem, si poupraví vlasy, škodolibě na mě mrkne a začne hrát.