Breaking summer

(24)

„Jak to myslíš, že ti to sestra zakázala? Ty tady máš sestru?" vyzvídám.

„No, Kim je sestra Kate, to jsi nevěděla?" zívne ta s rovnátky. „Ale Kim je narozdíl od Kate normální."

„Amy! Nemluv tak nahlas, přece nechceš, aby nás slyšela." sykne Kim.

„Klid!" zakřičím a ony vážně utichnou. Lépe si Kim prohlédnu, vážně mají podobné rysy. Mají stejný tvar a barvu očí, malý a lehce kulatý nos a mají dokonce stejnou barvu vlasů. Ale Kim má vlasy mnohem hezčí.

„Kim, máš velký talent a zpíváš nejlépe tady ze všech, ráda bych na tobě postavila představení, ale budeme na tobě muset zapracovat."

„Na mně?" vykulí vyděšeně Kim oči a začne si pohrávat s kůžičkou okolo nehtu.

„Jestli máš strach, vyberu někoho jiného. Tady, Amy? Taky nezpívá špatně."

„Já nemám strach... No, možná malý."

„Pokud nechceš zpívat, musíš to říct včas, než začneme nacvičovat."

„Chci zpívat! Já... já myslím, že to zvládnu." vykoktá Kim a já s radostí přikývnu.

„Dobře, v tom případě se vrhneme rovnou do práce. Začneme s rozezpíváním..."

„Co se děje?" zeptám se zmateně, když se táborem rozezní zvuk zvonu.

„Už je příprava na oběd." odpoví mi Amy a znuděně se podívá na svoji kamarádku.

„Už? No to jsme toho moc nestihli." povzdechnu si a otevřu dveře, aby mohli snáz odejít a nepřetahovali se o dveře.

„Zítra už začneme pořádně zpívat a hrát na nástroje?" zeptá se mě při odchodu Amy.

„Zítra ještě ne, nejprve si musíte alespoň trochu vycvičit hlasivky." vysvětlím ji, ale mou odpovědí nadšená není. V hudebně trochu poklidím a pak odejdu za ostatními do jídelny.

K mému překvapení jsem jediná, která vynechala polévku. Zrovna, když chci odnést svůj tác se špinavým nádobím, do jídelny vstoupí Bella a zbytek party. Bella má tváře trochu zrůžovělé od námahy, ale u ní to vypadá roztomile zatímco u mě by se každý lekl, zda nejsem před kolapsem.

„Ty už odcházíš? Myslela jsem že budeme obědvat všichni pospolu, proto na mě kluci čekali."

„Jaká to smůla." odpovím Belle, odnesu tác a odejdu z jídelny. Ovšem že na Bellu kluci čekali, kdo by na ní nechtěl čekat, kdo by nechtěl sedět s dokonalou a bezchybnou Bellou, že?

Páni. Musím s tou jedovatostí přestat. Jen kdyby byl svět spravedlivější, šlo by to o tolik snáz...

Podle toho, co mi vysvětloval Aiden, bude teď skoro dvě hodiny polední klid a pak půjdou hrát tu stupidní hru, tak by měl být v táboře relativní klid.

Opak je pravdou. Jestli v táboře opravdu něco není, je to právě klid. Když nám s Bellou oknem proletí do chatky míč, moje trpělivost je pryč. Vztekle odhodím zápisník s plány na vystoupení do rohu místnosti a vrhnu se po míči. S Bellou to ani nehne, přetočí se na druhý bok a spí sladce dál. Přistoupím k otevřenému oknu a chci míč vyhodit zpátky ven, ale do obličeje mi vletí trs vytrhnuté trávy ještě se zeminou.

„To už si ale děláte srandu!" zakřičím a před chatkou uvidím stát Tylera s kluky.

„Je, promiň, to jsi neměla schytat ty." vykulí oči Tyler.

„Ne? A kdo?" prsknu naštvaně. Ometu si zbytky hlíny z oblečení a volnou rukou zvednu trs trávy z podlahy.

„Jen jsme chtěli vzbudit Bellu. Znáš ty romantický slaďárny? Tam přece taky zvou holky ven pomocí okna." řekne jeden z kluků a já jdu málem do mdlob.

„Tak za prvý," procedím pomalu skrz zuby, „ty okna jsou vždy zavřený. Za druhý, hází se drobný kamínky a ne míče nebo dokonce tráva i s hlínou. A za třetí, existuje jeden skvělý vynález, jménem dveře vy pitomci!" zakřičím a hodím zpátky po Tylerovi nejprve míč, a poté trs trávy.

„Au." pohladí si Tyler místo, kam jsem ho trefila. „Má docela sílu." vysvětlí ostatním a ti se mu začnou smát. Zabouchnu dveře, což vzbudí Bellu, ale to mi je jedno.

„Jdu do hudebny." zavrčím, obuju si boty a popadnu odhozený zápisník. Bella ani nestihne nic říct a já jsem už na odchodu.

„Byla bych docela ráda, kdyby jste se do příště naučili používat svůj mozek a dveře." odseknu když procházím okolo Tylera.

„Ignorujte ji, kluci, jen se na sebe snaží strhnout pozornost, protože za nic nestojí." pohodí vlasy Kate. Pouze ji s úsměvem ukážu zdvihnutý prostředníček a zmizím v hudebně. Jakmile zavřu za sebou dveře, opřu se o ně a se zavřenýma očima zhluboka vydechnu. Potřebuju se v klidu soustředit na to vystoupení, jestli máme začít trénovat co nejdřív. Posadím se za klavír a na něm rozevřu svůj zápisník. Celým tělem mi projede nepříjemný pocit. Jako by mě někdo sledoval. Párkrát si pohladím paže ve snaze rozehnat husí kůži, ale vůbec to nepomůže.

Zápisník si přisunu blíž a začnu si pobrukovat písničku, které bych se chtěla společně s Kim věnovat.

„Včera jsi nedorazila." promluví rozmrzele. Celou dobu byl v hudebně se mnou.