Breaking summer

(12)

Ze snu mě probere Aiden tím, že mi prudce vytrhne jedno sluchátko z ucha.

„Proč jsi mě budil?" zívnu unaveně.

„Chrápala jsi. A taky ti začínala téct dost nechutná slina." zašklebí se Aiden.

„Chrápala? To asi bude tím, že jsem unavená." vydedukuju. Rukou si sáhnu ke koutku úst a utřu si ho.

„Nespala jsi dobře?" podívá se na mě Matthew skrze zpětné zrcátko.

„Ne... Převalovala jsem se a když jsem konečně usnula, začal nám zvonit budík. To bude nervozitou." přiznám. To všechny zarazí.

„Proč jsi nervózní? Už teď vím, že budeš skvělá a vše zvládneš. Jsi neuvěřitelně talentovaná." řekne Matt a dál se věnuje řízení. Těžko jim můžu říct, že o hudbu nejde, ale že mám strach z těch nových lidí.

Za tu chvíli, co jsem spala, začalo postupně vycházet slunce. Na nebi září krvavá oranžová, která se v dálce mísí s černou.

„Vypadá to, že bude pršet." prohodí Matthew. Stromy se začínají prohýbat pod náporem větru,  zelená stébla trávy se hýbou ze strany na stranu a když Bella stáhne trochu okýnko, ovane mě studený vzduch.

„Cítím ze vzduchu déšť." dá Bella zapravdu Mattovi. Když Bella okénko pro jistotu zavře, netrvá to dlouho a na čelní sklo začnou dopadat první kapky. Jak se blížíme blíž a blíž k černému mraku, déšť přidává na síle.

„Doufám, že nám neproprší celý den." vzdychne Bella. Já mám déšť docela ráda. Ale co ráda nemám, jsou dlouhé cesty autem. Začíná mě brnět pravá noha a je mi jasné, že rozchodit to bude náročný. Obzvlášť, jestli na táboře bude bahno... Mnohem víc mě ale trápí čím dál plnější močák. Bubnování kapek na okénka tomu moc nepomáhá.

Dlouho si myslím, že to nějakým způsobem vydržím, ale když Matt asi po hodině najede na silnici plnou hrbolů, jsem nucena požádat o zastavení. Matt tedy při první příležitosti zastaví na krajnici silnice u lesa a podá mi alespoň kapesníčky.

„Díky." pípnu, nandám si přes hlavu alespoň kapuci a nadechnu se. Co nejrychleji vystoupím z auta a dobelhám se za nejbližší strom. Rozhlédnu se kolem do kola a s těží si přidřepnu. I přes to, že se vše děje v rámci sekund, já mám pocit že jsem venku celou vděčnost. Při cestě zpátky špatně šlápnu na větvičku a koleno se mi podlomí. Zavrávorám, ale neupadnu. Když se posadím zpátky do auta, úlevně vydechnu.

„Můžeme opět vyrazit?" zeptá se mě Matt a já přikývnu. Zapnu si pás a z hlavy si sundám kapuci. Promokla jsem téměř na kost.

„Jsi strašně studená." vyjekne Aiden, když se dotkne mojí tváře. „Tati, zapni topení!"

„To je zbytečný, nic zapínat nemusíš." řeknu Mattovi, ale ten nesouhlasně zavrtí hlavou a topení doopravdy zapne.

„Ty nám v žádným případě nesmíš, Jade, onemocnět!"

„Tak děkuju." poděkuju Mattovi a párkrát proti sobě zatřu rukama, abych se rychleji zahřála.

Za malou chvíli je v autě díky topení krásně teplo a mně se začnou zavírat oči. Do uší si opět nandám sluchátka a pokračuji v poslouchání alba. Tentokrát nestihnu ani usnout a Aiden mi opět vytrhne z ucha jedno sluchátko.

„Co je zase?!" vyjedu na něho trochu přísněji, což si později vyčítám, ale nemám ráda, když mě kdokoli vyrušuje když mám sluchátka v uších. Jakmile si nasadím sluchátka a pustím si písničky, ocitnu se ve vlastním světě a jsem se svými myšlenkami a pocity ráda sama.

„Jen jsem se tě chtěl zeptat, co to posloucháš." začne natahovat.

„Promiň, nechtěla jsem na tebe tak vyletět."omluvím se mu a na usmířenou mu nabídnu jedno sluchátko. „Stejně tu kapelu nebudeš znát."

„Já je znám." rozzáří se mu oči.

„Ty znáš Cheese flips?" zapochybuju.

„Jedna naše teta si vzala jejich bývalého bubeníka." začne Aiden kývat hlavou.

„Vážně? Teta?" nechce se mi tomu věřit.

„Aiden má pravdu. Akorát slovo „teta" není úplně přesný. Byla to mámina kamarádka ze střední školy." vysvětlí mi Bella.

„To je skvělý. Mají skvělý songy." nadchnu se.

„Mně se jejich písničky moc nelíbí. Nejsou moc veselý. Nepotřebuju poslouchat o drogách a tak."

„Svět není veselej." odpovím Belle, čímž celou tuhle konverzaci ukončím. Bella pokrčí rameny a propojí autorádio se svým telefonem. Chvíli něco hledá, ale pak zesílí hlasitost a začne z plných plic zpívat.

„Bello, to ne! Ty neumíš zpívat!" zaskuhrá Aiden a plácne se do čela. Má pravdu, Bella zpívá opravdu falešně a mě potěší, že alespoň něco neumí.

„Lásko, prosím nezhorši svým zpěvem ten déšť." zasměje se Matthew, ale Bella na ně vyplázne jazyk a dál si zvesela zpívá: „Movie stars find the end of the rainbow..."

„Jade, nechceš začít znova chrápat? Možná by to tu hrůzu přehlušilo." spráskne Aiden ruce a já do něho šťouchnu. Nemůžu jinak a musím se k Belle přidat.

„There's not a soul out there, no one to hear my prayer?"

Bella se na mě s úsměvem otočí a refrén si na plno užijeme. Nevím jestli máme větší radost z té písničky, nebo z toho, že Aiden s Mattem trpí.

„Gimme, gimme, gimme a man after midnight.

Won't somebody help me chase these shadows away?

Gimme, gimme, gimme a man after midnight.

Take me througt the darkness to the break of the day."

Společně s písničkou se i hýbeme do rytmu, až se kolikrát bojím, abychom se nepřevrátili. Přehrajeme si snad všechny písničky od Abby a cesta uteče překvapivě rychle. Ani si nestihnu všimnout, že přestalo pršet. Najedou Matt odbočí ze silnice na prašnou cestu se samými výmoly a Bella vypne rádio a si stáhne okýnko. Zajíždíme postupně hlouběji do lesa a mně se začne scvrkávat žaludek. Jakmile Matt zastaví před prvním brodem, všichni si automaticky rozepnou pásy. Podle nadšení Belly musíme být hodně blízko tábora.

„Připraveni?" zeptá se nás Matt a otočí se na mě. Kývnu a Matt se pomalu rozjede.